Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 Azs 60/2009 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 60/2009 - 54
Ze správního spisu jakož i z obsahu kasační stížnosti je patrné, že stěžovatelky uváděly jako důvody opuštění země původu problémy se soukromými osobami, konkrétně zejména vyhrožování a fyzické napadání ze strany příslušníků rodiny stěžovatelky sub a). S problematikou vyhrožování ze strany soukromých osob se Nejvyšší správní soud již dostatečně vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 – 49, nebo v rozsudku ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 34/2006 – 75, oba na www.nssoud.cz. V daném případě politický systém v zemi původu stěžovatelek podle všech dostupných informací občanům poskytuje možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů ve standardní míře a stěžovatelky v řízení o udělení azylu tuto skutečnost nijak přesvědčivě nevyvrátily. Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany, musely by stěžovatelky vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo (srov. např. rozsudek ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 – 41, www.nssoud.cz). Stěžovatelkami tvrzené skutečnosti tak nelze považovat za azylově relevantní důvody. Ostatně pobývá-li stěžovatelka sub a) na území České republiky – jak uvádí v kasační stížnosti – od roku 2000, mohla k úpravě možnosti dalšího pobytu efektivně využít institutů zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Co týče důvodů pro udělení doplňkové ochrany (§ 14a zákona o azylu), je třeba uvést, že se jimi žalovaný dostatečně zabýval ve svém rozhodnutí a v úplnosti a přezkoumatelně se s nimi vypořádal, přičemž přihlédl zejména k tvrzením stěžovatelek, že v Mongolsku neměly žádné potíže se státními orgány, obavy měly toliko ze soukromých osob. Nejvyšší správní soud nenalezl nic, co by zpochybňovalo závěr žalovaného o tom, že by stěžovatelkám v případě návratu do země původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelky samy žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdily, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle § 104a s. ř. s. s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití § 60 odst. 3 a § 120 s. ř. s. s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu