Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 3/2010 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: J. E., zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2008, čj. OAM-329/LE-05-05-NV3-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, čj. - 47,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009, čj. - 47,

s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozhodnutím blíže uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný nepovolil žalobkyni vstup na území České republiky podle , o azylu.

[2] Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla žalobou k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). Ten shora uvedeným usnesením věc podle postoupil Krajskému soudu v Praze, který je podle jeho názoru místně příslušný. V odůvodnění tohoto usnesení soud odkázal především na zákona o azylu, podle jehož druhé věty je k řízení o žalobě podané žadatelem o udělení mezinárodní ochrany (žalobcem), který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště ( ), místně příslušný Krajský soud v Praze.

[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž výslovně uplatnila kasační důvody podle a d) Konkrétně uvedla, že zákona o azylu upravuje přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Ustanovení téhož zákona upravuje pojem rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, přičemž do tohoto pojmu nezahrnuje rozhodnutí o povolení či nepovolení vstupu na území podle či zákona o azylu. Městský soud tudíž přehlédl, že žaloba nesměřuje proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, a proto věc nesprávně postoupil Krajskému soudu v Praze. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že její posouzení ponechává na zdejším soudu. Dle jeho názoru se v daném případě nejedná o řízení ve věci mezinárodní ochrany, i když je problematika nepovolení vstupu na území ČR upravena v zákoně o azylu. Ve věci není stanovena zvláštní místní příslušnost soudu, neboť rozhodnutí o nepovolení vstupu na území není uvedeno v taxativním výčtu v § 2 odst. 12 zákona o azylu. Místně příslušným je proto Městský soud v Praze. Žalovaný proto navrhl, aby zdejší soud kasační stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Kasační stížnost posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu ( , 3 ).

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Právní otázkou místní příslušnosti soudu v případě žaloby proti rozhodnutí o nepovolení vstupu na území České republiky podané osobou umístěnou v přijímacím středisku na letišti v Praze - Ruzyni se Nejvyšší správní soud již podrobně zabýval, a to v usnesení ze dne 15. 12. 2009, č. j. Nad 28/2009 - 33 (všechna zde cit. rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V něm konstatoval, že místně příslušným k projednání takové žaloby je Městský soud v Praze. V odůvodnění pak zejména uvedl, že rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany se „pro účely zákona o azylu rozumí rozhodnutí vydaná podle § 15 nebo § 15a zákona o azylu a rozhodnutí o udělení azylu, rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany, rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí o zastavení řízení, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné a rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany. Rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, která jsou takto taxativně vymezena v § 2 odst. 12 zákona o azylu, tedy představují možná procesní vyústění řízení, jehož předmětem je posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Proto pod ně nelze podřadit jiná rozhodnutí, která výsledkem řízení o udělení mezinárodní ochrany nejsou, byť s takovým řízením bezprostředně souvisí.“

[8] Za rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany tedy podle citovaného rozhodnutí nelze považovat ani rozhodnutí o nepovolení vstupu na území České republiky, které se podle § 73 odst. 4 věty třetí a čtvrté zákona o azylu vydává do pěti dnů ode dne učinění prohlášení o mezinárodní ochraně v případě cizince, u něhož nebyla spolehlivě zjištěna totožnost, který se prokazuje padělanými nebo pozměněnými doklady totožnosti, nebo u něhož se lze důvodně domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu, veřejné zdraví či veřejný pořádek. Navíc ustanovení § 73 odst. 5 zákona o azylu obsahuje speciální úpravu soudního přezkumu rozhodnutí o nepovolení vstupu na území, takže v tomto směru nelze vycházet z úpravy přezkumu rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany soudem, která je obsažena v § 32 téhož právního předpisu.

[9] Výše uvedené závěry plně dopadají na nyní posuzovaný případ, přičemž jak stěžovatelka, tak i žalovaný s nimi zcela souhlasí. Městský soud tudíž pochybil, pokud dospěl k závěru, že k žalobě proti rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle § 73 odst. 4 zákona o azylu je příslušný Krajský soud v Praze.

[10] Ze shora uvedeného důvodu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení městského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[11] V dalším řízení je městský soud právním názorem v tomto rozsudku vysloveným vázán ( ).

[12] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v dalším řízení ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. února 2010

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu