Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 9/2010 - 55

č. j. - 55

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Kateřiny Šimáčkové, Ph.D. a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: G. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2009, č. j. – 21,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2009, č. j. OAM-359/VL-18-08-2009, jímž byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta podle , o azylu a změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) jako zjevně nedůvodná. Současně krajský soud žalobce řádně poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím krajského soudu, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozsudku.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační stížnost a zároveň v témže podání požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl kasační stížnost odmítnout podle jako opožděnou.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že kasační stížnost byla podána zjevně opožděně.

Stěžovateli byl napadený rozsudek doručován do vlastních rukou na adresu jeho tehdejšího pobytu, tedy do Pobytového střediska Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá. Vzhledem k tomu, že stěžovatel jakožto adresát písemnosti nebyl zastižen, byla doručovaná písemnost v souladu s ve spojení s dne 29. 10. 2009 uložena a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Podle si měl stěžovatel uloženou zásilku vyzvednout ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka k vyzvednutí připravena, jelikož tak neučinil, je třeba písemnost v souladu s uvedeným ustanovením považovat za doručenou posledním dnem této lhůty, resp. vzhledem k tomu, že poslední den této lhůty připadl v daném případě na neděli, je za doručení rozsudku stěžovateli třeba považovat nejblíže následující pracovní den, tj. 9. 11. 2009. Doručovaná písemnost byla následně po uplynutí úložní doby v souladu s vhozena do poštovní schránky stěžovatele.

Z úředního záznamu podepsaného stěžovatelem (č. l. 31 soudního spisu) dále vyplývá, že se stěžovatel dostavil dne 17. 12. 2009 ke krajskému soudu a žádal o vydání stejnopisu předmětného rozsudku s tím, že původní stejnopis, který mu byl zaslán, ztratil. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku stěžovatel předal k poštovní přepravě dne 5. 1. 2010.

Podle věty první musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Lhůta pro podání kasační stížnosti stěžovatele tak v daném případě marně uplynula v pondělí dne 23. 11. 2009. Stěžovatel podal kasační stížnost až dne 5. 1. 2010, tedy zjevně opožděně. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout ( in fine ).

Podle , „požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení“. Stěžovatel však v projednávaném případě požádal o ustanovení zástupce zároveň s kasační stížností, a tudíž rovněž až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti.

Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, a proto ji dle odmítl.

Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v daném případě nebylo třeba, aby krajský soud rozhodoval o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť se jednalo o kasační stížnost zjevně opožděnou. Nejvyšší správní soud v tomto odkazuje na svou prejudikaturu, která se sice týká řízení o žalobě, lze ji však mutatis mutandis vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 48, publikovaném pod č. 1741/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konstatoval následující: „Jelikož krajský soud dospěl ke správnému závěru, že o věci nemůže meritorně rozhodovat a nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, byl oprávněn a zároveň i povinen žalobu (…) dle odmítnout, a to bez nutnosti další součinnosti s účastníky řízení. Bylo-li totiž sice řízení před správním soudem dle zahájeno, nicméně je zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádostech účastníků o ustanovení zástupce, ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno. Pokud by krajský soud o ustanovení zástupce rozhodoval, musela by být tato žádost v každém případě zamítnuta, neboť, je-li zde neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nemohl by být soudem ustanovený advokát (či jiný zástupce) navrhovateli nijak nápomocen k tomu, aby řízení mohlo pokračovat a aby navrhovatel mohl být v takovém řízení úspěšný, nebyly by tedy splněny podmínky pro ustanovení zástupce. Soud navíc, jak již bylo řečeno, v případě neodstranitelného nedostatku podmínek řízení není povinen nařídit jednání či vyžádat si nebo vyčkat na vyjádření stran před tím, než návrh odmítne, ustanovený zástupce by tedy ani neměl prostor k zastupování navrhovatele v takovém řízení.“

Obdobné závěry, jak již bylo řečeno, platí i v uvedené věci pro řízení o zjevně opožděné kasační stížnosti. Pokud by kasační stížnost zjevně opožděná nebyla a meritornímu projednání kasační stížnosti by nebránila ani jiná neodstranitelná překážka, bylo by samozřejmě nutné o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce rozhodnout a v případě splnění ostatních podmínek mu i vyhovět, neboť v řízení o kasační stížnosti je jinak zastoupení stěžovatele advokátem, nemá-li stěžovatel sám odpovídající právnické vzdělání, obligatorní. Jestliže však kasační stížnost musí být pro zjevnou opožděnost v každém případě odmítnuta, bylo by trvání na ustanovení zástupce jen nic neřešícím formalismem zbytečně prodlužujícím řízení a zvyšujícím jeho náklady, aniž by se mohlo pozitivně projevit v právní sféře stěžovatele.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu