Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 77/2009 - 37

č. j. - 37

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. B., zastoupen Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. - 10,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Evě Budínové, s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce V. B. se kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. - 10, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále také „krajský soud“) napadeným usnesením ze dne 2. 4. 2009, č. j. - 10, rozhodl o žalobě V. B. proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 2009, č. j. 44852/2008-17210, tak, že tuto věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že tímto rozhodnutím Ministerstva zemědělství, proti němuž žalobce podal dne 25. 3. 2009 správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí České plemenářské inspekce ze dne 3. 11. 2008, č. j. 1283/2008-ČPI, o uložení pokuty ve výši 15 000 Kč podle ustanovení , e) a g) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to za nesplnění povinností stanovených v tomto zákoně. Jelikož se žalobce domáhá soudního přezkoumání správního rozhodnutí Ministerstva zemědělství, je k řízení místně příslušný správní soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni ( ). Ministerstvo zemědělství má sídlo v hlavním městě Praze, a protože ani zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení místně příslušný Městský soud v Praze. Krajský soud v Ostravě, k němuž byla podána správní žaloba, tedy není místně příslušným soudem k vyřízení této žaloby, a proto byla věc postoupena místně příslušnému soudu, kterým je Městský soud v Praze, jež ji vyřídí.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále již jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která se obsahově opírá o ustanovení

Stěžovatel namítl, že již ve svém podání uváděl, aby věc byla řešena Krajským soudem v Ostravě. Je tomu tak proto, že by se jako žalobce nemohl aktivně zúčastnit jednání u Městského soudu v Praze a stejně tak by se nemohl k tomuto soudu dostavit navrhovaný svědek. Ostatně i v zájmu rychlosti řízení by bylo, aby celou věc vyřizoval Krajský soud v Ostravě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud změnil napadené usnesení krajského soudu tak, že k řízení je příslušný Krajský soud v Ostravě.

Žalované Ministerstvo zemědělství se ke kasační stížnosti písemně nevyjádřilo, ačkoliv mu tento mimořádný opravný prostředek byl zaslán.

Napadený rozsudek krajského soudu lze z podnětu kasační stížnosti přezkoumat v mezích daných ustanovením , 3 , předpokladem ovšem je, že kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí je přípustná.

Podle ustanovení , kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Napadené usnesení krajského soudu vychází z toho, že Krajský soud v Ostravě, k němuž stěžovatel podal dne 25. 3. 2009 žalobu proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 2. 2009, č. j. 44852/2008-17210, není místně příslušným soudem k vyřízení této žaloby. Krajský soud dovodil, že se stěžovatel domáhá soudního přezkoumání správního rozhodnutí Ministerstva zemědělství, jímž bylo rozhodováno o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí České plemenářské inspekce ze dne 3. 11. 2008, č. j. 1283/2008-ČPI, a že v tom případě je k řízení místně příslušný správní soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni ( ). Jelikož Ministerstvo zemědělství má sídlo v hlavním městě Praze, a protože ani zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení místně příslušný Městský soud v Praze. Stěžovatel v kasační stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ale nevznáší žádné výtky, jež by směřovaly vůči výroku usnesení krajského soudu o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, resp. proti uvedeným důvodům, na nichž je napadené usnesení postaveno. Stěžovatel nenamítá nezákonnost postoupení věci Městskému soudu v Praze, ale toliko uvádí, že by se v důsledku postoupení věci nemohl jako žalobce aktivně zúčastnit jednání u Městského soudu v Praze, stejně tak by se nemohl k tomuto soudu dostavit ani navrhovaný svědek a proto je v zájmu rychlosti řízení, aby celou věc řešil Krajský soud v Ostravě. Obsahem kasační stížnosti stěžovatele tedy nejsou výhrady k zákonnosti postoupení věci Městskému soudu v Praze z důvodu místní příslušnosti tohoto soudu, ale okolnosti, které by bylo možno obecně (bez přihlédnutí k této konkrétní věci) podřadit pod případné důvody pro přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení Rozhodování podle tohoto ustanovení - po předchozím postupu podle ustanovení - však přichází v úvahu až poté, co bude konečným způsobem rozhodnuto o místně příslušném soudu (arg. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu …). Jinak řečeno, v rámci rozhodování o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o postoupení věci, nelze posuzovat opodstatněnost důvodů pro postup dle

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že důvody kasační stížnosti stěžovatele nesměřují proti výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě o postoupení věci Městskému soudu v Praze z důvodu místní příslušnosti tohoto soudu k projednání žaloby stěžovatele, resp. nesměřují proti důvodům, na nichž je toto usnesení postaveno. Kasační stížnost je proto nepřípustná podle ustanovení , neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v ustanovení (srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. - 77, dostupné na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud proto z důvodu nepřípustnosti odmítl kasační stížnost stěžovatele směřující proti napadenému usnesení krajského soudu ( za použití ustanovení ).

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Soudem ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce Mgr. Evě Budínové, nebyla přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů, které v těchto případech platí stát ( ). Je tomu tak proto, že tato zástupkyně podle obsahu spisu zatím nevykázala po svém ustanovení žádný úkon právní služby, který by byl podřaditelný pod

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu