Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 36/2010 - 121

č. j. - 122

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u, se sídlem Bouzov 8, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům 6. senátu Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. - 93,

t a k t o :

Soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková n e j s o u v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. - 93, v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala přezkumu oznámení žalované ze dne 13. 2. 2009, č. j. 239/09 o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby. V podané žalobě stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a přerušení řízení. Městský soud vydal dne 18. 3. 2010 pod č. j. - 94, usnesení, kterým stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal a návrh na přerušení řízení zamítl.

Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení kasační stížnost. V řízení o kasační stížnosti vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. byla stěžovatelkou v reakci na poučení o složení senátu vznesena námitka podjatosti všech členů 6. senátu, neboť má za to, že je uvedený senát vůči stěžovatelce negativně vymezen, jestliže jí poškozuje a přivozuje újmu v řízení účelovým tvrzením o údajné konstantní judikatuře NSS, ač mu je známo, že daná otázka je předmětem rozhodování rozšířeného senátu NSS. Ke vznesené námitce podjatosti soudci 6. senátu – JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková uvedli, že se necítí být podjati a nejsou jim známy jakékoli důvody pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudců.

Vyloučení soudců a dalších osob upravuje , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Podle ust. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle § 8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Podle účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Stěžovatelka shledává důvod podjatosti soudců 6. senátu Nejvyššího správního soudu ve zjevném „poškozování účelovým tvrzením o konstantní judikatuře NSS ve věcech osvobozování od soudních poplatků“. Nejvyšší správní soud k takto formulované námitce podjatosti odkazuje na , větu poslední, , v němž se výslovně uvádí, že důvodem vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. V posuzované věci je třeba uvést, že stěžovatelkou tvrzené důvody nejsou takového charakteru, který by zakládal odůvodněnost sebemenších pochybností o podjatosti kteréhokoliv člena šestého senátu Nejvyššího správního soudu, jenž má rozhodovat v dané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech. Rovněž z vyjádření těchto soudců, ve kterých potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich zástupcům nemají žádný osobní vztah, nelze dovodit naplnění zákonných podmínek pro jejich vyloučení z projednávání věci. O případné podjatosti uvedených soudců konečně nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise.

Lze tedy konstatovat, že pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávislé není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobkyně, která předjímá, jakým způsobem v její věci šestý senát rozhodne, resp. může rozhodnout, a z tohoto předpokladu pak stěžovatelka činí závěr o podjatosti jmenovaných soudců. Ani z tohoto pohledu však nelze stěžovatelce přisvědčit, že by vůči ní byly uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti nestranného a nezaujatého vystupování jmenovaných soudců v řízení, jehož je stěžovatelka účastníkem.

Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že soudci 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková nejsou v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. - 93, vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu