Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 5/2010 - 55

č. j. - 58

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové, Ph.D. v právní věci žalobce: D. I., zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009, č. j. - 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e u r č u j e částkou 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 4. 2008, č. j. OAM-1-740/VL-07-K02-2007, žalobci nebyl udělen azyl podle , ani , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a naopak mu byla udělena doplňková ochrana podle , a to na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 5. 2008.

Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2009, č. j. OAM-1-740/VL-07-K03-PD1-2007, žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doplňkové ochrany, a to z důvodu nedodržení lhůty pro podání žádosti dle . Žalovaný žádost meritorně nezkoumal a v rozhodnutí toliko uvedl, že žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 20. 4. 2009, tedy až po uplynutí lhůty k podání žádosti podle . Dle žalovaného nebyly naplněny ani důvody opravňující žalobce podat žádost po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tj. důvody nezávislé na vůli žalobce, jež by mu bránily ve včasném podání žádosti.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, přičemž zejména namítal, že v době rozhodné pro podání žádosti byl pracovně mimo území ČR a neměl ani možnost podat ji prostřednictvím jiné zmocněné osoby. Žádost tedy podal bezprostředně poté, co se vrátil na území České republiky. Důvody, pro které mu byla doplňková ochrana udělena, trvají, neboť mu nadále v zemi původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy v případě jeho návratu.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 2009, č. j. - 35, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení a pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. - 55, www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že lhůta pro podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (nejpozději 30 dnů před uplynutím doby trvání doplňkové ochrany) uvedená v je toliko lhůtou pořádkovou a správnímu orgánu vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany z důvodu nedodržení této lhůty neumožňuje. Podle městského soudu měl žalovaný přezkoumat důvody žádosti o prodloužení doplňkové ochrany meritorně, a nikoliv pouze vycházet z toho, že žalobce nedodržel lhůtu k podání žádosti.

Žalovaný (stěžovatel) podal proti příslušnému výroku rozsudku městského soudu kasační stížnost, již opřel o důvod podle , tj. namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení. Dle stěžovatele vyložil městský soud ustanovení v rozporu s jeho doslovným zněním. Svým výkladem nerespektoval úmysl zákonodárce, jímž bylo stanovení povinnosti požádat o prodloužení doplňkové ochrany nejpozději třicet dnů před uplynutím doby, na niž je udělena. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti vydal stěžovatel zcela v souladu se , neboť se jedná o rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dle a má k tomuto postupu oprávnění vyplývající z .

Stěžovatel dále uvedl, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce vydal již dne 29. 4. 2009 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. - 55, na nějž městský soud ve svém rozhodnutí odkázal, v době jeho rozhodování neexistoval. Jeho aplikace je tudíž dle stěžovatele prolomením pravidla, že soud vychází při rozhodování ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Městský soud se tak v rozporu s judikaturou Ústavního soudu dopustil nepřípustné retroaktivity.

Kasační stížnost dle stěžovatele svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se jedná o zásadní právní otázku, v níž je nutno učinit judikatorní odklon od právních závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. - 55, jež jsou v rozporu se zněním . Městský soud zpochybnil povinnost (a právo) oprávněné osoby podat žádost o prodloužení doplňkové ochrany v zákonem stanovené lhůtě. Také retroaktivní aplikace zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu způsobuje nezákonnost rozsudku městského soudu. Toto pochybení městského soudu při výkladu práva mělo zásadní dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. Stěžovatel tedy považuje kasační stížnost za přijatelnou.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost, přičemž se ztotožnil se závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku městského soudu a odkázal na shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. -55.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a jeho jménem jedná osoba, jež má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ).

O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele (blíže viz citované usnesení zdejšího soudu).

Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její přijatelnost.

Pokud jde o kasační námitku stěžovatele týkající se výkladu , vycházel městský soud plně ze zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. - 55, s nímž stěžovatel zároveň polemizuje. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud mj. konstatoval následující: „30denní lhůta uvedená v je lhůtou pořádkovou, neboť s jejím nedodržením zákon nespojuje žádné právní následky (…) . Nedodržení uvedené 30denní lhůty není důvodem pro odnětí doplňkové ochrany dle , není ani přestupkem dle , ani přestupkem ve smyslu , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Nedodržení této lhůty není ani důvodem k zastavení řízení dle v kombinaci s , neboť expressis verbis nedává možnost správnímu orgánu zastavit řízení pro nedodržení 30denní lhůty pro podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany a správní orgán sám bez zákonného zmocnění možnost zastavit řízení nemá.“ V návaznosti na shora uvedené pak zdejší soud zdůraznil, že „smyslem je umožnit správnímu orgánu opakovaně ověřovat naplnění, resp. trvání podmínek doplňkové ochrany, pro něž byla dle žadateli o prodloužení doplňkové ochrany udělena, především vzhledem k možným změnám v zemi původu žadatele. Správní orgán je oprávněn vydat negativní rozhodnutí o uvedené žádosti pouze při nenaplnění podmínek stanovených v citovaného zákona. Vzhledem k zásadě legality, zakotvené už v y, rovněž v d (…) a v správní orgán nemá možnost rozšiřovat výčet možných druhů rozhodnutí uvedených v o vlastní, v zákoně neupravené „rozhodnutí“, v tomto případě o rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany pro nedodržení lhůty stanovené v “. Na tento rozsudek následně navázala a citovaný právní názor převzala řada dalších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 14. 8. 2009, č. j. - 69, ze dne 2. 9. 2009, č. j. - 123 a ze dne 26. 11. 2009, č. j. - 86, všechny dostupné na www.nssoud.cz.

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá jednoznačný závěr o tom, že lhůta pro podání žádosti o prodloužení doplňkové ochrany dle je lhůtou toliko pořádkovou, nedodržení této lhůty v případě, kdy beneficiář doplňkové ochrany požádal před uplynutím doby, na kterou byla doplňková ochrana udělena, o její prodloužení, tak nemůže být důvodem pro zamítnutí této žádosti. Nejde tedy o to, že by stěžovateli vůbec neumožňoval rozhodnout o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (viz ) či že by neumožňoval tuto žádost zamítnout, nicméně dle může být důvodem zamítnutí žádosti pouze to, že již netrvají důvody, pro něž byla doplňková ochrana udělena ( , příp. ), resp. že nastanou důvody, pro něž je jinak možné doplňkovou ochranu odejmout ( ).

Nejvyšší správní soud tak nevidí ani v posuzované věci žádný důvod k tomu, aby se od své dosavadní judikatury odchýlil. Zároveň je zřejmé, že judikatura v českém ústavním systému vždy představuje výklad příslušných ustanovení právních předpisů soudy, nejedná se tedy o právní předpisy samotné. Pokud tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je nutno vykládat shora uvedeným způsobem, pak samozřejmě předmětné ustanovení mělo být takto vykládáno od okamžiku jeho účinnosti, a nikoliv až od okamžiku vydání citovaného judikátu Nejvyššího správního soudu. Tím, že městský soud z uvedeného judikátu vycházel, se tedy rozhodně nedopustil porušení a už vůbec ne nepřípustné retroaktivity ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že jeho ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a městský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, a to ani důvod k judikatornímu odklonu, byť ho k tomu stěžovatel vyzýval. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Žalobci byla městským soudem ustanovena zástupkyně z řad advokátů, Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Ustanovené zástupkyni žalobce byla přiznána odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů v celkové částce 2400 Kč [jeden úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření ke kasační stížnosti za 2100 Kč podle ve spojení s a bodem 5 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále pak jeden režijní paušál po 300 Kč, celkem tedy 2400 Kč].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu