Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 74/2009 - 43

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: B. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem, se sídlem 28. října 661, Dobříš, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009, č. j. - 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009, č. j. - 20, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2008, č. X. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že nárok na mimořádný hornický starobní důchod žalobci nevznikl, protože v I.AA uran neodpracoval deset let. Nevznikl mu ani nárok na starobní důchod podle nařízení vlády č. 465/1968 Sb., protože do uranového průmyslu nenastoupil před 1. 1. 1969. Pro přiznání starobního důchodu podle mimořádného opatření z roku 1965 je třeba, aby žadatel získal nejméně 10 let zaměstnání v I. pracovní kategorii při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, odůvodňující nárok na starobní důchod v 55 letech, které bylo podle tehdy platných resortních seznamů zařazeno do I. pracovní kategorie.

Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu, v níž namítal, že podle jeho názoru nejméně 10 let pracoval ve vybraných zaměstnáních v hornictví v uranových dolech, kdy překročil nejvyšší přípustnou expozici a pracoval tak ve vybraném zaměstnání ve smyslu Potvrzení jeho zaměstnavatele, pokud byl zařazen do kategorie I.A, není podle jeho názoru správné. Je přesvědčen, že splnil všechny podmínky pro to, aby byl zařazen a aby mu bylo vydáno potvrzení o zařazení do kategorie I.AA. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem o charakteru jeho pracovního zařazení. Poukázal na to, že ve sporném období vykonával soustavně a v průběhu kalendářního měsíce (cca 64 % směn v podzemí z celkově odpracovaných) veškeré provozní práce v oboru důlního měřičství na stálých pracovištích důlního úseku v podzemí hlubinného uranového dolu.

Krajský soud v odůvodnění svého zamítavého rozsudku citoval příslušná ustanovení a nařízení vlády ČSFR č. vztahující se na projednávanou věc a uvedl, že z evidenčních listů důchodového zabezpečení je zřejmé, že stěžovatel odpracoval ve vybraném zaměstnání v hornictví v kategorii I.AA celkem 2113 dnů, tj. 6 roků a 23 dnů. To je prokazováno „Potvrzením“, podle něhož nejvyšší přípustná expozice byla překročena dne 29. 12. 1990, kdy také stěžovatel skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví. Pokud stěžovatel namítal, že „Potvrzení“ je nesprávně vyplněno a veškerá jím odpracovaná doba v podzemí uranového dolu měla být zařazena do kategorie I.AA uran a žádal, aby ve věci byl ustanoven znalec, který by podal znalecký posudek ohledně charakteru pracovního zařazení stěžovatele, pak krajský soud tomuto návrhu nevyhověl. Poukázal na to, že stěžovatel má možnost ve věci podat u obecného soudu určovací žalobu podle o obsah „Potvrzení“. Navíc pak ve správním spisu je založena zpráva DIAMO, s. p., ze dne 3. 7. 2007, z níž vyplývá, že tato organizace opětovně prověřovala správnost zařazení zaměstnání stěžovatele v období od 14. 8. 1974 do 31. 5. 1987. Uvedla pak, že ve zmíněném období stěžovatel pracoval jako důlní měřič v kategorii technickohospodářských pracovníků pod číslem zaměstnání 05-20-01 I.A. Z hlediska pracovního zařazení patřil tedy do kategorie střídavě fárajících, což znamenalo, že pokud odpracoval v kalendářním roce více než polovinu směn v podzemí, bylo mu období tohoto roku započítáno do I.A kategorie. Pokud by odpracoval méně než polovinu směn v podzemí, bylo by mu období příslušného roku započítáno do III. kategorie. V případě stěžovatele byla splněna podmínka odpracování více než 50 % směn v podzemí, a proto mu byla odpracovaná doba zařazená do I.A kategorie. Tímto způsobem postupovalo DIAMO, s. p., u všech zaměstnanců, kteří patřili do kategorie střídavě fárajících. V žádném případě není možno stěžovateli přiznat na zmíněné období zařazení do kategorie I.AA. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalovaná při posuzování nároku stěžovatele na mimořádný starobní hornický důchod podle uvedeného nařízení vlády zhodnotila řádně veškeré listinné doklady o zaměstnání stěžovatele založené ve správním spisu. Stěžovatel nepředložil žádné důkazy, jimiž by byla prokázána neplatnost evidenčních listů důchodového zabezpečení, z jejichž obsahu žalovaná vycházela. Pokud žalovaná žádost o starobní důchod zamítla, byl její postup shledán v souladu s Z uvedených důvodů proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů uvedených v a b) , (dále jen „ “), tj. z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spatřuje stěžovatel v nesprávném posouzení otázky týkající se splnění podmínek pro přiznání mimořádného hornického důchodu. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pak spatřuje v tom, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval a tedy v nedostatku důvodů rozhodnutí, neboť tyto vady měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Namítá, že krajský soud ve svém odůvodnění rozsudku navíc používá neexistující výrazy, které nemají oporu v současných ani dříve platných právních předpisech, když např. uvedl, že z hlediska pracovního zařazení patřil stěžovatel do kategorie střídavě fárajících. Kategorie střídavě fárajících přitom nikdy neexistovala a neexistuje. Stěžovatel znovu poukázal na to, že nejméně 10 let vykonával zaměstnání se stálým pracovištěm v podzemí hlubinných dolů ve smyslu , přičemž překročil nejvyšší přípustnou expozici. Vyřazen z podzemí byl až 29. 12. 1990, a tím splnil podmínky vybraného zaměstnání ve smyslu Potvrzení jeho zaměstnavatele, pokud byl zařazen do kategorie I.A není správné a je rovněž nepřezkoumatelné a nebylo způsobilé k tomu, aby z něj žalovaná a soud bez dalšího (tedy bez jeho přezkoumání navrženým znaleckým posudkem) mohly vycházet. Podle stěžovatele tedy bylo prokázáno, že splnil všechny podmínky pro to, aby mohlo být konstatováno, že byl zařazen do kategorie I.AA, neboť ve sporném období vykonával pracovní činnost soustavně a v průběhu kalendářního měsíce (cca 64 % směn v podzemí z celkové odpracované doby a pracovních směn), a to veškeré provozní práce v oboru důlního měřičství na stálých pracovištích důlního úseku v podzemí hlubinného uranového dolu. Podle stěžovatele postupem soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když krajský soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování provedením znaleckého posudku o charakteru jeho pracovního zařazení v zaměstnání. Jak krajský soud tak žalovaná a jeho zaměstnavatel totiž nevzali v potaz, že tzv. kategorie I.A byla zavedena až Jeho výkon práce před účinnosti tedy měl být zařazen do kategorie I.AA. Dále pak stěžovatel cituje původní znění a S ohledem na všechny uvedené skutečnosti má stěžovatel zato, že jeho kasační stížnost je důvodná a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek ust. a Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 3 ). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

V projednávané věci jde o posouzení, zda stěžovatel splnil podmínky pro mimořádné poskytnutí starobního důchodu podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. , o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům. Podle uvedeného nařízení vlády toto nařízení upravuje podmínky mimořádného poskytování starobního důchodu občanům, kteří vykonávali vybraná zaměstnání v hornictví, byli zaměstnání nejméně 25 roků a dosáhli věku 50 let do 31. 12. 2000. Podle uvedeného nařízení vybranými zaměstnáními v hornictví se pro účely tohoto nařízení rozumějí zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech uvedená pod č. 1 - 7 a 11 v příloze č. 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. , o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení. Podle uvedeného nařízení občan uvedený v má nárok na starobní důchod též, jestliže a) byl zaměstnán nejméně 10 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví v uranových dolech, b) překročil nejvyšší přípustnou expozici a c) skončil výkon vybraného zaměstnání hornictví v uranových dolech do 31. 12. 1990 v souvislosti se sníženým nejvyšší přípustné expozice.

Zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví, která se vykonávají v podzemí v hlubinných dolech, se od 1. 7. 1982 rozdělovala do dvou skupin, na které se váže v důchodovém zabezpečení rozdílný rozsah zvýhodnění. Jde o zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech ( zákona o sociálním zabezpečení - tzv. I.AA pracovní kategorie) a ostatní zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaná v podzemí v hlubinných dolech ( zákona o sociálním zabezpečení). , o některých úpravách v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví v článku II stanovilo, že zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech pro účely důchodového zabezpečení jsou zaměstnání I. pracovní kategorie uvedená v části I. připojeného seznamu. Do zvlášť zvýhodněné I. pracovní kategorie v hornictví (I.AA) byla zařazena zaměstnání dělníků a technickohospodářských pracovníků, jejichž stále pracoviště je v podzemí hlubinných dolů, a kteří tak jsou trvale vystaveny mimořádně obtížným důlním pracovním podmínkám (vysoká prašnost, vlhkost, teplota, jednostranné zatížení, radioaktivní záření apod.). V části I. připojeného seznamu vybraných zaměstnání v hornictví není uvedeno zaměstnání důlního měřiče, případně samostatného důlního měřiče, pouze pod č. 3 je uveden horník - dělník, přičemž v závorce k tomuto zaměstnání je mimo jiné uveden pomocník měřiče - figurant. , o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, ve svém stanoví, že zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech jsou zaměstnání uvedená v příloze č. 2 tohoto nařízení. V příloze 2 je pak uveden seznam zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech (na tuto přílohu 2 odkazuje , o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům), přičemž uvedená příloha v podstatě přebírá seznam zaměstnání I. pracovní kategorie se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech uvedených v , pouze tento seznam do jisté míry zužuje. Ani v této příloze 2 není uvedeno zaměstnání důlního měřiče, případně samostatného důlního měřiče, a pokud pod č. 3 je uveden horník - dělník a další zaměstnání, přičemž v popisu pracovní činnosti jsou uvedeny práce v oboru důlního měřičství, nutno vyjít z toho, že nařízení vlády mělo na mysli uvést práce pomocníka měřiče (figuranta), tak jak to bylo uvedeno v Zaměstnání vedoucího (samostatného) důlního měřiče je uvedeno až v příloze č. 3 , zaměstnání uvedená v této příloze se však nepovažují za vybraná zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech ( ).

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že zaměstnání důlního měřiče, případně samostatného důlního měřiče nelze považovat za vybrané zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech. Žalovaná proto nepochybila, když do doby zaměstnání ve vybraných zaměstnáních v hornictví v uranových dolech nezahrnula dobu zaměstnání stěžovatele jakožto důlního měřiče, případně samostatného důlního měřiče. Krajský soud, jenž v postupu žalované při hodnocení zaměstnání stěžovatele neshledal pochybení, postupoval správně, když žalobu zamítl. Navrhovaný důkaz znalcem lze považovat za nadbytečný, protože výslovně uvádí seznam zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech. Jak pak již bylo vyloženo, v tomto seznamu zaměstnání není uvedeno zaměstnání důlního měřiče, případně samostatného důlního měřiče. Pokud stěžovatel poukazoval na to, že jeho kolegovi ing. R. S., který mu dělal vedoucího, a s nímž tehdy vykonával shodnou práci, byl mimořádný hornický důchod přiznán, když na rozdíl od stěžovatele byl zaměstnavatelem zařazen do I.AA kategorie, lze uvést, že v rozhodnutí žalované z 28. 1. 1998 není uvedeno, jaká zaměstnání jmenovaný u uranových dolů vykonával.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle , věty druhé, zamítl. Současně v souladu s a , 2 nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu