Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 54/2009 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, Liberec 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 1. 2005, č. j. 12517/soc.210/04 a č. j. 12517/soc.211/04, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 29. 10. 2008, č. j. – 28,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e zamítá.

II. Žádnému z účastníků s e nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci stěžovatelky, Mgr. Jiřímu Douskovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1600 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do šedesáti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále též „stěžovatelka) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, ze dne 19. 1. 2005, čj. 12517/soc.210/04 a čj. 12517/soc.211/04 ve věci dávek státní sociální podpory.

Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu podala stěžovatelka dne 5. 5. 2008 žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, poté, co se v dané věci nejprve obrátila na Okresní soud v České Lípě, a ten pro nedostatek věcné příslušnosti řízení usnesením ze dne 23. 11. 2007, č. j. - 33, zastavil, s příslušným poučením žalobkyně o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví v jednoměsíční lhůtě od doručení usnesení civilního soudu o zastavení řízení. V podané žalobě k věci uvedla toliko, že napadá rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 19. 1. 2005, vydané pod značkou 12517/soc.210/04, podle kterého se zamítá odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě, č. j. 7141/4/CLB/2 ze dne 2. 12. 2004 a toto rozhodnutí se potvrzuje, a dále pak rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 19. 1. 2005, vydané pod značkou 12517/soc.211/04, podle kterého se zamítá odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v České Lípě, ze dne 2. 12. 2004, č. j. 8004/4/CLB-1/2 a toto rozhodnutí se potvrzuje.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v napadeném usnesení zkonstatoval, že podaná žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, a v situaci, kdy uplynula lhůta k podání žaloby, žalobu pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení odmítl s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti předmětnému usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, doplněnou ustanoveným zástupcem, s odkazem na důvody vymezené v e) Namítla, že soud ji měl podle vyzvat k opravě nebo odstranění vad podání a měla jí k tomu být stanovena přiměřená lhůta. Dále zdůraznila, že krajský soud činil úkony (žalovaný byl vyzván k vyjádření se k žalobě, žalobkyně byla poučena o možnosti vznést námitku podjatosti, a vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání), z nichž vyplývalo, že věc bude projednána. Na základě uvedeného stěžovatelka navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Nejvyšší správní soud přezkoumával napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka za důvod kasační stížnosti označila důvod vymezený v , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případná nepřezkoumatelost z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší správní soud nezákonnost v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, o odmítnutí návrhu neshledal.

Podle musí žaloba, kromě obecných náležitostí podání ( a 3 ), obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a musí též obsahovat návrh výroku rozsudku. Přitom ze zákona vyplývá, že žaloba musí obsahovat vždy alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení ). Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek odstraněn jen ve lhůtě pro podání žaloby.

Obecné konstatování stěžovatelky uvedené v žalobě, že napadá jmenovitě označená rozhodnutí žalovaného, nelze za žalobní bod, či žalobní body, ani podle Nejvyššího správního soudu považovat. Soud přitom nebyl povinen stěžovatelku vyzývat k doplnění žaloby, nehledě k tomu, že žalobní body bylo nutno doplnit do 12. 5. 2008, což s ohledem na absenci byť náznaku jediného žalobního bodu, byla doba k takovému doplnění na výzvu soudu po obdržení a předběžném posouzení žaloby velmi krátká. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, tak podle Nejvyššího správního soudu postupoval v souladu se zákonem, pokud takovou žalobu, s absencí žalobního bodu, odmítl.

Ustanovení rozšiřuje pro účely řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu okruh základních náležitostí vymezených obecně v ustanovení a 3 Odstavec 2 uvádí: „K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Na tuto povinnost žalobce pak navazuje povinnost krajského soudu vymezená v ustanovení , podle něhož je předseda senátu povinen usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanovit mu k tomu lhůtu. To se však vztahuje jen na situace, kdy v žalobě chybí jiné náležitosti než žalobní body, nebo kdy je žalobní bod formulován nedostatečně podrobně. Pokud však podání neobsahuje žádný žalobní bod, povinnost soudu vyzývat k odstranění nedostatků podání podle zákonem stanovena není, a záleží jen na žalobci, zda sám z vlastní dispozice žalobu ve lhůtě pro podání žaloby řádně doplní.

Námitce stěžovatelky, že ji soud měl podle vyzvat k opravě nebo odstranění vad podání a měla jí k tomu být stanovena přiměřená lhůta, tak nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit.

Nejvyšší správní soud pro podporu svých závěrů odkazuje na svou konstantní judikaturu v této věci, kdy opakovaně uvedl, že neexistuje zákonná povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu Např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. - 40, bylo uvedeno, že „V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ ]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení ). Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z ustanovení Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.“, popř. v rozsudku ze dne 27. 2. 2004, čj. – 48, je uvedeno, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen obecné náležitosti podání stanovené v a 3 , ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené v až f) Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě pro podání žaloby ( ). Soud není povinen žalobce vyzývat k odstranění takové vady žaloby podle , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“. Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 8. 2004, čj. - 46, uvedl: „Má-li žaloba jiné vady, než absenci jakéhokoliv žalobního bodu či absenci vymezení rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, vyzve předseda senátu žalobce k odstranění vad podání podle ustanovení i po uplynutí lhůty podle ustanovení věty třetí To platí i pro upřesnění žalobních bodů již v žalobě obsažených.“ V rozsudku ze dne 2. 8. 2007, čj. - 42, pak Nejvyšší správní soud uvedl: „Za žalobní bod, u něhož je třeba pokusit se o jeho doplnění a upřesnění, je nutno považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné.“

Žalobce tak musí v žalobě v důsledku přísné dispoziční zásady, jíž je dané řízení ovládáno, vždy sám alespoň v hrubých rysech uvést, aniž by přitom byl soudem vyzýván k jejímu doplnění, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tak tomu však v posuzované věci stěžovatelky nebylo.

Pokud jde o námitku, že krajský soud činil úkony, z nichž vyplývalo, že věc bude projednána, k ní je třeba konstatovat, že tyto úkony soud danou věc tzv. meritorně projednat nezavazovaly.

Lze tak shrnout, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, postupoval správně, pokud žalobu za dané situace odmítl. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje a odkazuje na ně. Usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby je zákonné.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle s. ř. s, ve spojení s Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele Mgr. Jiří Dousek byl ustanoven soudem, platí odměnu za zastupování a hotové výdaje stát ( , ). Ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby à 500 Kč za úkon (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a podání doplnění kasační stížnosti ze dne 26. 3. 2009 podle ustanovení a d) vyhl č. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením téže vyhlášky, celkem tedy 1000 Kč), a náhrada hotových výdajů podle téže vyhlášky à 300 Kč za úkon, celkem tedy 600 Kč. Celková odměna stanovená zástupci stěžovatele tak činí 1600 Kč a bude vyplacena ve lhůtě uvedené ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2009

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu