Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 48/2009 - 95

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové, Ph.D. v právní věci žalobce: O. D., zast. Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem Bohumínská 788/61, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2009, č. j. – 71,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2009, č. j. - 71, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odměna advokátky Mgr. Denisy Belošovičové s e u r č u j e částkou 2400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 6. 2007, č. j. OAM-1-481/VL-20-19-2007, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Hlavní argumentem žalovaného byla skutečnost, že žalobce vstoupil na území České republiky v březnu roku 2006 na základě čtrnáctidenního turistického víza. Po skončení jeho platnosti si na policii vízum prodloužil o další týden, pak již pobýval na území České republiky nelegálně, rovněž zde i bez pracovního povolení pracoval. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až poté, co mu bylo cizineckou policií dne 17. 5. 2007 uloženo správní vyhoštění. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že přestože žalobce měl možnost se na území České republiky svobodně pohybovat a tedy i vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů České republiky, a tudíž mu žádná okolnost nebránila v tom, aby podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dříve, učinil tak až dne 18. 6. 2007, tj. poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění. Podle žalovaného je tedy patrné, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.

Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, ve které (1) napadl výrok o zamítnutí své žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle . Žalobce dále (2) brojil proti absenci výroku o neudělení humanitárního azylu podle ; (3) brojil proti absenci výroku o nevztažení překážky vycestování podle ; a (4) namítal porušení a 4, , . a , o správním řízení a dále porušení . Pokud jde o konkrétní skutečnosti a právní důvody, o které uvedená tvrzení opíral, odkázal žalobce na spisový materiál vztahující se k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

Žalobce rovněž žádal o ustanovení zástupce. Krajský soud v Ostravě jeho žádosti vyhověl a usnesením ze dne 30. 6. 2008, č. j. - 20, rozhodl, že se žalobci ustanovuje zástupce z řad advokátů.

Žalobce následně na výzvu soudu (usnesení dle ze dne 12. 9. 2008, č. j. - 25) doplnil žalobu o konkrétní skutkové i právní důvody, z jakých považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Nejprve uvedl, že do České republiky odjel, aby unikl z dosahu bývalého snoubence své ženy a kamarádů tohoto muže, kteří mu vyhrožovali zabitím. V únoru roku 2006 navíc v České republice zemřel za nevyjasněných okolností bratr žalobce. Žalobce má za to, že smrt jeho bratra souvisí se zmíněným sporem žalobce s uvedenými muži. Do České republiky tedy žalobce odjel také proto, aby okolnosti bratrovy smrti objasnil. I s ohledem na skutečnost, že smrt jeho bratra doposud nebyla dostatečně vyšetřena, se nemůže do vlasti vrátit. Žalobce je toho názoru, že výše uvedené skutečnosti měly být posouzeny jako případ hodný zvláštního zřetele, tedy jako důvod pro udělení humanitárního azylu podle . Žalovaný ovšem žádost žalobce s ohledem na ustanovení neposoudil a žádost dále ani nepřezkoumal vzhledem k možným důvodům pro udělení doplňkové ochrany podle . Důvody pro neudělení zmíněných forem mezinárodní ochrany podle uvedených ustanovení pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela absentují, což je podle žalobce v rozporu s . Dále žalobce uvedl, že dne 13. 10. 2001 již jednou žádal o udělení azylu, tuto žádost však příslušný správní orgán rozhodnutím ze dne 5. 12. 2002 zamítl. Domníval se proto, že o udělení mezinárodní ochrany již nemůže opětovně požádat. Pokud by mu tato skutečnost byla známa, určitě by o udělení mezinárodní ochrany požádal dříve. Konečně žalobce tvrdil, že přestože podepsal rozhodnutí o správním vyhoštění, nevěděl, co bylo obsahem tohoto rozhodnutí. Textu psanému v českém jazyce totiž nerozuměl. Žalovaný tedy podle tvrzení žalobce nesprávně zjistil skutkový stav, když se výše popsanými skutečnosti, tj. skutečnostmi důležitými pro posouzení žádosti žalobce, nezabýval, skutkový stav tedy nesprávně vyhodnotil, což vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě žalobu rozsudkem ze dne 21. 5. 2009, č. j. - 71, zamítl, neboť shledal všechny podmínky pro aplikaci za naplněné. V otázce posouzení zákonnosti postupu podle krajský soud nejprve odkázal na rozsudek ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, publikovaný pod č. 1724/2008 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vyžaduje aplikaci třístupňového testu: (1) zda hrozí žadateli vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny; (2) zda mohl žadatel požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve; a (3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Krajský soud ze správního spisu konstatoval, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany až v době, kdy již obdržel správní vyhoštění z důvodu nelegálního pobytu na území České republiky, a to i přes skutečnost, že se zde mohl svobodně pohybovat a že mu ani žádná jiná objektivní okolnost nebránila podat žádost o udělení mezinárodní ochrany dříve. V posuzovaném případě je tedy podle krajského soudu zřejmé, že žalobce o udělení mezinárodní ochrany žádal pouze s cílem vyhnout se uloženému správnímu vyhoštění. Krajský soud tedy uzavřel, že výše uvedené podmínky byly kumulativně splněny, a žalovaný tudíž v aplikaci nepochybil. Vzhledem k uvedenému a vzhledem k dalším skutkovým zjištěním, která mají oporu ve správním spisu a která jsou zcela v souladu s tím, co žalobce tvrdil v žalobě, krajský soud dospěl k závěru, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle v posuzovaném případě dány nejsou. K námitce absence výroku o nevztažení překážky vycestování podle krajský soud uvedl, že toto ustanovení bylo účinné do 31. 8. 2006. Žalovaný se však podle krajského soudu možnými překážkami vycestování zabýval v rámci hodnocení, zda jsou dány podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle , přičemž tyto důvody neshledal, což také řádně odůvodnil. Krajský soud rovněž neshledal, že by žalovaný při rozhodování porušil zmíněná ustanovení . Ze správního spisu je zřejmé, že pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl veden v jazyce mongolském za účasti tlumočnice, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného pak podle krajského soudu vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a použití právních norem, na základě kterých rozhodoval.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl důvody podle a d) , , v platném znění (dále jen „ “). Z obsahu kasační stížnosti však vyplývají tvrzené důvody podle , b) a d)

K tvrzeným důvodům podle a b) stěžovatel opakuje své námitky uvedené před krajským soudem, mimo jiné i to, že Mongolsko opustil kvůli pronásledování ze strany bývalého snoubence své ženy a kamarádů tohoto muže, kteří mu vyhrožovali zabitím, a to poté, co v České republice za nevyjasněných okolností zemřel jeho bratr. Podle názoru stěžovatele totiž smrt jeho bratra nebyla náhodná, ale naopak souvisela s výše uvedenými výhružkami, přičemž měla být mstou vůči jeho osobě. Stěžovatel má strach vrátit se do Mongolska, protože se bojí o svůj život. V uvedených okolnostech stěžovatel spatřuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle , event. pro udělení humanitárního azylu podle zákona azylu. Žalovaný se ovšem podle tvrzení stěžovatele vůbec nezabýval tím, zda jsou důvody pro přiznání azylu podle či doplňkové ochrany podle dány, a postupoval tudíž nesprávně, když za těchto okolností aplikoval .

Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu podle 103 odst. 1 písm. d) stěžovatel spatřuje v tom, že se krajský soud nevypořádal s žalobními body týkajícími se (1) absence výroku, jenž by se vztahoval k , a (2) absence důvodů v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, proč žalovaný neshledal podmínky k udělení doplňkové ochrany podle .

Stěžovatel rovněž navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 3. 8. 2009 navrhl kasační stížnost zamítnout, přičemž odkázal na své rozhodnutí a vlastní výpovědi a podání stěžovatele. Především pak žalovaný zdůraznil, že stěžovatel již dříve kvůli předmětným problémům s bývalým snoubencem své ženy žádal o udělení azylu. Správní orgán však v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2002 podmínky pro udělení azylu neshledal, stejně tak jako nekonstatoval existenci překážek vycestování ve smyslu tehdejší právní úpravy. Stěžovatel se posléze do České republiky vrátil pouze z toho důvodu, aby zde objasnil okolnosti smrti svého bratra. Jediným cílem podání nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak podle žalovaného byla snaha vyhnout se hrozícímu vyhoštění, které bylo stěžovateli uloženo vzhledem k jeho nelegálnímu pobytu na území České republiky. Žalovaný tedy rozhodl v souladu s , neboť na základě výpovědí stěžovatele nebylo možno shledat domněnku o zjevné nedůvodnosti žádosti za vyvrácenou, když stěžovatel žádné zásadní potíže ve své vlasti neuváděl. Navíc i tvrzené drobné potíže s bývalým snoubencem ženy stěžovatele a jeho kamarády již byly posuzovány správním orgánem v předchozím řízení o žádosti o udělení azylu a byly shledány jako nedůvodné jak z hlediska azylového, tak z hlediska doplňkové ochrany, resp. překážek vycestování.

Nejvyšší správní soud v prvé řadě předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona ( ).

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), byla podána osobou oprávněnou ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ) a kasační stížnost je tudíž přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, jelikož se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (čtvrtý důvod přijatelnosti).

Nejvyšší správní soud zde musí poukázat na již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. . Krajský soud sice správně citoval závěry vyplývající z tohoto rozhodnutí, tedy tři podmínky, jejichž kumulativní splnění je předpokladem aplikace , bohužel je však nesprávně vyložil, v důsledku čehož dospěl k chybnému závěru o jejich kumulativním splnění v posuzovaném případě.

Na základě výše uvedeného třístupňového testu vyplývajícího z Nejvyšší správní soud považuje v projednávané věci za nesporné, že stěžovateli hrozí správní vyhoštění a že mohl podat žádost o mezinárodní ochranu dříve. Spornou je pouze otázka, zda stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu „pouze“ s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Krajský soud, stejně tak jako žalovaný správní orgán, považovaly pro splnění třetí podmínky dostačující bezprostřední pohnutku, která stěžovatele k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany vedla. Stěžovatel však v pohovoru se žalovaným uvedl i řadu skutečností, které by mohly být relevantní z hlediska mezinárodní ochrany (byť posouzení, zda opravdu představují důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, bude předmětem dalšího řízení), přičemž žalovaný správní orgán se jimi vůbec nezabýval.

Krajský soud se k relevanci předmětných skutečností pro udělení mezinárodní ochrany nevyjádřil. Žalobní námitku směřující k absenci výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle zcela pominul. K tvrzení žalobce, že žalovaný správní orgán řádně nepřezkoumal, zda v posuzovaném případě jsou dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle , krajský soud uvedl, že žalovaný se možností udělit doplňkovou ochranu zabýval, přičemž důvody pro udělení této formy mezinárodní ochrany neshledal, což také řádně odůvodnil.

Nejvyšší správní soud zde ovšem musí konstatovat, že posledně zmíněné závěry krajského soudu jsou v přímém rozporu se správním spisem, resp. žalobou napadeným rozhodnutím. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný možnými důvody pro udělení doplňkové ochrany zabýval, resp. zcela zde absentují důvody, pro které žalovaný správní orgán shledal žádost žalobce z hlediska této formy mezinárodní ochrany zjevně nedůvodnou. Pokud však zde krajský soud odkazoval na argumentaci správního orgánu obsaženou v odůvodnění rozhodnutí ze dne 5. 12. 2002, tj. v rozhodnutí o první žádosti stěžovatele o udělení azylu, musí takový argument Nejvyšší správní soud považovat za irelevantní, neboť zmíněné rozhodnutí o neudělení azylu stěžovateli nebylo předmětem řízení před krajským soudem.

Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu jsou tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to konkrétně pro absenci posouzení třetího kritéria třístupňového testu vyplývajícího z , tj. zda stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu „pouze“ s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, „ tudíž nelze vykládat jako další vylučující klauzuli; vylučující klauzule jsou taxativně vymezeny v a 17 kvalifikační směrnice (v pak v a ) a rozšíření důvodů pro vyloučení z mezinárodní ochrany by bylo v rozporu s komunitárním právem“ [bod IV. b) tohoto rozsudku].

Při posouzení zákonnosti aplikace bude v dalším řízení nutno aplikovat kritéria pro splnění třetího bodu testu stanovená ve výše uvedeném rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, tj. zejména posoudit věrohodnost tvrzení o důvodech pro mezinárodní ochranu a relevanci tvrzené hrozby vzhledem k informacím o zemi původu. V rámci třetího bodu výše zmíněného testu je obecně nutné posoudit jak podmínky pro udělení azylu podle , tak podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle téhož zákona. Jinými slovy, žádost o udělení mezinárodní ochrany je zjevně nedůvodná podle pouze tehdy, pokud je zjevně nedůvodná jak z hlediska azylu, tak z hlediska doplňkové ochrany (v případě se pak azyl i doplňková ochrana posuzují v rámci třetího bodu testu).

Stížní námitka směřující proti absenci odůvodnění rozhodnutí žalovaného i krajského soudu ohledně doplňkové ochrany ve smyslu je tudíž důvodná, stejně jako námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu ve vztahu k žalobní námitce týkající se absence výroku o neudělení humanitárního azylu dle .

Nejvyšší správní soud tedy v rámci přezkumu kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu v rozsahu vymezeném v a 3 shledal kasační stížnost důvodnou a s ohledem na tuto skutečnost napadený rozsudek krajského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( s. ř. s). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Byť Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a úhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta stěžovatele, které dle hradí stát. Odměna a hotové výdaje ustanoveného advokáta sice patří mezi náklady řízení ve smyslu , nejde však o náhradu nákladů řízení mezi jeho účastníky ve smyslu , o níž má dle - v případě náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti po zrušení napadeného rozsudku krajského soudu - rozhodovat v dalším řízení krajský soud.

Ustanovené advokátce stěžovatele byla přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové částce 2400 Kč [jeden úkon právní služby po 2100 Kč podle ve spojení s a bodem 5 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , v platném znění (dále jen „ “), a dále jeden režijní paušál po 300 Kč podle advokátního tarifu].

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu