Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 7/2009 - 114

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk, (označovaná též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací“), IČ: 71197176, se sídlem Bouzov 8, zastoupené JUDr. Otto Hradilem, advokátem se sídlem Olomoucká 16, Uničov, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, čj. - 48,

t a k t o :

I. V řízení b u d e na straně žalobkyně p o k r a č o v á n o s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému, IČ 26991934, se sídlem Bouzov 8.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, čj. - 48, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Otto Hradila s e u r č u j e částkou 5712 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ministr kultury rozhodnutím ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007, zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (v prvním stupni) ze dne 9. 12. 2004, čj. 19362/2004. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo částečně nevyhověno žádosti žalobkyně o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

II.

Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra kultury ze dne 30. 10. 2007, čj. 13856/2007, žalobou ze dne 15. 11. 2007.

Podáním ze dne 18. 6. 2008 žalobkyně požádala soud o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2008, čj. - 48, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení advokáta. Uvedl přitom, že podle (pozn. Nejvyššího správního soudu: městský soud zde omylem odkázal na ) je rozhodné nejen to, zda žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale i to, zda je ustanovení zástupce třeba k ochraně jeho práv. Žalobkyni bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, čj. - 32, přiznáno osvobození od soudních poplatků. Při posuzování toho, zda je ustanovení zástupce potřeba k ochraně práv žalobkyně, soud přihlédl především ke skutečnosti, že podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti a žalobkyně uvedla i argumenty o nesprávném použití „nového“ () žalovaným na posuzovanou věc. Žalobkyně se tedy obrátila na soud dostatečně kvalifikovaným návrhem a svým vlastním úkonem učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv. Stanoviska účastníků řízení byla vyjádřena dostatečně určitě, čímž byl vymezen rozsah soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně již nemůže rozšířit žalobu o další žalobní body, neboť uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž tak mohla učinit. Nadále je úkolem soudu, aby celou věc rozhodl. Městský soud proto zamítl žádost žalobkyně s tím, že ustanovení advokáta není třeba k ochraně jejích práv.

III.

Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu kasační stížností. Dovolala se stížních důvodů podle , b), c) a d) Z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka namítá pouze nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ ]. Stěžovatelka v kasační stížnosti také požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelka namítla, že úkolem ustanoveného zástupce v posuzované věci nemělo být rozšíření žaloby, ale doplnění právní argumentace, ke kterému je stěžovatelka oprávněna po celou dobu řízení až do rozhodnutí soudu. Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce poté, kdy obdržela obsáhlé a odborně zaměřené vyjádření žalovaného a seznámila se s jeho právní argumentací. V kasační stížnosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2008, čj. - 41, podle kterého i bezvadně vypadající žaloba schopná projednání nemusí znamenat, že účastník nepotřebuje pro ochranu svých práv advokáta, jsou-li splněny podmínky pro jeho bezplatné ustanovení.

V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dodala, že městský soud měl samostatně rozhodnout o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti, neboť toto řízení je samostatným řízením podléhajícím vlastní poplatkové povinnosti; městský soud tak ale neučinil. Stěžovatelka má zájem na vyjasnění otázky, zda se osvobození od soudních poplatků přiznané soudem v řízení o správní žalobě vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, a to z důvodů procesních, konkrétně, zda tato případná vada nevedla k průtahům v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka zároveň upozornila na možnost, že nebylo nutno přihlížet ani k její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti, a to z důvodu efektivity a hospodárnosti řízení.

IV.

Podáním ze dne 13. 4. 2009 stěžovatelka uvedla, že zanikla, a navrhla, aby soud pokračoval v řízení na jejím místě s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku. V odůvodnění citovaného výroku Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na své usnesení ze dne 29. 4. 2009, čj. - 152, kterým rozhodl o zcela identické procesní situaci stejné účastnice jako v nyní posuzované věci.

V.

Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění konstatuje, že by měl formálně vrátit věc městskému soudu k postupu podle

Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2008, čj. - 56, ustanovil stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta a současně vyzval stěžovatelku k odstranění vad kasační stížnosti. O žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků městský soud samostatně nerozhodl. V odůvodnění usnesení o ustanovení advokáta však uvedl, že k žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků nepřihlížel, protože jí toto osvobození bylo již dříve přiznáno usnesením ze dne 15. 1. 2008, čj. - 32. S ohledem na skutečnost, že splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků je i podmínkou pro ustanovení advokáta, městský soud zjevně považoval důvody tohoto osvobození na straně stěžovatelky za trvající.

Právní závěr městského soudu není zcela správný. Usnesením ze dne 15. 1. 2008, čj. - 32, městský soud přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě. Řízení o kasační stížnosti je relativně samostatným řízením. Městský soud měl tedy návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků zohlednit v samostatném výroku, nejen v odůvodnění rozhodnutí o ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud však zároveň dodává, že toto pochybení městského soudu nepoškodilo stěžovatelku na jejím procesním postavení. Vrácení věci městskému soudu, aby rozhodl o osvobození stěžovatelky od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti samostatným výrokem, s odůvodněním stejným jako v osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě, doplněným obdobným odůvodněním jako v usnesení o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti, by bylo v kontextu posuzované věci formální a formalistické. To platí tím spíše, že se v posuzované věci nejedná o kasační stížnost proti meritornímu rozhodnutí, kdy by řízení o žalobě bylo pravomocně skončeno, ale o kasační stížnost proti procesnímu usnesení (byť pravomocnému) v rámci dosud probíhajícího řízení před městským soudem, v jehož rámci přiznané osvobození od soudních poplatků stále trvá.

K ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dodává, že zcela odpovídalo důvodům, pro které jej městský soud neustanovil v řízení o žalobě. Důvodem neustanovení advokáta v řízení o žalobě byla skutečnost, že to není potřeba k ochraně práv stěžovatelky, přičemž ostatní podmínky pro ustanovení zástupce považoval městský soud za splněné. V řízení o kasační stížnosti, kde je zastoupení advokátem povinné ( ), městský soud v souladu s logikou svého napadeného usnesení advokáta stěžovatelce ustanovil.

VI.

Dále Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 3 ).

Kasační stížnost je důvodná.

Podle věty první navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Pro ustanovení zástupce soudem musí být kumulativně splněny tři podmínky: 1) účastník doloží, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2) ustanovení zástupce je třeba k ochraně jeho práv, a 3) účastník ustanovení zástupce navrhl. V posuzované věci městský soud shledal naplnění první a třetí podmínky, ale ve vztahu k druhé podmínce uzavřel, že ustanovení zástupce není třeba k ochraně práv stěžovatelky. Její žádost proto zamítl.

Městský soud při posuzování toho, zda je ustanovení zástupce potřeba k ochraně práv stěžovatelky, přihlédl především ke skutečnosti, že podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatelka se tedy dostatečně kvalifikovaným návrhem obrátila na soud a svým vlastním úkonem učinila vše, co mohla k ochraně svých práv podle právních předpisů učinit. Městský soud také dodal, že stěžovatelka nemůže rozšířit žalobu o další žalobní body.

Stěžovatelka namítla, že úkolem ustanoveného zástupce nemělo být rozšíření žaloby, ale doplnění právní argumentace. Dále uvedla, že požádala o ustanovení zástupce poté, co obdržela obsáhlé a odborně zaměřené vyjádření žalovaného a seznámila se s jeho právní argumentací. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2008, čj. - 41.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2008, čj. - 41 (www.nssoud.cz), mj. vyslovil, že: „Podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele však není možné považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stádiu řízení soud nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci …, tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude.“.

Formální a obsahová úroveň žaloby je podstatným, nikoliv však jediným kritériem pro úvahu soudu o potřebě ochrany zájmů žalobce. Soud musí hodnotit i ostatní skutečnosti a zejména konkrétní důvody, jimiž žalobce zpochybňuje svou schopnost jednat sám. Přitom je třeba v každém jednotlivém případě vážit i konkrétní okolnosti soudního řízení (např. zda bude soud v souladu s rozhodovat ve věci bez jednání, zda je účastník řízení schopen kvalifikovaně a bez nutnosti zastoupení vystupovat v jiných soudních řízeních apod.).

Současně by měla být rozhodovací praxe soudů nerozporná. Rozhodnutí o ustanovení či neustanovení zástupce musí být předvídatelné a nelze přehlížet ani princip legitimního očekávání.

Účastník řízení má právo na předvídatelné rozhodnutí a jednotný náhled soudu na stejný právní problém, tedy vzhledem k více aspektům práva na spravedlivý proces (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , č. 123, v němž předvídatelnost výsledku soudního rozhodování napomáhá právní jistotě a zajišťuje obecnou důvěru v právo. Pokud soud rozhodl ve více rozhodnutích v téže nebo podobné věci na základě totožných nebo obdobných skutkových zjištění diametrálně odlišným způsobem a svůj názorový posun přezkoumatelně neodůvodnil, je jeho rozhodnutí v rozporu s ústavně chráněným principem právní jistoty a zasáhlo do práva na spravedlivý proces garantovaného y (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. , č. 145).

Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že městský soud v obdobných věcech jako je nyní posuzovaná věc standardně vyhovoval žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud přitom nyní nijak neodůvodnil svůj názorový posun. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že rozhodnutí městského soudu porušilo legitimní očekávání stěžovatelky.

Uplatnila-li stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti námitky týkající se postupu městského soudu po podání kasační stížnosti, jedná se o jiné důvody, než které jsou uvedeny v Tyto námitky jsou proto podle nepřípustné. Nejvyšší správní soud se nadto zabýval otázkami podstatnými pro řízení o kasační stížnosti v části V. tohoto rozsudku.

Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadené usnesení městského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto je zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení ( ). V něm městský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). Při novém posouzení žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů přihlédne ke shora nastíněným kritériím a aktuálním skutkovým okolnostem (v této souvislosti bude nutno posuzovat již majetkové a jiné poměry procesní nástupkyně původní stěžovatelky, tj. Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovému). Pokud městský soud učiní stejná nebo obdobná zjištění jako ve věcech, v nichž ustanovil stěžovatelce zástupce z řad advokátů, a bude se chtít od své předchozí judikatury odchýlit, svůj názorový posun přezkoumatelným způsobem odůvodní.

Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti (pouze pro řízení o kasační stížnosti) ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 2100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a písemné podání soudu) a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením , , a d) a , ve znění pozdějších předpisů. Protože advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok o částku odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( věta druhá ). Částka daně, vypočtená podle a zákona o dani z přidané hodnoty činí 912 Kč. Částka 5712 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 120