Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 119/2009 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: S. P., zast. obecným zmocněncem L. L., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2008, č. j. KUOK/103175/2008, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 24. 9. 2008, č. j. 48083/2008/PRO, jímž na základě žádosti podané dne 1. 9. 2008 nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí.

Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že podáním ze dne 1. 9. 2008 požádala žalobkyně u správního orgánu prvního stupně o dávku pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí. Správní orgán prvního stupně žalobkyni příspěvek na bydlení nepřiznal, neboť částka příjmu společně posuzovaných osob je vyšší než částka živobytí posuzovaných osob. K tomu žalovaný uvedl, že v měsíci červnu i červenci 2008 činil započitatelný příjem žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných částku 10 638 Kč (rodičovský příspěvek žalobkyně ve výši 3800 Kč + sociální příplatek žalobkyně ve výši 875 Kč + přídavek na dítě pro syna žalobkyně ve výši 500 Kč + starobní důchod otce žalobkyně ve výši 5463 Kč). V měsíci srpnu 2008 činil započitatelný příjem společně posuzovaných osob celkem 13 201,80 Kč (rodičovský příspěvek žalobkyně ve výši 3800 Kč + v souladu s § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi 80 % z podpory v nezaměstnanosti vyplacené žadatelce - tj. 80 % z částky 2371 Kč = 1 896,80 Kč, dále sociální příplatek žalobkyně ve výši 1072 Kč, přídavek na dítě pro syna žalobkyně v částce 500 Kč a starobní důchod otce žalobkyně ve výši 5933 Kč).

Žalovaný dále uvedl, že podle , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) se příjmem osoby pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení, jež však mohou činit nejvýše 30 % příjmu osoby, stanoveného podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, jenž je v případě žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných snížen o částku sociálního příplatku. Částka 30 % příjmu je tedy nepřekročitelnou hranicí započitatelných nákladů na bydlení pro účely stanovení přiměřených nákladů na bydlení, resp. pro účely posouzení nároku na příspěvek na živobytí. V případě žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných bylo za přiměřené náklady na bydlení považováno v měsících červen a červenec 2008 30 % jejich příjmu, neboť jejich odůvodněné náklady na bydlení jsou vyšší (činí 3585,71 Kč) než částka 30 % jejich příjmu. Přiměřené náklady na bydlení žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných tak činily v měsíci červnu 2008 a červenci 2008 částku 2928,90 Kč, v měsíci srpnu 2008 pak byly přiměřené náklady žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných ve výši odůvodněných nákladů na bydlení, tj. v částce 3585,71 Kč. Příjem podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných, činil v měsíci červnu 2008 a červenci 2008 částku 7709,10 Kč a v měsíci srpnu 2008 částku 9616,09 Kč. Průměrný příjem, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení žalobkyně a osob společně posuzovaných, zjišťovaný pro posouzení nároku na příspěvek na živobytí žalobkyně v měsíci září 2008, tedy průměrný příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení za rozhodné období tvořené měsíci červen 2008, červenec 2008 a srpen 2008, je ve výši 8344,76 Kč. Částka živobytí žalobkyně a osob s ní společně posuzovaných stanovená podle zákona o pomoci v hmotné nouzi v měsíci září činila 7080 Kč (z toho částka živobytí žalobkyně byla 2600 Kč, částka živobytí jejího syna L. P. činila 1600 Kč a částka živobytí otce žalobkyně J. P. byla ve výši 2880 Kč). Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi se osoba nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, pokud její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejich základních životních potřeb je tak vážně ohroženo. Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na příspěvek na živobytí osoba v hmotné nouzi podle téhož zákona, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

Žalovaný uzavřel, že žalobkyně a osoby s ní společně posuzované se v měsíci září 2008 nenacházely v hmotné nouzi a žalobkyně neměla nárok na příspěvek na živobytí, neboť příjem posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (8344,76 Kč) přesahoval částku živobytí posuzovaných osob (7080 Kč), tzn. že příjem žalobkyně a společně posuzovaných osob snížený o přiměřené náklady na bydlení postačoval k zajištění jejich výživy a ostatních základních životních potřeb.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, č. j. - 18, bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2008, č. j. KUOK/103175/2008, zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud označil za důvodnou námitku posuzování příjmů žalobkyně. sice vychází z toho, že příjem žalobkyně a společně posuzovaných osob se zjišťuje za poslední 3 měsíce před podáním žádosti o dávku, současně ovšem stanoví, že pokud došlo k podstatnému poklesu příjmu v měsíci, v němž byla podaná žádost, vychází se z příjmu za tento měsíc. Podle soudu pak posouzení podstatného poklesu příjmu nezávisí na správním uvážení správního orgánu, nýbrž se jedná o výklad neurčitého právního pojmu. Otázku rozhodného období pro posuzování příjmu je třeba podle názoru soudu vykládat v souladu s účelem dávek pomoci v hmotné nouzi, jež řeší aktuální sociální situaci žadatele a jeho rodiny. Posuzování příjmu v období posledních 3 měsíců před podáním žádosti má zohlednit jistou stabilitu rodinných financí v určitém období. Pokud ale po tomto období dojde k poklesu způsobenému trvalou ztrátou příjmů, např. také ztrátou nároku na dávku státní sociální podpory, a nejedná se tedy o pouhý exces v rámci pravidelných příjmů, měl by správní orgán z tohoto poklesu vycházet, obzvlášť pokud by se v důsledku tohoto poklesu již žadatel nacházel v aktuálním měsíci ve stavu hmotné nouze. Tento postup má podle soudu své meze v zákona o pomoci v hmotné nouzi, který zapovídá nárok na příspěvek na živobytí rodině, jejíž průměrný měsíční příjem za 3 předcházející měsíce byl vyšší než trojnásobek životního minima. V souzené věci pak správní orgány vycházely z průměrného příjmu „rodiny“ za 3 měsíce před podáním žádosti ve výši 11 492,60 Kč, v měsíci září 2008 by pak činil započitatelný příjem 9 533 Kč, přičemž nárok na dávku by, byť v řádech desítek korun, vznikl. K tomuto poklesu došlo následkem zániku nároku na rodičovský příspěvek, v důsledku něhož se aktuální příjmy žalobkyně a společně posuzovaných osob dostaly v září 2008 pod hranici životního minima, a to až do doby získání nových příjmů, resp. zvýšení stávajících příjmů. Za tohoto stavu dospěl soud k závěru, že u žalobkyně došlo v září 2008 k podstatnému poklesu příjmu, a proto měly správní orgány při posuzování nároku na dávku vycházet z příjmů za měsíc září 2008.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti či nedostatku důvodů rozhodnutí, které jsou uvedeny v ustanovení a d)

K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku stěžovatel konkrétně namítl, že krajský soud v něm sice dospěl k závěru o podstatném poklesu příjmu ve smyslu v ustanovení § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, avšak tento neurčitý právní pojem nikterak nevyložil, zatímco v rozhodnutí o odvolání byly podrobně precizovány důvody, na základě nichž nelze pokles příjmu považovat za podstatný. Navíc krajský soud zcela pominul skutečnost, že výplata rodičovského příspěvku byla částečně nahrazena výplatou podpory v nezaměstnanosti, a proto napadený rozsudek postrádá vysvětlení, proč došlo k podstatnému poklesu příjmu i přes nahrazení jednoho výnosu druhým. Pouhé konstatování o podstatném poklesu příjmu žalobkyně přitom nemůže být považováno za dostatečné zdůvodnění učiněného závěru.

K tvrzené nezákonnosti rozsudku krajského soudu stěžovatel konkrétně namítl, že zánik nároku na rodičovský příspěvek sice lze považovat za pokles příjmu ve smyslu § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, avšak ten není podstatný. V daném případě totiž rodičovský příspěvek, k ukončení jehož výplaty došlo, nebyl jediným zdrojem příjmů společně posuzovaných osob, a proto bylo možné aplikovat pouze § 10 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na dávku v systému pomoci v hmotné nouzi, období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku, tj. v daném případě měsíce červen, červenec a srpen 2008. Tuto úvahu navíc podporuje i výše příspěvku na živobytí, na níž by v dané věci vznikl nárok v případě aplikace § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť by se jednalo o částku 86 Kč.

Dále stěžovatel ve vztahu k tvrzené nezákonnosti napadeného rozsudku namítl, že žalobkyně se v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nezmínila o potřebě hodnocení jejich příjmů podle věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Proto odvolací orgán musel podle č. hodnotit pouze to, zda posuzování příjmů nebylo v rozporu se zákonem.

Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanoveními a 3 (dále jen „ “), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, které byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil stížnostní námitku o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu. Jestliže by totiž odůvodnění napadeného rozsudku postrádalo rozhodný důvod pro v něm učiněný závěr o tom, že v dané věci je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na příspěvek na živobytí, období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o tuto dávku, tak by nebylo možné se zabývat ani správností tohoto závěru. Taková situace však nenastala.

V odůvodnění napadeného rozsudku totiž krajský soud uvedl, že k podstatnému poklesu příjmu ve smyslu ustanovení § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi dochází i při trvalé ztrátě příjmů, a to obzvláště za situace, kdy v důsledku poklesu příjmu se žadatel v aktuálním měsíci již nachází ve stavu hmotné nouze. Tímto způsobem tedy soud prvního stupně interpretoval uvedený neurčitý právní pojem, a proto nelze souhlasit se stěžovatelem, že takový výklad nebyl v napadeném rozsudku učiněn. Částečnou náhradou rodičovského příspěvku žalobkyni podporou v nezaměstnanosti se sice krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nezabýval, avšak jako hlavní kritérium pro posouzení poklesu příjmu jako podstatného považoval vznik nároku na příspěvek na živobytí při zohlednění příjmů žadatele a posuzovaných osob za aktuální měsíc. Tím tedy krajský soud vymezil rozhodný důvod pro závěr o posuzované právní otázce, a proto jeho rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné.

Stížnostní námitku o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.

Proto mohl k další stížnostní námitce posoudit správnost právního závěru v rozsudku krajského soudu obsaženého.

Podle § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro účely posuzování vzniku nároku na dávku,

a) období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku, nebo

b) pokud došlo u osoby nebo společně posuzovaných osob k podstatnému poklesu příjmu, období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o dávku; za podstatný pokles příjmu se považuje zejména ztráta příjmu z výdělečné činnosti, ukončení výplaty podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci a ukončení výplaty rodičovského příspěvku. I v tomto případě se však pro účely posouzení podle § 21 odst. 2 zjišťuje současně rovněž příjem za období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku.

Pojem podstatného poklesu příjmu, který je zakotven v ustanovení § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, není legálně definován a toliko jsou demonstrativně vymezeny případy, kdy dochází k jeho naplnění. Jedná se o ztrátu určitého pravidelného příjmu, jímž dosud disponovali žadatel o dávku pomoci v hmotné nouzi či společně posuzované osoby. Výpadek tohoto výnosu však sám o sobě nemusí mít za následek podstatný pokles příjmu, neboť může být současně plně nahrazen jiným stálým výnosem žadatele o dávku pomoci v hmotné nouzi nebo některé ze společně posuzovaných osob. K takové situaci však v nyní projednávané věci nedošlo, neboť žalobkyně sice v měsíci září 2008 po ztrátě rodičovského příspěvku ve výši 3800 Kč obdržela podporu v nezaměstnanosti ve výši 2535 Kč, nicméně ta jí počala být vyplácena již od měsíce srpna 2008, takže v období kalendářního měsíce, v němž podala žádost o příspěvek na živobytí, došlo k podstatnému poklesu jejích příjmů. Podstatným poklesem příjmu podle § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi se totiž podle názoru Nejvyššího správního soudu rozumí ztráta pravidelného příjmu žadatele o dávku pomoci v hmotné nouzi nebo společně posuzovaných osob, která má za následek zásadní snížení jejich peněžních prostředků.

Taková situace nastává vždy, když v období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi, v důsledku ztráty stálého výnosu nepřesahují příjmy posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí a tyto osoby se tak dostanou do stavu hmotné nouze (§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi). Jiný výklad pojmu podstatného poklesu příjmu by totiž vedl k nemožnosti reagovat na aktuální sociální situaci posuzovaných osob a po dobu hmotné nouze jim zajistit alespoň základní životní podmínky dávkou pomoci v hmotné nouzi, což by bylo v rozporu s účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi, který je vymezen v jeho ustanovení § 1 odst. 1. V projednávané věci přitom v důsledku zániku nároku na rodičovský příspěvek dosáhl v měsíci září 2008 příjem žalobkyně a společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení výše 6994,70 Kč, zatímco částka jejich živobytí činila 7080 Kč, takže tyto osoby se v době podání žádosti o příspěvek na živobytí nacházely v hmotné nouzi. Průměrný měsíční příjem posuzovaných osob za 3 předcházející kalendářní měsíce přitom nebyl vyšší než trojnásobek jejich životního minima, takže v daném případě nebyly naplněny podmínky pro nepřiznání příspěvku na živobytí i při podstatném poklesu příjmu uvedené v ustanovení § 21 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z těchto důvodů měly správní orgány obou stupňů při posuzování vzniku nároku na tuto dávku pomoci v hmotné nouzi postupovat podle § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi a zjišťovat příjmy posuzovaných osob za období, v němž byla podána žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi. Není přitom podstatné, že žalobkyni by při takovém postupu vznikl po zaokrouhlení nárok na příspěvek na živobytí jen v částce 86 Kč, neboť příslušný právní předpis nestanoví nejnižší možnou částku pro přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi.

V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobkyně sice skutečně nenamítla, že příjmy posuzovaných osob měly být zjišťovány ve vztahu ke kalendářnímu měsíci, v němž byla podána žádost o příspěvek na živobytí. Nicméně v opravném prostředku požadovala přezkum zákonnosti celého prvoinstančního rozhodnutí a jelikož za použití ustanovení , a věty první č. nebyla vyzvána k uvedení konkrétních skutečností, v nichž spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí, tak se odvolací orgán nemohl odvolávat na vázanost důvody odvolání zakotvenou v ustanovení téhož právního předpisu a v rozhodnutí o odvolání musel zkoumat i možnost aplikace ustanovení věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi, z něhož byl s ohledem na shora uvedené skutečnosti povinen vycházet.

Lze tedy uzavřít, že krajský soud nepochybil, když za použití ustanovení § 10 písm. b) věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi dospěl k závěru o nutnosti zjišťovat příjem žalobkyně a společně posuzovaných osob za období kalendářního měsíce, v němž byla podána žádost o příspěvek na živobytí. Ani stížnostní námitky o nezákonnosti napadeného rozsudku tedy Nejvyšší správní soud nemohl považovat za oprávněné.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl. Současně v souladu s ustanoveními a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a žalobkyni podle obsahu soudního spisu žádné takové náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu