Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 61/2009 - 65

č. j. - 65

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupena opatrovníkem SOZE - Sdružení občanů zabývajících se emigranty, se sídlem Mostecká 5, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2009, č.j. - 32,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2009, č. j. - 32, byla zamítnuta žaloba podaná žalobkyní proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen„ministerstvo“) ze dne 30. 9. 2007, č. j. OAM -1-727/VL-10-11-2007, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud ve shodě s ministerstvem dovodil, že jedinými důvody žalobkyně, které ji vedly k podání této žádosti, jsou problémy s bývalou známou v zemi původu a její snaha vést další život v České republice. Tyto skutečnosti však nesvědčí o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení nebo .

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. až e) V kasační stížnosti namítala, že napadený rozsudek trpí nezákonností pro vadné posouzení právní otázky soudem, vadami řízení spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spise nebo je s nimi v rozporu a že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené správní rozhodnutí zrušit. Stěžovatelka proto navrhla zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala i o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Z obsahu soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen v Pobytovém středisku v Havířově, kde si ho osobně převzala dne 6. 4. 2009 (po předchozím uložení dne 23. 3. 2009). Stěžovatelka proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost, a na obálce, ve které ji odeslala uvedla adresu odesílatele U B. 2053/41, P. 5 - S. Tuto adresu uvedla i v kasační stížnosti. Krajský soud proto zaslal prostřednictvím držitele poštovní licence stěžovatelce k vyplnění „Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech“ na tuto adresu s tím, aby ho vyplnila a zaslala zpět tomuto soudu. Tato zásilka se však vrátila zpět krajskému soudu s relací, že adresátka nebyla na uvedené adrese zastižena, proto byla písemnost dne 21. 4. 2009 uložena a stěžovatelce zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Jelikož tak neučinila, byla zásilka vrácena krajskému soudu. Podle ust. je považována za doručenou dnem 24. 4. 2009. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 5. 2009, č. j. – 50, nebyl stěžovatelce ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce a stěžovatelka byla vyzvána, aby do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení jednak doložila do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který by jí zastupoval v řízení o kasační stížnosti a jednak jeho prostřednictvím doplnila konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvody kasační stížnosti ve smyslu ust. I toto usnesení se vrátilo dne 9. 6. 2009 krajskému soudu jako nevyzvednuté, a to po výzvě k vyzvednutí a uložení na poště do 5. 6. 2003. Usnesení tak nabylo právní moci dne 25. 5. 2009. Nejvyšší správní soud poté doručoval stěžovatelce na uvedenou adresu informaci o probíhajícím řízení a také tato zásilka se vrátila jako nedoručená s relací držitele poštovní licence, že se adresátka odstěhovala. Nejvyšší správní soud proto požádal Policii České republiky, Službu cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie, evidenční odbor o prověření pobytu stěžovatelky. Podle odpovědi stěžovatelka, která je vedena jako žadatelka o udělení mezinárodní ochrany, opustila Pobytové středisko Havířov - Suchá a při propuštění na propustku od 4. 2. 2009 do 6. 4. 2009 měla nahlášené ubytování na adrese U B. 2053/41, přičemž její současný pobyt není znám. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2009, č. j. - 60, které nabylo právní moci dne 7. 9. 2009, byl stěžovatelce z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovníkem SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty). Nejvyšší správní soud poté zaslal opatrovníkovi informaci o probíhajícím řízení a současně ho vyzval, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne doručení výzvy doložil plnou moc jím zvoleného advokáta, který by zastupoval stěžovatelku v řízení o kasační stížnosti. Opatrovník byl současně poučen, že nebude-li požadavku vyhověno ve stanovené lhůtě, může být kasační stížnost odmítnuta z důvodu nedostatku podmínek řízení. Na toto usnesení opatrovník nereagoval.

Podle ust. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

Zvláštním zákonem je v tomto řízení . Podle ust. soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).

Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům nezabývat se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. – 45, dostupný na www.nssoud.cz). Ust. je svým způsobem i sankcí pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, resp. pro cizince, kteří v České republice podali v uvedeném směru žádost, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, vedli zde i soudní řízení, ale neohlásili soudu, u něhož je řízení vedeno, skutečné místo pobytu, které jinak nelze z evidence zjistit.

V průběhu řízení o kasační stížnosti bylo jednoznačně zjištěno, že se stěžovatelka nezdržuje v místě pobytu hlášeném podle , ani v místě, které soudu oznámila v kasační stížnosti, a jiné místo pobytu stěžovatelky se nepodařilo zjistit.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatelky v České republice, které tak není známé, a jsou proto dány podmínky pro zastavení řízení uvedené v ust. . Nejvyšší správní soud proto řízení ve věci zastavil podle ust. za použití , a to z důvodu uvedeného v ust. .

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. věta první ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. září 2009

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu