Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 79/2009 - 63

- 66

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: M. J. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o návrhu žalobkyně na vyloučení předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Městského soudu v Praze JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti před jejím předložením k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu

t a k t o :

Předseda senátu JUDr. Slavomír Novák a soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Hana Pipková a JUDr. Marcela Rousková n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti před jejím předložením k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. -31, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2007, č. j. OAM-15-538/2007, o povinnosti stěžovatelky uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním její osoby ve výši 35 350 Kč. Stěžovatelka zároveň v kasační stížnosti požádala o ustanovení právního zástupce s odůvodněním, že si služby právního zastoupení nemůže hradit sama, neboť k tomu nemá dostatečné finanční prostředky.

Na základě žádosti stěžovatelky o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti jí byl ze strany Městského soudu v Praze zaslán formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Ve vyplněném formuláři stěžovatelka mj. uvedla, že jako žadatelce o mezinárodní ochranu je jí v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí vypláceno kapesné, jinak nemá žádný jiný zdroj příjmu, vlastní toliko věci běžné potřeby a osobní hodnoty.

Následně byla stěžovatelce zaslána ze strany Městského soudu v Praze výzva ze dne 7. 7. 2009, č. j. - 50, podepsaná předsedou senátu JUDr. Slavomírem Novákem, s tímto obsahem: „Městský soud v Praze Vás žádá o sdělení, z jakých prostředků hodláte na území ČR žít, když poté, co jste byla rozhodnutím správního orgánu vyhoštěna, odmítáte toto území opustit.“

Městskému soudu v Praze byla dne 2. 9. 2009 doručena námitka podjatosti, kterou stěžovatelka vznesla na základě uvedeného dopisu proti předsedovi senátu a potažmo proti senátu jako celku. Stěžovatelka má totiž za to, že předmětný dopis je demonstrací negativních postojů předsedy senátu vůči ní jako žadatelce o mezinárodní ochranu. Na skutečnost, že je žadatelkou o mezinárodní ochranu, stěžovatelka jednak poukazovala v žalobě, kterou tento senát projednával, a tato skutečnost je rovněž patrná z místa doručování. Jak uvedla, rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany bylo Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2009, č. j. - 50, zrušeno pro vady ve zjišťování skutkového stavu a vráceno žalovanému k dalšímu řízení. Podle zásady iura novit curia stěžovatelka dovozuje, že předsedovi senátu je známo, jak jsou hrazeny náklady na základní životní potřeby žadatelů o mezinárodní ochranu v pobytovém středisku (viz ustanovení , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů). Za zcela irelevantní ve vztahu k posuzování žádosti o ustavení právního zástupce ex offo považuje stěžovatelka narážku, že „poté, co byla vyhoštěna, odmítá vycestovat“. Navíc, dle zmíněné zásady iura novit curia je třeba vycházet z toho, že soud zná ustanovení , o pobytu cizinců na území ČR, podle něhož není rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky dosud vykonatelné.

Na základě shora uvedeného má stěžovatelka závažné pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti rozhodování předsedy senátu i jednotlivých soudců tohoto senátu v řízení o podané kasační stížnosti před jejím předložením k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

Předseda senátu JUDr. Slavomír Novák i shora jmenované soudkyně ve svém písemném vyjádření k námitce podjatosti stěžovatelky shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci ani k jejím účastníkům nebo k jejich zástupcům, a že se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít a naplňovat. Podle ustanovení , (dále jen „ “), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.

Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález sp. zn. , sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. , sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

V posuzovaném případě je rozhodováno o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování v řízení o kasační stížnosti před jejím předložením k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, tzn. z projednávání a rozhodování v rámci postupu krajského soudu po podání kasační stížnosti podle ustanovení Role předsedy senátu krajského soudu spočívá v této fázi řízení o kasační stížnosti v tom, že se má postarat o odstranění případných vad kasační stížnosti, není-li zjevně opožděná nebo podaná tím, kdo k jejímu podání zjevně není oprávněn. Vzhledem k přiměřenému použití ustanovení (viz ustanovení ) rozhoduje předseda senátu krajského soudu na žádost stěžovatele rovněž o ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o kasační stížnosti. Řádné zastoupení je přitom jednou z podmínek věcného projednání kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem.

V kompetenci předsedy senátu městského soudu je tedy rozhodnout o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Toto rozhodnutí přitom musí podle ustanovení vycházet z uvážení, zda jsou u stěžovatelky dány předpoklady, aby byla osvobozena od soudních poplatků (tj. s ohledem na její majetkové poměry) a je-li to třeba k ochraně jejích práv. Námitka podjatosti byla stěžovatelkou vznesena ještě před rozhodnutím předsedy senátu o ustanovení zástupce, nicméně z okolností tohoto konkrétního případu (stěžovatelka je žadatelkou o mezinárodní ochranu, pobývá v azylovém zařízení, jejím jediným příjmem je ze zákona vyplácené kapesné, nedorozumí se v českém jazyce) a z ustálené judikatury správních soudů ve srovnatelných věcech je zřejmé, že v takovýchto případech soud žádostem o ustanovení advokáta s ohledem na ústavně zaručené základní právo na právní pomoc standardně a zcela běžně vyhovuje. Pokud by předseda senátu usnesení s tímto závěrem nevydal, stěžovatelka (nedošlo-li by mezitím ke změně jejích majetkových či osobních poměrů) by se samozřejmě mohla proti tomuto usnesení bránit kasační stížností, takže přístup k soudu jí zůstává zachován.

Nejvyšší správní soud má za to, že výše citovaná výzva předsedy senátu Městského soudu v Praze představuje velmi nestandardní postup soudu poté, kdy stěžovatelka řádně vyplnila soudem zaslaný formulář – „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, z něhož jasně vyplývají její majetkové a osobní poměry. Z obsahu výzvy mohla stěžovatelka skutečně nabýt dojmu, že se jedná o dotaz bezpředmětný, když soudu již předestřela své majetkové a osobní poměry, včetně skutečnosti, že je v pozici žadatelky o mezinárodní ochranu; rovněž zvolenou formulaci výzvy je třeba hodnotit jako nepříliš uváženou. Po této stránce mohla předmětná výzva na stěžovatelku oprávněně působit negativním a předpojatým dojmem. Nicméně s přihlédnutím k předvídatelnosti rozhodnutí předsedy senátu městského soudu ve věci žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti, a dále vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě je v této fázi řízení o kasační stížnosti úlohou předsedy senátu městského soudu rozhodnout výhradně o této otázce (jiné úkony jsou toliko charakteru procesního), však Nejvyšší správní soud nakonec nedospěl k závěru, že by výzva předsedy senátu byl skutečností, jež by fakticky mohla ovlivnit výsledné rozhodnutí předsedy senátu v této věci.

Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že vzhledem k okolnostem případu stěžovatelky, které jednoznačně nasvědčují vyhovění její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti ze strany předsedy senátu městského soudu, a vzhledem k tomu, že městský soud zásadně rozhoduje o kasačních stížnostech toliko v „přípravné“ fázi řízení, tj. před jejich postoupením Nejvyššímu správnímu soudu, byla námitka podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Slavomíru Novákovi vyhodnocena jako nedůvodná. Ani zmíněná nevhodná formulace předmětného dopisu a v podstatě jeho úplná zbytečnost totiž ještě neznamenají naplnění některého z důvodů podjatosti, popsaného v citovaném ustanovení

Nejvyšší správní soud nevyhověl námitce podjatosti stěžovatelky ani vůči shora jmenovaným soudkyním Městského soudu v Praze, neboť jednak neexistují žádné objektivní skutečnosti, které by zavdávaly pochybnosti o jejich schopnosti nezávisle a nestranně ve věci stěžovatelky rozhodnout (stěžovatelka nic v tomto směru netvrdí), a jednak jejich podíl na projednání a rozhodování ve věci kasační stížnosti stěžovatelky před jejím předložením Nejvyššímu správnímu soudu není fakticky žádný.

Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení ( věta čtvrtá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné ( a contr.).

V Brně dne 2. prosince 2009

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu