Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 40/2009 - 85

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. N. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2005, č.j. SOC 227639/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2008, č. j. – 47,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce stěžovatele, Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1600 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 26. 10. 2005, č.j. SOC 227639/2005. Žalovaný jím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 27. 7. 2005, č.j. OSVZ/413/05/ŠM, kterým prvoinstanční správní orgán nepřiznal žalobci jednorázovou dávku sociální péče na měsíc duben 2005.

Městský soud v Praze vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 28. 4. 2005 podal žalobce žádost o poskytnutí jednorázové dávky sociální péče občanům, kterým nelze zajistit zaměstnání. Současně uvedl, že od 29. 1. 2001 je v evidenci uchazečů o zaměstnání a není mu vypláceno hmotné zabezpečení. Doložil doklad o zaplacení nájemného.

Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2005 bylo řízení o dávce přerušeno, neboť žádost neobsahovala všechny náležitosti potřebné k posouzení nároku. Žalobce byl vyzván, aby předložil doklad z bytového družstva o řádném hrazení nájemného a soudu podanou žádost o výživné proti zletilému synovi a do 8 dnů od doručení výzvy oznámil termín, kdy bude možné provést sociální šetření majetkových poměrů v bytě.

Rozhodnutím ze dne 27. 7. 2005 nepřiznal správní orgán prvního stupně žalobci jednorázovou dávku sociální péče s odůvodněním, že žalobce požadované doklady nedoložil ani neoznámil termín sociálního šetření.

Podané odvolání žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce podle něj převzal výzvu dne 20. 6. 2005 a ve stanovené lhůtě skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku neosvědčil.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl Městský soud v Praze k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Námitky, podle nichž bylo již v minulosti v bytě žalobce sociální šetření, jakož i šetření pracovnicí OPD provedeno, není podle soudu oprávněná. Šetření provedené v žalobcově bytě v roce 2002 nemůže být postačující pro rozhodnutí o dávce v roce 2005, neboť od té doby mohlo dojít v majetkových poměrech žalobce ke změnám. Jako podklad pro rozhodnutí o přiznání dávky sociální péče nemůže sloužit ani šetření provedené pracovnicí OPD, neboť bylo provedeno s cílem ověřit, zda jde o prostředí způsobilé z hlediska ochrany zájmů nezletilých dětí, nikoliv k posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro přiznání dávky sociální péče.

Každá žádost o dávku zakládá vlastní správní řízení, ve kterém musí žadatel o dávku dokládat svou sociální potřebnost. Neobstojí proto námitka označující postup správního orgánu za šikanózní, pokud již dříve bylo šetření v bytě žalobce provedeno. Pokud tedy žalobce neumožnil správnímu orgánu přesvědčit se o jeho majetkové potřebnosti provedením sociálního šetření v jeho bytě, přestože byl k tomu vyzván, neporušil správní orgán prvního stupně ani odvolací správní orgán zákon tím, že dávku sociální potřebnosti podle , o sociální potřebnosti (dále jen „ “) nepřiznal. Námitkami týkajícími se nepředložených dokladů se Městský soud v Praze nezabýval, neboť podmínka pro zamítnutí žádosti žalobce o jednorázovou dávku sociální péče byla v daném případě splněna již tím, že žalobce neumožnil šetření v bytě.

Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, ve které uplatnil důvody vymezené v , b) a d) , (dále jen „ “). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů podle něj vycházejí z nesprávného výkladu a užití , , a 2 a a 2 , . Správnímu orgánu bylo ze všech listin, dokladů, prohlášení a také z v minulosti provedeného šetření v místě stěžovatelova bydliště známo, že je stěžovatel osobou sociálně potřebnou, a další šetření tudíž nebylo podle stěžovatele nutné. Dle sdělení úřednice prvoinstančního správního orgánu by navíc jakékoli další šetření stejně nic nezměnilo na zamítavém rozhodnutí. Prohlídka bytu je tak podle stěžovatele pouze záminkou pro šikanózní jednání úředníků ve vztahu ke stěžovateli. V bytě jsou pouze staré věci, jejichž prodej by nepokryl ani náklady na svoz. O tom stěžovatel předložil soudu doklad, který byl vydán v rámci exekučního řízení.

Stěžovatel odkázal rovněž na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2007, č. j. -98, podle kterého nelze z ustanovení dovodit bezpodmínečnou nutnost provedení sociálního šetření v bytě žadatele o dávku v každém správním řízení za všech okolností. Tím, že stěžovatel žádá o poskytnutí jednorázové dávky každý měsíc, muselo by se místní šetření v jeho bytě – podle názoru žalovaného – konat prakticky pořád, což je v přímém rozporu s výše citovaným stanoviskem Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 29. 5. 2009. Je toho názoru, že zákonodárce v , , ponechává na správním uvážení, které důkazní prostředky správní orgán v konkrétním případě použije. Právní otázka byla podle jeho názoru soudem posouzena správně, skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, má oporu ve spisech a rozhodnutí je přezkoumatelné.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu stěžovatelem uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu vymezeného v , tj. z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky (aplikace zákona o sociální potřebnosti) soudem v předcházejícím řízení. Skutkový stav, tak jak byl zjištěn v řízení před Městským soudem v Praze, stěžovatel nijak nezpochybnil, Nejvyšší správní soud jej považuje za dostatečně zjištěný, a proto z něj vycházel sám i v řízení o kasační stížnosti. O věci uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Podle § 7 odst. 1 zákona o sociální potřebnosti je žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby.

Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.

Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, není nutno ověřovat majetkové poměry žadatele o dávku sociální péče podle [s ohledem na tohoto zákona], místním šetřením v jeho bytě bezpodmínečně ve všech případech, kdy je ve vztahu němu rozhodováno. Sociální šetření tohoto typu je nepochybně citelným zásahem do soukromí žadatele o dávku a může jím být oprávněně takto vnímáno. Opakované provádění sociálního šetření v bytě žadatele v krátkých časových odstupech týmž orgánem státní správy tedy podle okolností může vykazovat znaky šikanózního jednání, resp. zneužití mocensky nadřazeného postavení úřadu. (Srov. rozsudek ze dne 13. 12. 2007, č. j. - 98, a rozsudek ze dne 13. 2. 2009, č. j. - 70, www.nssoud.cz.) Nejvyšší správní soud je nicméně přesvědčen, že v projednávané věci k takovémuto postupu správního orgánu nedošlo.

Argumenty, podle nichž proběhlo ve stěžovatelově bytě sociální šetření před třemi lety a byt prošla rovněž pracovnice OPD, nemohou být relevantním důvodem neposkytnutí součinnosti při ověřování sociálních poměrů stěžovatele. V prvém případě pro značnou časovou vzdálenost provedeného šetření od předmětného řízení, v druhém případě proto, že šetření pracovnicí OPD bylo vedeno potřebou osvědčení jiných skutečností než sociální potřebnosti stěžovatele, totiž zda je prostředí způsobilé (vhodné, nezávadné) z hlediska ochrany zájmů nezletilých dětí. Ani Nejvyšší správní soud proto neshledal postup správních orgánů v daném případě šikanózním či neodůvodněným. Tvrzení o dokladech vydaných v exekučním řízení, jež měly být předloženy soudu v průběhu řízení, je pak v rozporu s obsahem soudního spisu.

Rovněž dle názoru Nejvyššího správního soudu postupoval správní orgán v souladu se zákonem a podmínky zákona o sociální potřebnosti pro zamítnutí žádosti stěžovatele o jednorázovou dávku sociální péče byly v daném případě splněny. Rozsudek Městského soudu v Praze tedy netrpí vadou podle ustanovení Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a 2 ve spojení s ust. ). Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s a d) ve spojení s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x 500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 1600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 26. srpna 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu