Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 43/2009 - 155

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: CTP Invest, spol. s r. o., se sídlem Humpolec, Central Trade Park D1 1571, zastoupeného Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 12, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 21, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2007, č. j. S, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, č. j. - 128,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Pavla Strnada, Ph.D., do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 25. 9. 2007, č. j. S a současně i rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí, odboru územního plánování, stavebního řádu a regionálního rozvoje (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 7. 2007, č. j. SŘ/2486/2005/Ši-330, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Označeným rozhodnutím stavební úřad podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení o žádosti o vydání stavebního povolení podané žalobcem dne 16. 9. 2005 na stavbu „Polyfunkční centrum Masarykova ve Valašském Meziříčí“, a to pro nedoložení výzvami požadovaných dokumentů, bez nichž nebylo možno o žádosti rozhodnout. Stejně tak stěžovatel v odvolacím rozhodnutí vycházel z toho, že nebyly doloženy všechny podklady nezbytné pro rozhodnutí. Konkrétně vytkl jako překážku vydání stavebního povolení, že z podkladů není zřejmé, zda stavba vyhoví všeobecným požadavkům na provedení stavby ve vztahu k hlukové zátěži a že nebyl odstraněn rozpor mezi podmínkou územního rozhodnutí a projektovou dokumentací ohledně počtu parkovacích míst; v těchto případech by bylo důvodné zamítnutí žádosti. Dále pak vytkl nedostatek žádosti o umístění a povolení navazujících staveb, což brání posouzení stavby jako celku (jde o odlučovač tuku a ropných látek, kabelové rozvody VN, spínací stanice elektro, rozšíření silnice o připojovací pruh a prodloužení středového dělícího ostrůvku včetně úpravy místní komunikace), a dále nedoložení povolení některých staveb podmiňujících stavbu přeložky vodovodního řadu DN 150, chodníku atd. Z těchto důvodů stavební úřad, dle odvolacího orgánu, řízení důvodně zastavil. K výzvám nedoložené podklady neumožnily posouzení podmínek územního povolení ani technických podmínek; takové posouzení je možné jen při existenci podkladů jak ke stavbě hlavní, tak k ostatním objektům, které na sebe musí navazovat. Stavebník přes upozornění opakovaně předkládal podklady neúplné a projektovou dokumentaci s nedostatky.

Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že závěr opřený o nedoložení požadovaných dokumentů je zjednodušující až formalistický. Poukázal na skutečnost, že odvolací řízení probíhalo v režimu , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a nikoliv v režimu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a tedy nikoliv režimu koncentrovaného odvolacího řízení. Odvolací orgán se proto měl z moci úřední zabývat postupem stavebního úřadu při vydání výzev a ukládání povinností na doplnění dokumentace. Zejména druhá výzva ze dne 25. 4. 2007 byla vydána za stavu přerušeného řízení rozhodnutím ze dne 20. 11. 2006, v němž bylo řízení přerušeno se lhůtou k odstranění nedostatků do 31. 6. 2007. V době přerušení řízení nejen neběží lhůty, ale nelze ani činit žádné procesní úkony. Vydání druhé výzvy tak bylo procesním pochybením; navíc neobsahovala lhůtu k odstranění nedostatků s poučením o následcích. Ze srovnání obou výzev je zřejmé, že druhá výzva obsahovala nové požadavky oproti výzvě prvé (vydání stavebních povolení na související stavby atd.) a některé požadavky, jejichž absence musela být stavebnímu úřadu zřejmá, již před vydáním výzvy prvé a přesto nebyly její součástí. Druhá výzva tedy podle názoru krajského soudu byla vydána procesně vadně a nešlo o pouhé upřesnění výzvy prvé, neboť obsahovala i nové požadavky. Splněním požadavků první výzvy se pak správní orgány ani nezabývaly, ve vztahu k hlukové zátěži odvolací orgán hodnotí něco jiného než stavební úřad.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá kasační důvod podle , a to nedostatek důvodů rozhodnutí. Z textu výzvy vydané stavebním úřadem dne 25. 4. 2007 je zřejmé, o jaké podklady je třeba řízení doplnit, a to proto, aby se stavebník nedomníval, že podklady požadované výzvou ze dne 20. 11. 2006 řádně doložil a výzvu tak splnil. Ve druhé výzvě sice nebyla stanovena lhůta k odstranění vad, ale stavebník musel vědět, že předložení dokladů pro stavební řízení je limitováno nájemní smlouvou. Právě první výzvou mu bylo uloženo doplnit žádost o doklad o právu k pozemkům, na nichž chce stavět. Stěžovatel nesouhlasí s výsledkem porovnání obsahu obou výzev. Projektová dokumentace byla neúplná, proto při prvé výzvě nebylo možno předem seznat, zda požadované části dokumentace budou předloženy úplné. Stavebník v daném případě zcela podcenil projektovou přípravu a soud se touto skutečností vůbec nezabýval. Není pravdivé tvrzení soudu, že správní orgány hodnotily pouze splnění druhé výzvy. V rozhodnutí o zastavení řízení (str. 3) i v rozhodnutí odvolacím (str. 5) se konstatuje nesplnění požadavků obou výzev navzdory dlouhým lhůtám ke splnění. Absence měření stávající hlukové zátěže z provozu na silnici I/57 byla vadou projektové dokumentace, neboť jedině z doložených výpočtů se dalo soudit, zda bude třeba nějaké opatření proti hluku provádět. Krajský soud v rozsudku vůbec nezmínil a nepřihlédl k zásadní skutečnosti, a to nedostatku práva stavebníka k pozemkům, na nichž se mělo stavět. Nájem pozemků totiž skončil dne 26. 6. 2007 a stavebník sám uvedl, že mu nájemní smlouva nebyla prodloužena. I tato skutečnost byla uvedena jako důvod pro zastavení řízení; k doložení dokladů o vlastnickém nebo jiném právu byl stavebník vyzván první výzvou. Žádost o stavební povolení nebyla dostatečná ( stavebního zákona) a tato vada sama o sobě je důvodem k zastavení řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti označil stěžovatelem uplatněný kasační důvod za zcela neopodstatněný. Krajský soud svůj rozsudek řádně a přesvědčivě zdůvodnil a opřel jej o zcela zásadní porušení procesních předpisů ve stavebním řízení. Stěžovatel se v kasační stížnosti nijak nevyjádřil k rozhodnému důvodu pro zrušení jeho rozhodnutí - k výzvě z 25. 4. 2007; to znamená, že tento důvod nezpochybňuje. K nedostatku stanovení lhůty k vyhovění výzvě stěžovatel uvádí z právního hlediska irelevantní argumenty. Druhá výzva k doplnění žádosti byla masivním rozšířením požadavků oproti výzvě první a navíc byla vydána v přerušeném řízení. Namítá-li stěžovatel nedoložení práva k pozemkům, upozorňuje žalobce na nepřípustnost námitky neuplatněné v předchozím soudním řízení podle ; navíc jde o skutečnost uplatněnou po té, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, a tudíž k ní nelze přihlížet ani podle Stěžovatel podal v řízení před krajským soudem obsáhlé vyjádření k žalobě, v němž ovšem na uplynutí doby nájmu neupozornil. K námitce neúplnosti projektové dokumentace poukazuje na skutečnost, že se jednalo o rozsáhlý projekt, u něhož menší nesrovnalosti, jako např. počet parkovacích míst, nemohou být důvodem pro zastavení řízení. Požadavek vydání stavebních povolení na vedlejší a doplňkové stavby dříve, než je povolena stavba hlavní, považuje žalobce za velmi nestandardní a neodpovídající logice stavebního řízení. Kasační stížnost proto považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně namítá kasační důvod podle , přičemž nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje v nedostatku jeho důvodů. Jak vyslovil tento soud např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75 „nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny“. Vytýká-li stěžovatel krajskému soudu, že se vůbec nezabýval tím, že stavebník podcenil projektovou přípravu a tím, že nebylo doloženo vlastnictví nebo jiný vztah stavebníka k pozemku, nelze mu přisvědčit. Vytýkat to ovšem může, zápověď právních a skutkových novot, na kterou poukazuje ve svém vyjádření žalobce, se totiž správního orgánu netýká. Ten totiž neurčuje rozsah a důvody soudního přezkumu, má pouze právo vyjádřit se k žalobním tvrzením.

Krajský soud se zákonností napadených správních rozhodnutí zabývá v mezích žalobních bodů ( ), vyjma případů, kdy je oprávněn z nich vykročit ( ). Žalobce zjevně a logicky v žalobě nenamítal další důvody, pro které mělo být stavební řízení zastaveno, naopak užité zpochybňoval. Zkoumal-li tak soud důvody pro zastavení řízení, byl oprávněn a povinen zkoumat jen ty, o které správní orgány svůj závěr opřely a proti nimž žaloba směřovala. Tvrdí-li stěžovatel že důvodem zastavení řízení byl i nedostatek doložení vlastnického či jiného práva k pozemkům, na nichž měla být stavba realizována, není to pravda. Na zmíněné stránce 3 rozhodnutí stavebního úřadu se sice konstatuje ukončení nájmu k pozemkům, na nichž má být stavba postavena, ovšem jde o část odůvodnění rozhodnutí, v němž je rekapitulován průběh řízení. Teprve v další části je uvedeno, že pro neodstranění nedostatků uvedených ve výzvě ze dne 20. 11. 2006 a upřesněných ve výzvě ze dne 25. 4. 2007 se řízení zastavuje. V následujícím konkrétním výčtu 19ti důvodů pro zastavení řízení pak tento uveden není. V odvolacím rozhodnutí stěžovatele ze dne 25. 9. 2007 na označené straně 5 je pouze vypořádání s odvolací námitkou, která vytýkala, že stavebník nebyl vyzván k odstranění nedostatku týkajícího se ukončení nájemní smlouvy. Odvolací orgán zde pouze uvedl, že v době vydání druhé výzvy bylo stavebníkovi jasné, kdy mu končí nájemní smlouva a měl dostatek času k doplnění podkladů. Z uvedeného nelze dospět k závěru, že nedoložení vlastnického či jiného práva k pozemku bylo důvodem pro zastavení stavebního řízení; nelze proto ani vytýkat krajskému soudu, že tento důvod nevzal v potaz. Stejně tak krajskému soudu nepříslušelo hodnotit, zda stavebník podcenil projektovou přípravu. Bylo věcí stavebního úřadu, aby své rozhodnutí v tomto směru konkretizoval a jen v míře v jaké tak učinil, lze jeho rozhodnutí zkoumat.

Pouze tyto kasační důvody lze podřadit námitce nepřezkoumatelnosti ve smyslu ; její důvodnost Nejvyšší správní soud neshledal. Ostatní důvody polemizují se správností posouzení věci krajským soudem a lze je tedy podřadit kasačnímu důvodu podle (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení).

V dané věci došlo k zastavení řízení podle § 60 odst. 2 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení stavební úřad zastaví stavební řízení mj. pokud stavebník nedoplnil žádost ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 nebo neuvedl dokumentaci do souladu s podmínkami územního rozhodnutí. Odstavec 1 téhož ustanovení právě pro případy, kdy předložená žádost o stavební povolení neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby, určuje postup stavebního úřadu, který musí vyzvat stavebníka, aby žádost v přiměřené lhůtě doplnil, popřípadě aby ji uvedl do souladu s podmínkami územního rozhodnutí, a upozorní jej, že jinak stavební řízení zastaví.

Stavební úřad ve výzvě z 20. 11. 2006 uložil stavebníkovi odstranění určitých nedostatků projektové dokumentace, doložení vlastnického či jiného práva k pozemkům a předložení kladných vyjádření dotčených orgánů. K tomu mu určil lhůtu do 30. 6. 2007 a řízení současně podle starého přerušil. Podle starého postupoval důvodně, neboť se jednalo o řízení za jeho účinnosti zahájené ( nového ). Podle starého stavební úřad mohl v řízení pokračovat, jakmile pominul důvod přerušení (tedy v případě úplného odstranění všech nedostatků obsažených v první výzvě) nebo po uplynutí stanovené lhůty. Stěžovatel netvrdí, že by vady byly odstraněny, naopak jako důvod pro vydání druhé výzvy uvádí skutečnost, že nedostatky byly odstraněny jen částečně, a proto bylo třeba výzvu upřesnit, aby stavebník nepodlehl domněnce, že vady svými podáními odstranil. Tuto druhou výzvu pak ovšem skutečně vydal v době, kdy bylo řízení přerušeno (dne 25. 4. 2007). Ačkoliv výzvu uvodil slovy, že stavební řízení je nutno „stále doplnit“, požadavky oproti první výzvě výrazně rozšířil, a to z jednostránkového výčtu na třístránkový; zajímavé je, že v této druhé výzvě není požadavek na doložení vlastnického či jiného práva k pozemkům, jakoby tomuto požadavku prvé výzvy snad již bylo vyhověno. Nejde ani o pouhé upřesnění první výzvy, jak tvrdí stěžovatel a argumentuje nemožností předpokládat při první výzvě, že dokumentace bude doplněna neúplně. Druhá výzva oproti první nově vznáší např. požadavky na nutnost požádat o územní a stavební povolení na související stavby. Tato druhá výzva, ač vznáší nové požadavky na doplnění žádosti o povolení stavby, neobsahuje žádnou lhůtu ke splnění. Je vyloučeno akceptovat názor stěžovatele, že stavebníkovi byl znám termín skončení nájmu k pozemkům a dovozovat z toho, že si musel být vědom, že lhůta s tímto termínem logicky souvisela. Lhůtu stanovenou první výzvou jistě nelze považovat za nepřiměřenou, ovšem druhá výzva neobsahuje žádnou. Pokud by šlo o pouhé upřesnění první výzvy a bylo v ní uloženo pouze to, co se zatím nepodařilo stavebníkovi plně odstranit, pak by při výslovném uvedení bylo možno akceptovat, že lhůta byla stejná. Za situace, kdy šlo o novou, samostatnou výzvu ukládající odstranění i jiných než původně označených nedostatků, ale k takovému závěru dospět nelze. Přitom rozhodnutí o zastavení řízení stojí na tom, že nebyly splněny požadavky vznesené v obou výzvách a konkretizace neodstraněných nedostatků obsažená v odvolacím rozhodnutí stěžovatele dokonce obsahuje výčet vad odpovídajících až výzvě druhé.

Nebyl tak splněn zákonný předpoklad pro zastavení řízení podle stavebního zákona a stěžovatel, který byl povinen k odstranění všech vad prvostupňového řízení a rozhodnutí podle starého , tak neučinil a z vadného postupu stavebního úřadu vycházel, jako by vad nebylo. Je nerozhodné, zda žádost o stavební povolení splňovala podmínky stanovené stavebním zákonem pokud stavební úřad nedodržel procesní postup, který zastavení řízení podle zákona musí předcházet. Není tak důvodná ani kasační námitka podle

V daném případě tedy nebyly naplněny namítané kasační důvody a Nejvyšší správní soud neshledal ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo uplatněné námitky podle Proto kasační stížnost zamítl ( ).

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Naopak žalobce měl ve věci úspěch, má proto podle právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem. Žalobce je zastoupen advokátem a podal vyjádření ke kasační stížnosti. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, která spočívá v odměně za jeden úkon právní služby v částce 2100 Kč [ , a , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů v částce 300 Kč ( téže vyhlášky). Celkem je tedy žalovaný povinen uhradit žalobci 2400 Kč; k tomu mu byla stanovena přiměřená lhůta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2009

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu