Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 8/2010 - 36

- 38

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 1. 2010, č. j. MK 715/2010 OLP, ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudcům senátu 10 A Městského soudu v Praze v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, č. j. - 18,

t a k t o :

Soudci senátu 10 A Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan Kašpar, JUDr. Pavel Horňák, JUDr. Ludmila Sandnerová a JUDr. Jan Ryba n e j s o u v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, č. j. - 18, v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 1. 2010, č. j. MK 715/2010 OLP. V podané žalobě stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků. Své majetkové poměry doložila vyplněným formulářem (vzor č. 060 ) a rozvahou a výsledovkou zpracovanou ke dni 27. 12. 2009. Městský soud vydal dne 26. 1. 2010 pod č. j. - 18, usnesení, kterým stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení kasační stížnost, v níž mimo jiné vznesla námitku podjatosti vůči soudcům senátu 10 A, a to „nikoli z důvodu negativního rozhodnutí o návrhu žalobkyně (pozn.: návrhu na osvobození od soudních poplatků), ale z důvodu zjevného porušení elementární profesní etiky soudců senátu, která jim dovolila vyprodukovat tak nedbalé rozhodnutí“.

Krajský soud předložil spis sp. zn. Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti a k rozhodnutí o kasační stížnosti s vyjádřeními všech členů senátu 10 A (Mgr. Jana Brothánková, Mgr. Jan Kašpar, JUDr. Pavel Horňák, JUDr. Ludmila Sandnerová a JUDr. Jan Ryba), podle kterých se necítí být podjati a nejsou jim známy jakékoli důvody pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Vyloučení soudců a dalších osob upravuje , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle odst. 1 tohoto ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že již ve svém rozhodnutí ze dne 18. 5. 2006, č. j. - 34, dostupném na www.nssoud.cz, vyjádřil názor, že „i ve fázi po vydání rozhodnutí o věci samé je v případě, kdy proti rozhodnutí byla podána kasační stížnost a kdy je tato stížnost přípustná, nezbytné (a tedy i přípustné) rozhodnout o námitce podjatosti soudců krajského soudu, kteří rozhodnutí vydali, byla-li taková námitka včas vznesena“. Je tomu tak proto, že ve fázi mezi podáním kasační stížnosti a předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí krajský soud zpravidla činí ve smyslu řadu přípravných úkonů směřujících k tomu, aby o kasační stížnosti mohlo být řádně rozhodnuto. Také u těchto úkonů je přitom třeba (stejně jako při rozhodování o věci samé), aby byla vydána nepodjatými soudci.

Ze shora uvedené právní úpravy, jakož i z citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, rovněž vyplývá, že o námitce podjatosti soudců krajského (zde městského) soudu je možno rozhodnout pouze tehdy, byla-li taková námitka vznesena včas. Pokud by uvedená námitka podjatosti byla podána opožděně, pak by k ní Nejvyšší správní soud nemohl ve smyslu , věty třetí, přihlížet.

Z obsahu předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka nebyla před rozhodnutím soudu poučena o složení senátu a o právu namítat podjatost soudců. Proto jí lhůta v délce jednoho týdne pro uplatnění námitky podjatosti počala běžet až od okamžiku doručení usnesení (dne 28. 1. 2010), kterým soud rozhodl o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků, neboť teprve tímto okamžikem se stěžovatelka dozvěděla, kterému senátu byla věc dle rozvrhu práce přidělena k rozhodnutí (k tomu srovnej shora citované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. - 34, dostupné na www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu, že námitka podjatosti byla uplatněna v kasační stížnosti doručené městskému soudu téhož dne, tj. 28. 1. 2010, je nutno ji považovat za včasnou, avšak nedůvodnou.

Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 d); přípustnou výjimku z této zásady představuje pouze vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů nebo na základě námitky podjatosti uplatněné stranou sporu. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou v rozporu, naopak akcentují další klíčový ústavní princip, jímž je princip nestrannosti soudců.

Stěžovatelka shledává důvod podjatosti soudců senátu 10 A Městského soudu v Praze ve zjevném „porušení profesní etiky soudců uvedeného senátu, která jim dovolila vyprodukovat tak nedbalé rozhodnutí“. Nejvyšší správní soud k takto formulované námitce podjatosti odkazuje na , větu poslední, , v němž se výslovně uvádí, že důvodem vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že usnesení městského soudu je založeno výlučně na právní argumentaci a ani náznakem z něj není patrné jakékoli zaujetí soudu vůči stěžovatelce (žalobkyni). Tím samozřejmě Nejvyšší správní soud ani v nejmenším nepředjímá, zda předmětné usnesení městského soudu pokládá za věcně správné či nikoli. Posuzování věcné správnosti uvedeného usnesení bude předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. .

Ani v jiných ohledech pak nelze v jednání soudců senátu 10 A Městského soudu v Praze spatřovat jakékoli nestandardní postupy vůči stěžovatelce, která ostatně neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly jakémukoli porušení povinnosti nestranného a nezaujatého vystupování jmenovaných soudců v řízení, jehož je stěžovatelka účastníkem.

Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů rozhodl tak, že ve výroku tohoto usnesení jmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. února 2010

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu