Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 55/2009 - 179

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Na Žertvách 24/132, Praha 8 - Libeň, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutím žalované ze dne 26. 3. 2008, č. j. vav/2281/08, sp. zn. 2008/388/vav/FTV, a ze dne 26. 3. 2008, č. j. vav/2282/08, sp. zn. 2008/387/vav/FTV, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. - 147,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2008, č. j. vav/2282/08, sp. zn. 2008/387/vav/FTV, žalovaná udělila žalobkyni 6 pokut ve výši 100 000 Kč, celkem ve výši 600 000 Kč pro opakované porušení ustanovení , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „ “), jež posoudila jako jediný skutek, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že v měsíci říjnu 2007 opakovaně odvysílala označení sponzora reklamní znělky (ALLIANZ Pojišťovna, produkt autopojištění, mutace 1; AMBI PUR, produkt 3volution, mutace 1; GE Money Bank, produkt Expres půjčka, mutace 1; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 1; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 2; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 3), jež byla neoddělenou reklamou. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2008, č. j. vav/2281/08, sp. zn. 2008/388/vav/FTV, žalovaná dále udělila žalobkyni 10 pokut ve výši 100 000 Kč, celkem ve výši 1 000 000 Kč pro opakované porušení ustanovení zákona o vysílání, jež posoudila jako jediný skutek, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že v měsíci listopadu 2007 opakovaně odvysílala označení sponzora reklamní znělky (GE Money Bank, produkt Hypotéky, mutace 3; GE Money Bank, produkt Hypotéky, mutace 4; GE Money Bank, produkt Hypotéky, mutace 5; GE Money Bank, produkt Hypotéky, mutace 6; GE Money Bank, produkt Hypotéky, mutace 7; Opava, produkt Diskito, mutace 1; Radox, mutace 1; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 4; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 5; VODAFONE, produkt Sony Ericsson, mutace 6), jež byla neoddělenou reklamou.

Proti oběma rozhodnutím žalované podala žalobkyně žaloby k Městskému soudu v Praze. Městský soud při ústním jednání dne 15. 5. 2009 spojil obě žaloby ke společnému řízení. Městský soud ve svém rozsudku ze dne 15. 5. 2009 přisvědčil námitkám žalobkyně, že v rozhodnutí žalované nebyl dostatečně konkrétním způsobem vymezen správní delikt, jehož se žalobkyně dopustila, že při stanovení výše pokuty žalovaná nepřihlédla k počtu repríz jednotlivých verzí sponzorských vzkazů a že rozhodnutí žalované jsou vnitřně rozporná, neboť z nich není zřejmé, zda žalovaná každým z obou rozhodnutí trestá více skutků žalobkyně či trestá pouze jediný skutek, jež je složen z několika dílčích jednání žalobkyně. Městský soud dále uvedl, že žalovaná pochybila také v tom, že nejprve nevyhodnotila jednotlivé žalobkyní odvysílané sponzorské vzkazy (pozn. NSS: v rozsudku uvedeno „reklamní znělky“) a z jejich obsahu neučinila závěr, zda a ve kterých případech se nejedná o pouhý sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu, a teprve na základě toho posoudila, zda a jakého správního deliktu se žalobkyně dopustila. Městský soud proto rozhodnutí žalované zrušil a vrátil jí věc k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž uplatňuje kasační důvody dle , (dále jen „ “), tedy nezákonnost rozhodnutí městského soudu. Stěžovatelka namítá, že správní delikt byl v obou jejích rozhodnutích vymezen dostatečně, že zhodnotila všechna zákonná kritéria související s ukládáním pokut, a to uvedla v odůvodnění svých rozhodnutí. Stěžovatelka také namítá, že rozhodnutí městského soudu je nesprávné, neboť stěžovatelka posoudila každý jednotlivý případ a následně uložila pokutu jako úhrnný trest tak, aby celková výše pokuty nepřekročila maximální sazbu stanovenou zákonem o vysílání pro předmětný skutek.

Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle jejího názoru v rozhodnutí stěžovatelky nebyl skutek dostatečně vymezen, neboť z něj není zřejmé, za které odvysílání sponzorského vzkazu již stěžovatelka uložila pokutu a za které nikoliv, důsledkem je pak konflikt s ústavní zásadou ne bis in idem.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo ( ). V kasační stížnosti, kterou podala včas ( ), uplatňuje přípustný důvod podle a jedná za ni osoba se vzděláním podle

Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v rozsahu stěžovatelkou uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

K námitkám stěžovatelky Nejvyšší správní soud uvádí, že se u obou výše uvedených kasačních námitek stěžovatelky jedná pouze o opačná tvrzení k závěrům, ke kterým ve svém rozsudku dospěl městský soud. Tato tvrzení nejsou na rozdíl od závěrů městského soudu nijak argumentačně podložena a tudíž je ani nemohou věcně či argumentačně vyvracet. Zatímco městský soud dospěl k závěru, že správní delikt byl v obou rozhodnutích stěžovatelky nedostatečně a sporně vymezen, což náležitě odůvodnil, stěžovatelka pouze bez dalšího uvádí, že dle jejího názoru byl skutek v obou rozhodnutích vymezen a popsán dostatečně.

Rovněž v případě stížní námitky spočívající v tom, že stěžovatelka náležitě odůvodnila své rozhodnutí o uložení pokuty, je tomu podobně. Zatímco městský soud vytkl stěžovatelce, že se při ukládání pokuty nezabývala všemi kritérii, neboť při stanovení výše pokuty nepřihlédla k počtu repríz jednotlivých verzí sponzorských vzkazů, stěžovatelka v kasační stížnosti s tímto závěrem soudu polemizuje pouze tvrzením, že v obou rozhodnutích vzala v úvahu všechna zákonná kritéria a jednala tak zcela v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud však již dříve dospěl k závěru, že pouhý výčet kritérií pokuty nepostačuje a že se stěžovatelka musí s jednotlivými kritérii přesvědčivě vypořádat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2008, č. j. - 77).

Nejvyšší správní soud se tedy s hodnocením městského soudu ohledně nedostatečného vymezení skutku i nedostatečného zohlednění a odůvodnění kritérií pro uložení pokuty ztotožňuje a stěžovatelčiny námitky hodnotí jako nepřesvědčivé a nedůvodné.

Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že dříve než správní orgán dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná o neoddělenou reklamu, měl nejprve zkoumat, zda jednotlivé sponzorské vzkazy samy o sobě naplňují znaky reklamy dle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání, což neučinil. Problematikou rozdílu mezi sponzorským vzkazem a reklamou se Nejvyšší správní soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 9. 11. 2006, č. j. - 79, publikovaném pod č. 1063/2007 Sb. NSS, v němž uvedl, že „základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill). Tento účel proto musí sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, protože tam, kde by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého výrobku podnikatele, by se již nejednalo o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu.“ Pokud totiž sponzorské vzkazy byly v tomto konkrétním případě skutečně jen sponzorskými vzkazy a nikoliv reklamami ve smyslu zákona o vysílání, žalovaná svým shora popsaným jednáním neporušila svoji povinnost uvedenou v § 48 odst. 4 písm. a) zákona o vysílání, a proto ani nebylo na místě ji za tento správní delikt postihnout uložením pokuty. Ostatně k tomuto závěru již Nejvyšší správní soud opakovaně dospěl ve svých dřívějších rozhodnutích (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2010, č. j. - 74, dostupný na www.nssoud.cz).

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji zamítl v souladu s ustanovením in fine

Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a contrario ve spojení s ) Žalobkyně, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ), je neuplatnila. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu