Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
3 Aps 1/2010 - 81.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Aps 1/2010 - 81
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Krajská hygienická stanice, se sídlem Na Sadech 25, České Budějovice, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2009, č. j. 10 Ca 8/2009 – 69,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku. Touto kasační stížností se žalobce domáhal přezkoumání usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 8/2009 - 36 ze dne 22. 7. 2009, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce podal dne 16. 1. 2009 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované, která byla podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále „s. ř. s. “) usnesením krajského soudu odmítnuta. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost, která byla zdejším soudem vrácena krajskému soudu k odstranění vad. Krajský soud poté vyzval usnesením ze dne 16. 11. 2009 č. j. 10 Ca 8/2009 stěžovatele k tomu, aby doložil plnou moc k zastoupení v řízení o kasační stížnosti advokátem a dále vyzval žalobce usnesením č. j. 10 Ca 8/2009 – 63 ze dne 16. 11. 2009 k uhrazení soudního poplatku za podanou kasační stížnost ve výši 3000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doruční tohoto usnesení, a to včetně poučení o důsledcích nezaplacení soudního poplatku, jakož i o možnosti požádat o osvobození od soudního poplatku.
Obě usnesení ze dne 16. 11. 2009 byla žalobci doručena postupem podle § 42 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 50 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dne 23. 11. 2009. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak žalobci uplynula dne 30. 11. 2009.
Dne 27. 11. 2009 učinil žalobce další dvě podání, jimiž vyjádřil nesouhlas s formou doručování písemností a požádal o ustanovení zástupce. V těchto podáních však nepožádal o osvobození od soudního poplatku, ani nedoložil např. vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, popř. jiné listin y či doklady, kterými by takový návrh odůvodnil.
Krajský soud v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti uvedl, že je podle § 3 odst. 4 zákona o soudních poplatcích příslušný k rozhodování ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti, a protože poplatek žalobcem zaplacen nebyl, vyzval jej usnesením ze dne 16. 11. 2009 k jeho zaplacení a poučil jej o důsledcích nezaplacení soudního poplatku. Ve stanovené lhůtě, jež uplynula dne 30. 11. 2009, ani do doby rozhodnutí soudu, nebyl soudní poplatek za podanou kasační stížnost uhrazen. Krajský soud proto podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení zastavil, aniž by se zabýval dalšími podmínkami řízení o kasační stížnosti a jejich naplněním ze strany žalobce, neboť krajský soud není ani podle judikatury Nejvyššího správního soudu oprávněn činit v řízení jakékoliv úkoly, je–li poplatková povinnost dána a soudní poplatek nebyl zaplacen.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2009 napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. V podání stěžovatel mj. namítl, že předchozí postupy krajského soudu včetně doručování jsou nezákonné, nepřiměřené, šikanózní a ignorují závazný názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený na č.l. 32 soudního spisu. Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení před Nejvyšším správním soudem v řízení o této kasační stížnosti a též pro řízení ve věci 3 Aps 6/2009 (kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o odmítnutí jeho žaloby č. j. 10 Ca 8/2009 - 36 ze dne 22. 7. 2009) a uvedl, že předpoklady pro osvobození dokládají listin y uložené u správy krajského soudu od 29. 9. 2009. Přiznávat poměry na tiskopise 060 stěžovatel odmítá, stejně tak jako znovu si podávat žádost o osvobození.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovanou podáno.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. , vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud zvláště ze své konstantní judikatury. V prvé řadě považuje zdejší soud za nezbytné poukázat na to, že jakkoliv poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti (§ 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a splnění této povinnosti není nutně vázáno až na výzvu soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 As 24/2004 - 49, dostupný na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval (viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, či rozsudek téhož soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, oba dostupné na www.nssoud.cz), že „povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek“.
S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2009, č. j. 10 Ca 8/2009 – 69, kterým jmenovaný soud zastavil řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku, jakkoliv tato opětovně nebyla zpoplatněna, a stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, neboť opětovné trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení, by znamenalo další následné řetězení téhož problému, který je předmětem původního řízení, jež z logiky věci není smysluplné a nesvědčí ani hospodárnosti a rychlosti celého řízení. Nutno totiž poznamenat, jak již to učinil zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupném na www.nssoud.cz, že „z obdobných důvodů, ze kterých v těchto specifických případech nedostatek zpoplatnění nebrání projednání věci samé, nemůže ani nedostatek povinného zastoupení za výše popsaných okolností omezit přístup účastníka k soudu. Přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. Podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. s. ř. s. může totiž předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh zástupce. Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení. Podstatou osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu“. Ostatně tento závěr potvrzuje rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého není nedostatek právního zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud takto:
Nejvyšší správní soud připomíná, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení. U kasačního důvodu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. tedy Nejvyšší správní soud přezkoumává, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když zastavil řízení o podané žalobě či návrhu. I když je kasační stížnost stěžovatele poněkud zmatená a plná nejasných tvrzení, jako ostatně i většina dalších vyjádření a podání stěžovatele obsažených v soudním spise v této věci, přesto z ní lze vysledovat nesouhlas stěžovatele s postupem krajského soudu při posuzování splnění podmínky zaplacení soudního poplatku. Zdejší soud proto přezkoumal postup krajského soudu, který v dané věci vedl k zastavení řízení o podaném návrhu.
K námitce nezákonnosti zastavení řízení o žalobě zdejší soud uvádí, že podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“. Podle odstavce 3 téhož ustanovení „soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.
Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tak nejen to, že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy a že marně uplynula lhůta k zaplacení.
Z obsahu soudního spisu je doloženo, že krajský soud v souladu s dikcí citovaného ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích stěžovatele vyzval usnesením ze dne 16. 11. 2009 č. j. 10 Ca 8/2009 - 63 k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost. Uvedená výzva byla stěžovateli řádně doručena dne 23. 11. 2009 a obsahovala obligátní poučení o negativním důsledku nezaplacení soudního poplatku v podobě zastavení řízení i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků. Obecnou námitku stěžovatele týkající se doručování krajským soudem tak zdejší soud hodnotí jako neopodstatněnou.
Ačkoli byla stěžovateli stanovena dostatečná lhůta 7 dnů od doručení předmětné výzvy, ten však soudní poplatek ve lhůtě ani později neuhradil a krajský soud postupoval správně, pokud za dané situace řízení o kasační stížnosti zastavil (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. ).
Co se týče nepřímo vyjádřeného přesvědčení stěžovatele o jeho nároku na osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že námitky proti postupu správního orgánu, ani námitky směřující proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby nejsou pro posouzení důvodnosti projednávané kasační stížnosti relevantní.
Nadto lze uvést, že kasační soud se k otázce individuálního osvobození od soudních poplatků pro řízení před správními soudy opakovaně již vyjádřil v řadě svých rozhodnutí. Např. ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 - 54, publikovaném pod č. 311/2004 Sb. NSS, zdejší soud ve vztahu k ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. především zdůraznil, že při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud taktéž v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, když připomněl, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“.
Z uvedeného vyplývá, že v případě, že se stěžovatel domáhá osvobození od soudního poplatku pro příslušné řízení, vyžaduje soudní řád správní aktivní přístup na jeho straně, a to nejenom pokud jde o vlastní žádost o osvobození od soudního poplatku, ale zejména povinnost tvrzení a s ní neoddělitelně spjatou povinnost doložit nedostatek prostředků. V nyní projednávané věci však tento aktivní přístup na straně stěžovatele uplatněn nebyl. Stěžovatel nesplnil ani svou základní povinnost spočívající v podání vlastní žádosti o osvobození.
Jakkoliv stěžovatel upozorňoval na závazný názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v žalobním řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Aps 1/2009 - 27), jenž se týkal rozhodování o soudním poplatku v řízení o žalobě a pomocí něhož stěžovatel dovozoval nezákonnost odmítnutí jeho žaloby, řízení o kasační stížnosti je zpoplatněno samostatně a poukazem na tvrzenou nezákonnost při rozhodování o žalobě nelze nikterak absenci nezaplacení soudního poplatku v kasačním řízení kompenzovat. Pokud stěžovatel na tuto skutečnost ve svých podáních implicitně upozorňoval, na projednávané věci to ničeho nemění a je nutno vyjít ze skutečnosti, že stěžovatel do právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o kasační stížnosti o osvobození od soudních poplatků nikterak nepožádal. Na podání této žádosti je ovšem nutno trvat, neboť se jedná o základní projev vůle stěžovatele osvobození od poplatkové povinnosti po soudu v kasačním řízení vůbec požadovat, aniž by bylo na krajském soudu, aby tento úkon za stěžovatele s ohlédnutím na řízení o žalobě domýšlel a nahrazoval.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku a navzdory poučení o možnosti zastavení řízení této výzvě nevyhověl, proto Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. zastavil.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2009, č. j. 10 Ca 8/2009 – 69, podle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalovaná měla v řízení před Nejvyšším správním soudem plný úspěch, nevznikly jí však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec její běžné úřední činnosti. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu