Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 158/2009 - 129

- 129

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2006, sp. zn. KÚOK/80238/2006/OSV - DS/7025/SD - 154, č. j. , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2009, č. j. - 103,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svým z valné části téměř nečitelným podáním ze dne 18. 7. 2009 patrně mínil napadnout jako kasační stížností usnesení Krajského soudu v Ostravě vydané dne 2. 7. 2009, č. j. - 103, jímž byl zproštěn JUDr. Milan Janíček povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o žalobě ve výše označené věci a jiný zástupce z řad advokátů mu nebyl ustanoven.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud usnesením ze dne 7. 8. 2009 stěžovatele vyzval, aby kasační stížnost s ohledem na její nedostatky ve lhůtě jednoho měsíce doplnil, a to o datum doručení napadeného rozhodnutí, o rozsah a důvody napadení rozhodnutí, a aby kasační stížnost předložil s potřebným počtem stejnopisů a příloh, tedy celkem ve dvou vyhotoveních. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že kasační stížnost stěžovatel v podobě, jak ji zaslal, nelze projednat, poněvadž postrádá základní náležitosti uvedené ve výroku. Zmíněné usnesení bylo stěžovateli doručeno 21. 8. 2009. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval dne 2. 9. 2009 podáním, v němž pouze uvedl výčet řízení před různými soudy, aniž uvedl, k čemu má tento výčet sloužit, a patrně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( , , dále jen „ “). Pokud jde o podmínku povinného advokátního zastoupení, v řízení o kasační stížnosti, která směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o neustanovení zástupce z řad advokátů, se podle ustálené judikatury Nejvyššího právního soudu povinné zastoupení advokátem nevyžaduje ( ). Kasační stížnost stěžovatele však neobsahuje náležitosti ve smyslu , přičemž tyto nedostatky činí kasační stížnost neprojednatelnou.

Nedostatek náležitostí podání je nedostatkem odstranitelným. Podle ustanovení platí, že v případě, že kasační stížnost nemá všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. O odstranění vad tímto způsobem se postará podle ustanovení předseda senátu krajského soudu, proti jehož rozhodnutí kasační stížnost směřuje.

Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti usnesením ze dne 7. 8. 2009, které bylo prokazatelně doručeno dne 21. 8. 2009. Podle ustanovení lhůta stanovená výzvou počala běžet dnem následujícím po dni doručení, tj. 22. 8. 2009. Podle odstavce druhého téhož ustanovení lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( ). Lhůta měla tedy končit dne 21. 9. 2009. Stěžovatel sice do tohoto data na výzvu soudu reagoval, nedostatky kasační stížnosti však neodstranil.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že absence údaje, kdy bylo napadené usnesení krajského soudu stěžovateli doručeno, jakož i nedostatečný počet vyhotovení kasační stížnosti, by samy o sobě dalšímu projednání kasační stížnosti nebránily - pro absenci těchto údajů proto nelze kasační stížnost odmítnout. Rovněž tak lze při jisté míře velkorysosti seznat, v jakém rozsahu stěžovatel napadené usnesení napadá (ve svém podání z 18. 7. 2009 píše hned v první části, že „dává stížnost proti usnesení KS Ostrava ze dne 2. 7. 2009, j. č. - 103, proti bod II.“). Co je však z podání stěžovatele zcela nezřetelné, je skutečnost, z jakých důvodů tak činí. Ve svém podání vyjmenovává totiž celou řadu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jež napadá, nějaké věcné seznatelné důvody však neuvádí. Tento nedostatek stěžovatel neodstranil ani svým „doplněním“ ze dne 2. 9. 2009.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť nebyly splněny podmínky řízení a přes výzvu soudu nebyly odstraněny, takže nelze v řízení pokračovat. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat důvodností kasační stížnosti.

Obiter dictum Nejvyšší správní soud uvádí, že si je vědom toho, že stěžovatel ve svém přípisu ze dne 2. 9. 2009 požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti v projednávané věci. K této žádosti považuje Nejvyšší správní sodu za potřebné podotknout, že jednak v podobném typu řízení není povinné zastoupení podle vyžadováno (viz výše), jednak o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 65 ze dne 17. 6. 2008).

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s ustanovením , neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu