Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 61/2009 - 63

- 63

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou, se sídlem Svornosti 2, Havířov - Město, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007, č. X, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. ,

takto:

Soudce Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Petr Indráček, není vyloučen z projednávání a rozhodnutí v řízení o návrhu žalobkyně vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 15. 10. 2007 žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007, č. X. Podáním ze dne 27. 7. 2009 žalobkyně požádala o vrácení kauzy soudci JUDr. Gertrudě Siejové, nebo o přidělení případu jinému soudci, a to z důvodu možné podjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka. Námitku opírá žalobkyně o následující skutečnosti: jmenovaný soudce se podle jejího tvrzení podílel na likvidaci žalobkyně jakožto politicky nevyhovující, neboť se již jednou zabýval otázkou plného invalidního důchodu za účastenství žalobkyně v řízení, a to v její neprospěch. Neměl soucit, přestože je sám zdravotně postižený. Žalobkyně nemá důvěru k takovému soudci, neboť v roce 1989 byl s ní veden politický proces (zaměstnavatel žalobkyni otrávil antibiotiky, neboť se odmítla podílet na jeho trestné činnosti, a poté ji v době pracovní neschopnosti vyhodil ze zaměstnání). Námitka podjatosti byla poté Krajským soudem v Ostravě, předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle , (dále jen „ “), věcně příslušný o námitce podjatosti rozhodnout. Podle vyjádření JUDr. Indráčka, vůči němuž námitka podjatosti směřuje, nejsou dány důvody jeho podjatosti.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.

Podle musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nejvyšší správní soud poznamenává, že v daném případě námitka směřovala (a konkretizace důvodů byla uvedena) pouze vůči soudci JUDr. Petru Indráčkovi (nespokojenost s jeho dřívější činností, nedůvěra v jeho osobu). K tomu Nejvyšší správní soud uvádí: Soudci jsou vyloučeni z projednávání věci pro jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce. V daném případě žalobkyně uvádí celou řadu skutečností, žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenovaného soudce k věci, nebo k účastníkovi - žalobkyni. Ani soudce sám si takového poměru není vědom, jak vyplývá z jeho vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaný soudce výslovně uvádí, že jméno žalobkyně je mu známo toliko z pracovního styku, ovšem pro odstup času si již ani konkrétní okolnosti případu nepamatuje. V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobkyní tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, který rozhoduje v dané věci, nelze dovodit ani z vyjádření tohoto soudce, ve kterém potvrzuje, že k věci, ani k účastníkům nemá žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedeného soudce pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Žalobkyně namítla, že JUDr. Indráček projednával a rozhodoval její jinou věc, a v tomto sporu neměla úspěch. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení , důvodem pro vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech, tedy v tomto případě dřívější rozhodování JUDr. Indráčka o plném invalidním důchodu za účasti žalobkyně. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávislé pak není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobkyně. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vznesené námitce podjatosti jmenovaného soudce nevyhověl, což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení ( ).

Ustanovená advokátka podala dne 24. 9. 2009 vyúčtování za poskytnuté úkony právních služeb podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to na základě výzvy soudu v informaci o probíhajícím řízení u Nejvyššího správního soudu. V tomto vyúčtování požadovala odměnu za 6 úkonů právní služby provedených doposud při zastupování žalobkyně v řízení. V případě ustanovení advokáta platí hotové výdaje za zastupování a odměnu za zastupování stát ( ). K nastolené otázce odměny ustanoveného zástupce NSS uvádí následující: Ustanovená zástupkyně usuzuje o věci správně, když ve svém dopise Nejvyššímu správnímu soudu předpokládá, že o odměně za zastupování v celém řízení bude rozhodovat soud prvního stupně po pravomocném skončení věci. Přesto k doloženému vyúčtování Nejvyšší správní soud poznamenává pro vysvětlení, že v řízení probíhajícím u Nejvyššího správního soudu o námitce podjatosti by jí mohla alespoň teoreticky (myslitelně) náležet odměna za písemné podání soudu týkající se věci samé podle advokátního tarifu. Stručné písemné podání ustanovené zástupkyně Nejvyššímu správnímu soudu k řízení ve věci podjatosti v daném případě se netýkalo věci samé (podání obsahovalo pouze údaj, že žalobkyně nevznáší námitku podjatosti ke složení šestého senátu Nejvyššího správního soudu a sdělení úkonů k vyúčtování). O odměně ustanovené zástupkyni za těchto okolností není možno uvažovat, neboť se nejedná o takový úkon, za který by bylo možno odměnu přiznat.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2009

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu