Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 62/2009 - 69

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: G. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2009, č. j. – 57,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2009, č. j. – 57, byl žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) na její žádost ustanoven zástupcem pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 9. 2008, č. j. OAM-633/Vl-07-11-2008, JUDr. Milan Paláček, advokát se sídlem Národní 27, Praha 1.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu, že nemá k ustanovenému zástupci již důvěru, protože je na adrese svého sídla stále nepřítomný, nedokáže se s ním telefonicky spojit, a proto nechápe, jak by mohl sepsat doplnění její žaloby. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil, a aby jí byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. Perepečenov, který je stále přítomný a je schopen s ní dále pracovat.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka není pro řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, avšak tato skutečnost není v daném případě podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti a překážkou, jež by bránila jejímu meritornímu projednání.

Podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) je advokát oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.

Podle obsahu soudního spisu stěžovatelka žádala o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě opakovaně. V prvním případě jí byl usnesením krajského soudu ze dne 14. 11. 2008, č. j. – 22, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ing. Jan Zonek, se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou odůvodnila rovněž narušením vzájemné důvěry a žádala ustanovení zástupce, který bude mít sídlo v Praze. Nejvyšší správní soud této kasační stížnosti vyhověl a rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, č. j. – 49, napadené usnesení zrušil. Krajský soud poté stěžovatelce ustanovil zástupcem advokáta JUDr. Milana Paláčka, se sídlem Národní 27, Praha 1, čímž respektoval její požadavek, aby měl ustanovený zástupce sídlo v Praze.

Nejvyšší správní soud již judikoval, že při rozhodování o žádosti o zrušení ustanovení zástupce je třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou pro tento postup dány zákonné důvody a zda se pod tvrzenými skutečnostmi neskrývají jiné okolnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. - 156). V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla jako důvod svého nesouhlasu s ustanoveným zástupcem ztrátu důvěry pro jeho stálou nepřítomnost na adrese sídla jeho advokátní kanceláře. Toto obecné tvrzení však nejen že neprokázala, ale ani nijak nekonkretizovala, např. zda se pokoušela o komunikaci písemnou, telefonickou, jaký byl výsledek těchto pokusů, jaká byla jejich četnost apod. Z takto formulovaného důvodu pak nelze bez dalšího dovozovat, že došlo k tvrzenému narušení vzájemné důvěry mezi ustanoveným zástupcem a stěžovatelkou. Navíc se jedná již o druhé odmítnutí ustanoveného zástupce, v podstatě se shodnou argumentací. V první kasační stížnosti stěžovatelka pouze vyslovila požadavek, aby se jednalo o advokáta z Prahy, protože v okolí tohoto města má své bydliště. Tento její požadavek byl akceptován. Vágně formulované důvody nespokojenosti s ustanoveným zástupcem nemohou být relevantní pro vyhovění požadavku stěžovatelky, aby jejím zástupcem byl ustanoven Mgr. Perepečenov.

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. září 2009

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu