Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 60/2005 - 44

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 45

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Mgr. V. R., zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004 č. x, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005, č. j. – 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o vydání rozhodnutí o poskytnutí jednorázového příspěvku důchodci podle bodu 7, čl. XXIX z. č. s odůvodněním, že nárok na jednorázový příspěvek důchodci ve výši 1000 Kč má fyzická osoba, která má nárok na výplatu důchodu z českého systému důchodového pojištění, popřípadě části tohoto důchodu alespoň za část měsíce června 2004. Tento nárok stěžovatelce nebyl přiznán, neboť jí v červnu 2004 výplata důchodu z českého důchodového pojištění nenáležela.

Z připojeného spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka dne 6. 6. 2008 zemřela. Dnem úmrtí stěžovatelky zaniklo i její právní zastoupení advokátkou JUDr. Irenou Strakovou. V době smrti žil se stěžovatelkou ve společné domácnosti její manžel Ing. J. R.

Podle ustanovení ztratí–li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Nejvyšší správní soud při posuzování podmínek řízení dospěl nejprve k závěru, že povaha věci sama o sobě nebrání pokračování v řízení, neboť přezkum zákonnosti správního rozhodnutí typově neodpovídá překážkám demonstrativně vypočteným v ustanovení a úmrtí stěžovatelky by na meritorní posouzení věci nemělo bez dalšího žádný vliv. Při úvahách o procesním nástupci zemřelé stěžovatelky v projednávané věci pak musel Nejvyšší správní soud zohlednit především zvláštní právní úpravu obsaženou v z. č. Ten ve svém ustanovení čl. XXIX bodu 7 uvádí, že v řízení o tomto rozhodnutí, včetně podání opravných prostředků ve správním řízení, se postupuje obdobně jako ve věcech důchodového pojištění. Právní nástupnictví ve věcech dávek důchodového pojištění pak upravuje ustanovení z. č.

Podle § 63 odst. 1 cit. zákona zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Podle odst. 3 nároky přecházející na osoby uvedené v odst. 1 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

Jak vyplývá z výše uvedeného, jednorázový příspěvek důchodci by zde s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu nebyl předmětem dědictví, procesní nástupce v projednávané věci tedy nemůže být určen z okruhu dědiců podle ustanovení , nýbrž podle zvláštního zákona, na nějž toto ustanovení odkazuje. Jediným v úvahu přicházejícím procesním nástupcem zemřelé stěžovatelky je tak s ohledem na citované ustanovení z. č. její manžel Ing. J. R., který s ní žil v době smrti v domácnosti na adrese M. 206, Ž. Nejvyšší správní soud má však za to, že ani jmenovaný se procesním nástupcem zemřelé stěžovatelky v projednávané věci nestal. Právní nástupce zemřelého oprávněného totiž může nabýt nároku pouze na částky splatné do dne jeho smrti, tato podmínka však v projednávaném případě splněna není a hlavně už ani splněna být nemůže. Napadeným rozhodnutím, které je pravomocné a vykonatelné, nebyl stěžovatelce požadovaný nárok přiznán, takže z rozhodnutí jí do dne smrti žádný nárok na výplatu dávky nevznikl a žádné částky tudíž splatné nebyly. Pokud by se jednalo přímo o dávku důchodového pojištění, mohl by nárok na výplatu vzniknout ještě dodatečně, protože soud v rámci přezkumného řízení může dospět k závěru, že jsou splněny podmínky nároku na dávku a její výplatu. Ustanovení z. č. k tomu pak výslovně uvádí, že nárok na důchod nezaniká uplynutím času, přičemž nárok na výplatu důchodu zaniká podle cit. zákona ve tříleté lhůtě, která však neplyne po dobu řízení o dávce. Zde by tedy jmenovaný právním nástupcem zemřelé stěžovatelky byl a do přezkumného řízení soudního by jako její procesní nástupce vstoupil (ostatně takto soud postupoval ve věci ). V případě jednorázového příspěvku důchodci však čl. XXIX, bod 8 z. č. stanoví jinak a uvádí, že nárok na výplatu příspěvku důchodci zaniká dnem 30. 6. 2005. Ke dni smrti stěžovatelky zde tedy neexistoval žádný, již ani potenciální nárok na výplatu částky příspěvku, který by jmenovaný mohl nabýt, a nejsou tudíž splněny ani podmínky pro jeho procesní nástupnictví v přezkumném řízení soudním posuzujícím zákonnost správního rozhodnutí o tomto nároku.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka zemřela a tudíž ztratila způsobilost být účastníkem řízení, aniž by podle zvláštního zákona bylo možno určit jejího procesního nástupce ve věci. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je svojí povahou neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení odmítl.

V takovémto případě nemá podle ustanovení ve spojení s žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 6. ledna 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu