Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Komp 7/2009 - 17

- 18

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Městský úřad Chrastava, se sídlem 1. máje 1, Chrastava, zastoupený Ing. Michaelem Canovem, starostou, proti žalovanému: Ministerstvo financí České republiky, se sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem Nám. 14. října 3, Praha 5, o žalobě na určení pravomoci k vydání povolení k provozování videoterminálů pro územní obvod Městského úřadu Chrastava,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Kompetenční žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 9. 2009 se Městský úřad Chrastava (jako orgán města Chrastava) domáhal určení, že pravomoc k vydání povolení k provozování videoterminálů podle , o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pro svůj územní obvod má Městský úřad Chrastava a nikoliv Ministerstvo financí.

Žalobce podal žalobu s odvoláním na a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s tím, že si osobuje (ve smyslu ) pravomoc vydávat ve věci videoterminálů povolení v územním obvodu města Chrastava v souladu s kompetencí mu svěřenou v , a popírá toto oprávnění Ministerstva financí, které tato povolení na území České republiky včetně územního obvodu města Chrastava vydává již několik let v rozporu s platnou právní úpravou. S odkazem na dikci a žalobce podřazuje videoterminály pojmu „podobná zařízení“, na něž se vztahuje povolovací režim výherních hracích přístrojů, a konstatuje, že kompetenci k vydávání povolení k provozování výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) „určuje“ obecnímu úřadu v přenesené působnosti pro jeho územní obvod.

Ministerstvo financí si podle žalobce neoprávněně přivlastnilo rozhodovací pravomoc pro videoterminály, s odkazem na , podle něhož může povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou upraveny v části první až čtvrté zákona. Žalobce protiargumentuje, že videoterminály jsou podřaditelné pod shora citovaná ustanovení dikci a (úvodní ustanovení a část druhá), jejich povolování podle přísluší obecnímu úřadu, a pravomoc Ministerstva financí dovozovanou z tak nepřichází v úvahu. Na podporu svých tvrzení žalobce poukazuje i na některé věcné aspekty povahy provozu videoterminálů.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukazuje zejména na technické a funkční rozdíly mezi videoterminály a VHP, a uzavírá, že technická koncepce videoterminálů je zcela odlišná od definičních znaků VHP, stanovených . Proto dospívá k závěru, že provoz videoterminálů může ad hoc povolovat Ministerstvo financí, a to v souladu s . S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud určil, že pravomoc k vydávání povolení k provozování videoterminálů má žalovaný.

Nejvyšší správní soud se s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v ustanovení , v prvé řadě musel zabývat otázkou, zda se v dané věci vůbec jedná o žalobcem tvrzený kompetenční spor, jak jej má na mysli předmětná právní úprava. Z citovaného ustanovení je patrno, že soud ve věci kompetenčního sporu rozhoduje jen tehdy, pokud se jedná o kladný nebo záporný kompetenční spor. Kladným kompetenčním sporem je spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem (odst. 2); záporným pak spor, ve kterém správní orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem (odst. 3). Soud se proto musel zabývat tím, zda se v daném případě jedná o některý z popsaných případů kompetenčního sporu.

Jak Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, při hodnocení splnění této podmínky řízení je třeba vycházet ze skutečnosti, že koncepce pozitivních i negativních kompetenčních sporů je založena na existenci konkrétního řízení, v němž jde o práva či povinnosti účastníků řízení. Proto také je výrokový potenciál soudu definován v ustanovení tak, že soud rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě (k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, čj. Komp /2008 - 85, www.nssoud.cz).

Taková situace však v daném případě zjevně nenastala a ani samotný žalobce vůbec netvrdí, že by probíhalo či bylo zahájeno konkrétní řízení, v němž by mezi účastníky řízení vznikl spor ohledně rozsahu jejich kompetencí.

Z výše uvedených důvodu tedy nemohl mezi žalobcem a žalovaným vzniknout deklarovaný kladný kompetenční spor ve smyslu ustanovení , k jehož řešení by byl příslušný Nejvyšší správní soud, který proto žalobu jako nepřípustnou odmítl [ ve spojení s ].

Za tohoto stavu, kdy soud nerozhodoval o věci samé, jednání, které ve svém vyjádření požadoval žalovaný, Nejvyšší správní soud nenařizoval.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů v tomto typu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. ledna 2010

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu