Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 40/2009 - 60

- 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2008, č. j. – 27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 8. 2008, č. j. OAM-415/LE-HA15-BE07-2008, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy proto, že z postupu žadatele bylo patrné, že žádost podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, a neprokázal opak.

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného zamítl.

Proti tomuto rozsudku žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost. Krajský soud v Praze ji Nejvyššímu správnímu soudu předložil k rozhodnutí se stanoviskem, že se jedná o kasační stížnost podanou opožděně.

Ze spisu Krajského soudu v Praze zdejší soud zjistil, že písemnost obsahující napadený rozsudek, v němž stěžovatel byl řádně poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení jakož i o tom, že je třeba podat ji u Krajského soudu v Praze, byla uložena na poště dne 6. 2. 2009 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Stěžovatel tuto písemnost osobně převzal dne 18. 2. 2009, což vyplývá ze záznamu na doručence, který stěžovatel stvrdil vlastnoručním podpisem.

Podle , (dále jen „ “), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, přičemž podle odst. 4 se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle odst. 2 nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout. Ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle v návaznosti na a 3 a a , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení zásilky nastal v dané věci 16. 2. 2009. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 16. 2. 2009 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo potom pondělí 2. 3. 2009. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno Krajskému soudu v Praze s účinky zachování lhůty.

Stěžovatel však svou kasační stížnost podal nikoli u Krajského soudu v Praze, ale u Městského soudu v Praze. Podle otisku prezentačního razítka Městského soudu v Praze a záznamu na kasační stížnosti byla kasační stížnost u tohoto soudu podána osobně dne 4. 3. 2009. Stalo se tak nejen u nepříslušného soudu, ale také až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí 2. 3. 2009. Přestože tedy Městký soud v Praze byl povinen bezodkladně kasační stížnost předat Krajskému soudu v Praze, nebylo již možno učinit tak ve lhůtě pro podání kasační stížnosti, neboť již u Městského soudu v Praze byla podána opožděně. Pro úplnost Nejvyšší správní soud připomíná usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. – 55, podle něhož kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu.

Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle , za použití , jako opožděně podanou odmítnout.

K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatel soudu nenabídl a nic takového ani netvrdí. Ostatně i kdyby stěžovatel byl případně schopen předložit důkazy eliminující fikci doručení, nebyl by s to ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu zvrátit opožděnost kasační stížnosti, neboť ji místně nepříslušný Městský soud v Praze odeslal věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze až 17. 3. 2009.

Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, již nebylo na místě zabývat se návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu