Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
2 Afs 24/2009 - 91.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Afs 24/2009 - 91
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. K. K., zast. Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl . m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 8. 2007, č. j. 12222/07-1500-105418, č. j. 12223/07-1500-105418, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 9 Ca 326/2007 - 51,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2008, č. j. 9 Ca 326/2007 - 51, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti shora označeným rozhodnutím žalovaného, jimiž byly částečně změněny výroky rozhodnutí správce daně, a to v číslech jednacích a v datech vydání; ostatní části odvoláním napadených rozhodnutí zůstaly beze změny. Rozhodnutími správce daně došlo ke zřízení zástavního práva podle § 72 zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, s použitím § 152 a násl. občanského zákoníku na celkovou částku 915 449 Kč. Předmětem zástavního práva byly nemovitosti v rozhodnutích blíže definované. Městský soud žalobu odmítl podle § 70 písm. b) ve spojení s § 68 písm. e) a § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále též „s. ř. s. “), neboť rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky označil za rozhodnutími předběžné povahy, která jsou ze soudního přezkumu vyloučena. V odůvodnění poukázal městský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 162/2004 - 61.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. , namítá tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Výslovně sice uváděl, že namítá důvody podle písm. a), b), d) citovaného ustanovení s. ř. s. s. ř. s. , nicméně jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, www.nssoud.cz, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. s. ř. s. , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Stěžovatel uvádí, že se městský soud nezabýval tím, zda a jak byly naplněny požadavky na zřízení zástavního práva, přestože se jedná o úkon orgánu státní správy, kterým je zasahováno do stěžovatelových práv, neboť tento úkon má i další důsledky, které spočívají nejen v zajištění daňové pohledávky, ale je rovněž způsobilý jak vyvolat běh nové lhůty pro vybrání daňového nedoplatku, tak i sdělení předpisu případného daňového penále.
Jestliže tedy zákon spojuje se zřízením zástavního práva takovéto procesní důsledky, pak se nemůže v žádném případě jednat pouze o úkon předběžné povahy, nýbrž o úkon, který je způsobilý založit, změnit, zrušit nebo závazně určit práva, a proto není vyloučen z přezkumu kompetenční výlukou dle § 70 s. ř. s. s. ř. s.
Je-li úkon správního orgánu rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s. , je povinností správního soudu přezkoumat, zda byly jednoznačně dodrženy veškeré podmínky pro jeho vydání, resp. zda při jeho vydání správní orgán splnil všechny zákonem dané podmínky a zda vůbec byl oprávněn takový úkon učinit.
Proto stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry městského soudu učiněnými v napadeném usnesení, neboť správní rozhodnutí jsou předběžné povahy. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva správce daně je spjato s daňovými pohledávkami, o nichž správce daně rozhodl platebními nebo dodatečnými platebními výměry. Proti nim mohl stěžovatel brojit v rámci daňového řízení i v rámci správního soudnictví. Kasační stížnost považuje tedy žalovaný za nedůvodnou a navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 , 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
Uvedené řízení o kasační stížnosti bylo zdejším soudem usnesením ze dne 4. 6. 2009, č. j. 2 Afs 24/2009 - 82, přerušeno podle § 48 odst. 2 písm. f) , § 120 s. ř. s. s. ř. s. Jiný senát Nejvyššího správního soudu rozhodující ve věci sp. zn. 2 Afs 186/2006 usnesením ze dne 21. 8. 2008 postoupil věc uvedené spisové značky rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu podle § 17 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť při předběžném projednávání věci dospěl k odlišnému právnímu závěru, než jaký byl vysloven v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z něhož vyšel městský soud.
Dne 27. 10. 2009 rozšířený senát v předložené věci rozhodl. Dospěl k závěru, že rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. , pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné. Rozhodnutí o odvolání proti zřízení správcovského zástavního práva dle § 72 zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , které podléhá přezkoumání soudem, a nedopadá na ně kompetenční výluka rozhodnutí předběžné povahy uvedená v § 70 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. V podrobnostech viz plné znění citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu dostupné na www.nssoud.cz.
S ohledem na to, že odpadla překážka, kvůli níž bylo řízení přerušeno, Nejvyšší správní soud podle § 48 odst. 4 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl o pokračování v řízení o kasační stížnosti. Po právní moci usnesení, jímž bylo vysloveno, že se v řízení pokračuje, dospěl rozhodující senát Nejvyššího správního soudu, vázán názorem rozšířeného senátu, k závěru, že městský soud pochybil, pokud žalobu odmítl, neboť v dané věci jsou předmětná žalobou napadená rozhodnutí rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a nedopadá na ně kompetenční výluka podle § 70 s. ř. s. s. ř. s.
Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§ 110 odst. 1, 3 s. ř. s). Bude tedy nutné přezkoumat věc v mezích žalobních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti městský soud rozhodne v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu