Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 2/2010 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: I. M., zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem Ruská 2887/101, Ostrava – Vítkovice, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2009, č. j. MSK 61937/2009, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009, č. j. – 12,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátu žalobce JUDr. Jaroslavu Piterkovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení o žalobě zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku. Touto žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2009, č. j. MSK 61937/2009 o nevyhovění žádosti žalobce o vydání průkazu profesní způsobilosti řidiče.

Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:

Žalobce při podání žaloby proti napadenému rozhodnutí žalovaného nezaplatil soudní poplatek. Byl proto krajským soudem vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě pěti dnů. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 14. 8. 2009, žalobce však ve stanovené lhůtě ani později soudní poplatek nezaplatil.

Krajský soud v odůvodnění nyní přezkoumávaného usnesení o zastavení řízení konstatoval, že v důsledku nezaplacení soudního poplatku ani dodatečně ve lhůtě stanovené krajským soudem podle ust. , (dále „ “) s poukazem na ust. , o soudních poplatcích, řízení zastavil.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009 napadl žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností. V podání stěžovatel mj. namítl, že ve stejném období byly posuzovány další jeho podání a žaloby u Krajského soudu v Ostravě, dokonce stejnou soudkyní, ve kterých byl jeho případ shledán jako důvodným k osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce ve věci. Stěžovatel má tedy za to, že splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků a nesprávnost posouzení této věci spatřuje v přílišném formalismu na straně soudu, když mu bylo známo, že je nemajetný, nemá právní vzdělání a tudíž splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Navíc nebyl krajským soudem poučen, že může v rámci řízení o žalobě požádat o zproštění od soudních poplatků a ustanovení advokáta, taktéž nebyl poučen o následcích nezaslání potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech.

Stěžovatel vznesl námitku podjatosti směřující k soudkyni JUDr. Javorové, neboť podle jeho mínění již v jiných sporech došlo k nespravedlivým rozhodnutím (např. odebrání registrace autoškoly). Stěžovatel na „nepřístojné jednání vůči jeho osobě“ upozorňoval i dříve a dle jeho názoru nemůže soud v jeho věci postupovat spravedlivě, a to z důvodu antipatie soudkyně vůči jeho osobě.

Stěžovatel dále poukazuje na nezákonnost samotného napadeného rozhodnutí žalovaného, neboť ostatní žadatelé o profesní průkaz uspěli, on sám měl stejné postavení jako tito žadatelé a splňoval všechny zákonné podmínky. Žalovaný v jeho kauze nic řádně neprošetřil a rozhodnutí vydal jen na základě své domněnky, kterou nadřadil nad zákon.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovanou podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu s a 3 , vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud připomíná, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení. U kasačního důvodu ve smyslu ustanovení tedy Nejvyšší správní soud přezkoumává, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když zastavil řízení o podané žalobě či návrhu. Jako nepřípustné tak zdejší soud hodnotil námitky nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného vznesené v kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud se musel nejdříve zabývat stížnostním důvodem spočívajícím v tvrzené podjatosti soudce, neboť pokud by shledal, že rozhodoval vyloučený soudce, byl by to důvod pro zrušení napadeného usnesení bez dalšího a jinými námitkami stěžovatele by se již Nejvyšší správní soud zabývat nemohl.

Zdejší soud ze soudního spisu zjistil, že námitka podjatosti vůči předsedkyni senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monice Javorové, jenž se týkala jejího rozhodování v minulosti (blíže neurčené pravomocné rozsudky), byla stěžovatelem prvně vznesena v jeho podání – doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 9. 2009. Výzva k zaplacení soudního poplatku, z níž mohl stěžovatel seznat, že v řízení o jeho žalobě ze dne 20. 7. 2009 bude jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě rozhodovat jmenovaná soudkyně, však byla stěžovateli doručena již dne 14. 8. 2009.

Nejvyšší správní soud odkazuje ve vztahu k této námitce především na ustanovení , podle nějž účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Se zřetelem k výše uvedeným ustanovením je třeba poukázat na to, že námitka podjatosti vznesená stěžovatelem dne 29. 9. 2009, byla podána po zákonem stanovené lhůtě a podle ustanovení k ní nelze přihlížet.

K námitce nezákonnosti zastavení řízení o žalobě zdejší soud uvádí, že podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“. Podle odstavce 3 téhož ustanovení „soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.

Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tak nejen to, že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy a že marně uplynula lhůta k zaplacení.

Z obsahu soudního spisu je doloženo, že krajský soud v souladu s dikcí citovaného ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích stěžovatele vyzval dne 31. 7. 2009 k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh. Uvedená výzva byla stěžovateli řádně doručena dne 14. 8. 2009 a obsahovala obligátní poučení o negativním důsledku nezaplacení soudního poplatku v podobě zastavení řízení i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků. Ačkoli byla stěžovateli stanovena dostatečná lhůta 5 dnů od doručení předmětné výzvy, ten soudní poplatek ve lhůtě ani později neuhradil.

Ve vztahu k poučovací povinnosti zdejší soud podotýká, že podle rozsudku téhož soudu ze dne 29. 9. 2005, č. j. - 59 z ustanovení , které ukládá soudu povinnost poskytnout účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu, je třeba dovodit, že soud je povinen poučit účastníka i o tom, že může požádat o osvobození od soudních poplatků; nesplní-li soud tuto svou povinnost a účastníka jen vyzve k zaplacení soudního poplatku a následně pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví postupem podle zákona o soudních poplatcích a podle , je jeho rozhodnutí o zastavení řízení nezákonné. Tak tomu však v projednávané věci nebylo, neboť krajský soud v citované výzvě stěžovatele poučil, že pokud má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, aby podal žádost s příslušným potvrzením ve lhůtě pro zaplacení poplatku.

Měl-li stěžovatel na mysli, že o osvobození od soudních poplatků zažádal ve lhůtě, tedy ve svém podáním ze dne 20. 9. 2009, a to jak ve vztahu k žalobnímu řízení tak i ke kasační stížnosti, přičemž se poznamenává, že napadené usnesení krajského soudu o zastavení řízení nabylo právní moci dne 14. 9. 2009, odkazuje zdejší soud na své rozhodnutí ze dne 22. 10. 2008, č. j. - 41. V uvedeném rozhodnutí učinil kasační soud závěr, že pokud účastník doručí krajskému soudu návrh na osvobození od soudních poplatků před tím, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci, aplikuje se obdobně věta první , o soudních poplatcích; krajský soud proto usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a rozhodne o návrhu na osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud na tomto místě opětovně uvádí, že před nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení stěžovatel o osvobození od soudních poplatků krajský soud nepožádal.

Co se týče přesvědčení stěžovatele o jeho nároku na osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud upozorňuje, že k otázce individuálního osvobození od soudních poplatků pro řízení před správními soudy se opakovaně již vyjádřil v řadě svých rozhodnutích. Např. ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2004, č. j. - 54, publikovaném pod č. 311/2004 Sb. NSS, zdejší soud ve vztahu k ustanovení především zdůraznil, že při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud taktéž v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. - 50, publikovaném pod č. NSS, když připomněl, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků ( ). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“. Z uvedeného vyplývá, že v případě, že se žalobce domáhá osvobození od soudního poplatku pro příslušné řízení, vyžaduje aktivní přístup na jeho straně, a to nejenom pokud jde o vlastní žádost o osvobození od soudního poplatku, ale zejména povinnost tvrzení a s ní neoddělitelně spjatou povinnost doložit nedostatek prostředků. V nyní projednávané věci však tento aktivní přístup na straně stěžovatele jakožto žalobce uplatněn nebyl. Stěžovatel nesplnil ani svou základní povinnost tkvící v podání vlastní žádosti o osvobození, přičemž v předpokladu podání samotné žádosti jistě nelze spatřovat výraz přepjatého formalismu soudu. Jde o základní projev vůle stěžovatele osvobození od poplatkové povinnosti po soudu vůbec požadovat, aniž by bylo na krajském soudu, aby tento úkon za stěžovatele s ohlédnutím na jeho jiné souzené věci domýšlel a nahrazoval.

Ve shodě se závěry krajského soudu tak Nejvyšší správní soud uvážil, že v souzené věci byly splněny podmínky pro postup podle , dle kterého soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. V postupu krajského soudu tedy nelze spatřovat nezákonnost, a proto námitky stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodné.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě netrpí nezákonností podle , a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s a b) ve spojení s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 2100 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 19. února 2010

JUDr. Petr Průcha předseda senátu