Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 56/2009 - 51

- 52

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: K. M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2009, č. j. - 30, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Milady Tomkové z projednávání a rozhodování této věci

t a k t o :

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Milada Tomková n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením vyhověl žádosti zástupce žalobce („stěžovatel“) Mgr. Martina Chrásteckého o zrušení ustanovení zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti a zamítl žádost stěžovatele o ustanovení advokáta pro toto řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že již předchozí ustanovená zástupkyně stěžovatele JUDr. Jitka Danielová byla zproštěna zastupování z důvodu odmítání komunikace ze strany stěžovatele a ve vztahu stěžovatele k Mgr. Chrásteckému byla narušena nezbytná důvěra. Za situace, kdy stěžovatel nemá důvěru k ustanoveným advokátům, krajský soud konstatoval, že zastoupení ex offo není třeba k ochraně jeho práv pro zjevnou neúspěšnost.

Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 4. 8. 2009 poučil účastníky řízení o tom, že danou věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat šestý senát ve složení JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Kateřina Šimáčková. Současně je poučil o tom, že mají-li za to, že některý z uvedených soudců je vyloučen z projednávání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, mohou namítnout jeho podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne od tohoto vyrozumění.

Na uvedené poučení reagoval žalobce (dále též „stěžovatel“) podáním ze dne 10. 8.. 2009, v němž mj. uvedl, že uvedené soudce nezná, nicméně protože JUDr. Tomková a JUDr. Hnízdil již v jeho věci rozhodovali a „neprosadili Ústavu“, namítá jejich podjatost.

K námitce podjatosti se dne 25. 8. 2009 vyjádřili dotčení soudci JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Milada Tomková a shodně uvedli, že se necítí být podjatí, jelikož k účastníkovi řízení ani k věci nemají žádný vztah, jenž by zavdával příčinu k pochybnostem o jejich nepodjatosti.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podle ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.

Stěžovatel v rozporu s neuvedl žádný relevantní důvod a omezil se pouze na konstatování, že oba označení soudci nedokázali v jeho předchozí věci prosadit u; výslovně konstatoval, že tyto soudce nezná. Je tak zřejmé, že stěžovateli vadí toliko to, že tito soudci rozhodovali v jeho předchozí věci. Z ustanovení sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc, řešenou u jiného orgánu; podílem na předcházejícím soudním řízení pak bude například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního soudu věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat). Taková situace však v posuzované věci zjevně nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. NSS), v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Vzhledem ke shora řečenému a také se zřetelem k tomu, že sami výše jmenovaní soudci uvedli, že se necítí být v této věci podjati, neshledal druhý senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení jmenovaných soudců 6. senátu zdejšího soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. důvodným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné ( a contr.).

V Brně dne 28. srpna 2009

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu