Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 43/2009 - 45

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobce: P. M., zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem Uherský Ostroh, Veselská 710, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2007, č. j. KUZL-67562/2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, č. j. - 26,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, č. j. - 26, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou k poštovní přepravě dne 10. 11. 2008 a doručenou Krajskému soudu v Brně dne 11. 11. 2008, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2007, č. j. KUZL-67562/2007, kterým bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 14. 8. 2007, č. j. OD/62922/07/7798/2007/Neu., jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle a písm. l) , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.

Krajský soud výše uvedeným usnesením žalobu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jako opožděnou odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení konstatoval, že napadené rozhodnutí nebylo žalobci řádně doručeno, protože žalovaný toto rozhodnutí vypravil dne 19. 12. 2007 na adresu jeho zástupce, ovšem na obálce nebylo uvedeno, že se jedná o zásilku určenou advokátovi. Toto pochybení zohlednil Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 22, kterým odmítl předcházející žalobu žalobce proti předmětnému rozhodnutí žalovaného naopak jako předčasnou s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 22. 10. 2007, č. j. – 72, dostupném na www.nssoud.cz. Krajský soud však v tomto usnesení opomenul skutečnost, že zástupce žalobce převzal napadené rozhodnutí tzv. „krátkou cestou“ dne 30. 4. 2008 v souvislosti s nahlížením do správního spisu u žalovaného, čímž bylo napadené rozhodnutí žalobci řádně doručeno podle a . Žalobce vycházel při podání žaloby v nyní posuzovaném případě nesprávně z toho, že napadené rozhodnutí mu bylo řádně doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb až dne 10. 9. 2008. Lhůta pro podání žaloby podle uplynula v projednávané věci dnem 30. 6. 2008, žaloba ovšem byla podána až dne 10. 11. 2008, proto ji krajský soud jako opožděnou odmítl.

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu včas kasační stížnost, ve které namítá, že v daném případě nastala „kuriózní“ situace, kdy mu bylo přes dvojí doručení téhož správního rozhodnutí a dvojí podání správní žaloby v zákonné dvouměsíční lhůtě počítané od obou doručení upřeno právo na soudní ochranu podle d. Bylo proto na místě žalobu věcně projednat, byť měla samosoudkyně krajského soudu na datum řádného doručení předmětného správního rozhodnutí jiný právní názor („nelze vyloučit, že správný“), než jiná samosoudkyně téhož soudu, která usnesením ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 22, předcházející žalobu odmítla jako předčasnou. Jelikož se tak nestalo, byl stěžovatel zkrácen na shora uvedeném právu na soudní ochranu. Závěrem stěžovatel podotkl, že právním názorem vyjádřeným v pravomocném usnesení krajského soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 22, se řídil i žalovaný, o čemž svědčí to, že napadené správní rozhodnutí doručil stěžovateli prostřednictvím pošty dne 10. 9. 2008. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod odpovídající ustanovení , tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení , věty první

Podle je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se, doručením. Soud však není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje vedení řízení. Podle za použití je výrok pravomocného usnesení závazný pro účastníky, osoby zúčastněné na řízení a pro orgány veřejné moci. Z citovaných ustanovení vyplývá, že usnesením krajského soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 22, o odmítnutí žaloby jako předčasné byl krajský soud (stejně jako účastníci řízení) vázán i v nyní projednávané věci. Jelikož proti uvedenému usnesení nebyla podána kasační stížnost, nelze se již v dané věci zabývat tím, zda před právní mocí tohoto usnesení bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovateli dne 30. 4. 2008, nýbrž je třeba vycházet z toho, že předmětné rozhodnutí správního orgánu mu bylo řádně doručeno až dne 10. 9. 2008. Podal-li tedy stěžovatel žalobu dne 10. 11. 2008, učinil tak včas ve lhůtě podle

Postup krajského soudu nemůže obstát ani z ústavně právního hlediska, protože podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. , publikovaný pod N 60/26 SbNU 135) „obecné soudy představují orgány veřejné moci (státní orgány) a obecný ústavní limit jejich činnosti proto tvoří zásada, že mohou činit pouze to, co stanoví zákon ( y, y ČR). Jedním ze základních principů jejich činnosti je proto i její předvídatelnost, neboť je zřejmé, že účastníci řízení před obecnými soudy mají právo očekávat od obecných soudů postup, který je vymezen zákonem a který vyplývá i z okolností konkrétního soudního řízení“. Jestliže tedy v daném případě krajský soud předcházející žalobu stěžovatele proti předmětnému rozhodnutí žalovaného (podanou u krajského soudu dne 21. 5. 2008) usnesením ze dne 31. 7. 2008, č. j. – 22, odmítl jako předčasnou, a to s odůvodněním, že napadené rozhodnutí správního orgánu nebylo dosud stěžovateli řádně doručeno, přestože ve skutečnosti byla v pořadí první žaloba podána včas ve lhůtě podle , neboť krajský soud přehlédl skutečnost, že uvedené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 30. 4. 2008 v souladu s ustanovením samotným žalovaným, resp. prostřednictvím jeho úředních osob, a jestliže stěžovatel poté, co mu bylo dotyčné správní rozhodnutí opětovně doručeno dne 10. 9. 2008 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, podal dne 10. 11. 2008 v pořadí druhou žalobu, tak mu nelze přičítat k tíži, že ji podal (na základě chybného právního názoru vyjádřeného ve shora citovaném usnesení krajského soudu) opožděně.

Přijetí opačného názoru by totiž ve svých důsledcích představovalo odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) a tedy porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu d. Byť k pochybení došlo v prvé řadě odmítnutím v pořadí první žaloby jako předčasné, tak nelze nevidět, že úkolem i obecných soudů je podle y ČR ochrana základních práv a svobod, proto doslovné lpění na splnění procesních podmínek a předpokladů příslušných úkonů ( a 4 ) nesmí v této posuzované věci ve svém důsledku vést k nadměrnému formalismu a tedy i k vytváření neústavních překážek, bránících v přístupu k soudům (srov. zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( , část věty první před středníkem ). V něm je tento soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku ( ); žalobou se proto bude zabývat věcně v rozsahu uplatněných žalobních bodů. V novém rozhodnutí krajský soud taktéž rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu