Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 3/2008 - 66

- 68

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Mgr. J. M., zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 6, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. – 21,

t a k t o :

Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně (dále jen stěžovatelka) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. – 21 (dále jen „napadené usnesení“), kterým byla podle odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2006, čj. MHMP307233/2006/DOP-01/Rá, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné její odvolání proti stavebnímu povolení, vydanému Úřadem městské části Praha 7, odborem výstavby dne 24. 6. 2005 pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF.

Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že stěžovatelčina žaloba nesplňovala náležitosti vyžadované ustanovením , protože neobsahovala žádný žalobní bod, ze kterého by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala tuto žalobu obsahující vadu prostřednictvím držitele poštovní licence poslední den lhůty, a soudu tak došla až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, nevyzýval soud stěžovatelku k odstranění vad žaloby, protože se již jednalo o nedostatek neodstranitelný. V této souvislosti městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatelka v kasační stížnosti podané z důvodu podle , (dále jen „ “), uvedla, že podle jejího názoru vymezila žalobní body dostatečně určitě, když „lze nad jakoukoliv pochybnost považovat tvrzením žalobě o povolení stavby konkrétním stavebně právním rozhodnutím proti vůli žalobkyně na jejím pozemku, označeném podle předpisů katastrálního práva a nesjednání nápravy ani žalovaným v naříkaném rozhodnutí za natolik zřejmé vymezení skutkových i právních důvodů nezákonnosti, že ke svému tvrzení postrádá toliko opis napadeného rozhodnutí a důkazy k prokázání uvedených skutečností.“ Namítla, že žalobce nemusí svá dostatečně individualizovaná skutková tvrzení podřadit pod konkrétní ustanovení právních předpisů. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. – 21, a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2006, č. j. MHMP307233/2006/DOP-O1/Rá, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné její odvolání proti stavebnímu povolení vydané Úřadem městské části Praha 7, odborem výstavby dne 24. 6. 2005 pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF, poslední den lhůty. Stěžovatelka přitom v žalobě toliko uvedla, že „výše uvedeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech, zejména na právu vlastnickém k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója, na němž byla povolena stavba: Pražská botanická zahrada – areál západ 1. etapa a žalobkyně se touto žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož také zrušení zmíněného stavebního povolení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení“. O šest dní později, tj. po lhůtě pro podání žaloby, doplnila stěžovatelka svou žalobu prostřednictvím advokáta, byť jím přiložená plná moc je nesrozumitelná a neurčitá, z něhož již vyplývá, z jakých důvodů považuje stěžovatelka rozhodnutí žalovaného za nezákonné.

Po provedeném řízení Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, č. j. - 42. V odůvodnění zamítavého rozsudku zejména uvedl, že se problematikou odmítání vadných podání zabýval opakovaně, např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. – 40, nebo v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, č. j. - 46, oba dostupné na www.nssoud.cz. Dále připomenul, že otázku formulace žalobních bodů a nutnosti uvádět konkrétní skutková tvrzení řešil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. – 58, nebo v rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. – 52, či v rozsudku ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. , všechny přístupné na www.nssoud.cz. Ve všech těchto případech byl zaujat názor, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce, příp. žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ( a odst. 2 ). Pokud tomu tak není, pak může být tento nedostatek soudem odstraňován jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud však není povinen vyzývat žalobce k odstranění těchto vad v případech, kdy lhůta pro podání žaloby již uplynula, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, s jejímž souladem je tento typ řízení koncipován. O takový neodstranitelný nedostatek jde i v případě stěžovatelky, protože v žalobě podané v zákonné lhůtě pouze uvedla, že byla rozhodnutím žalovaného zkrácena na vlastnickém právu k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója, když na něm byla povolena stavba, což vůbec neodpovídá na otázku, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ve smyslu Stěžovatelka se proto mýlí, když uvádí, že v žalobě vymezila dostatečně určitě důvody, pro které považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. tak, že napadený rozsudek Nejvyššího správní soudu zrušil, neboť v řízení jež předcházelo jeho vydání bylo porušeno základní právo stěžovatelky na zákonného soudce garantované d. V odůvodnění tohoto nálezu Ústavní soud uvedl, že z dokazovávání provedeném ústavním soudem vyplynulo, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. - 42 vyslovil právní názor, dle kterého „Za žalobní bod, u něhož je třeba se pokusit o jeho doplnění a upřesnění, je nutno považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné.“ Současně Ústavní soud dodal, že z tohoto právního názoru vycházejí i některá další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. - 148, www.nssoud.cz).

Ústavní soud dále uvedl, že mezi dotčenými senáty Nejvyššího správního soudu (4 As a 2 As) není sporu o tom, že žaloba ve správním soudnictví musí žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby obsahovat; rozdílné jsou však požadavky na žalobní bod kladené. Senát 4 As v napadeném rozhodnutí implicitně odmítl názor senátu 2 Azs.

Ústavní soud uzavřel, že Nejvyšší správní soud se v napadeném rozsudku zřetelně odchýlil od dřívějšího rozsudku č. j. - 42. Na rozdíl od tohoto rozsudku požadoval, aby žalobní bod byl dostatečně určitý a konkrétní již ve lhůtě pro podání žaloby. Věc měla být předložena k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud závěrem vyslovil právní názor, že Nejvyšší správní soud má „vydat nové rozhodnutí nyní již v senátě správně složeném“, jímž je míněn tzv. rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.

Senát 4 As je nadále toho názoru, že žaloba musí ve lhůtě pro podání žaloby obsahovat alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno, tedy vyplývat odpověď na otázku, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rozhodující senát 4 As tak setrvává na právnímu názoru, který je podle odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. , odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. - 42. Řešení předmětné právní otázky je přitom nutné pro další postup v řízení o kasační stížnosti.

Za této procesní situace nemůže předkládající senát 4 As, vázán právním názorem Ústavního soudu, o věci sám rozhodnout, a proto předkládá věc rozšířenému senátu k posouzení předmětné právní otázky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, JUDr. Miluše Došková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Marie Součková, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Marie Turková. Účastníci mohou namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděli.

Účastníci řízení mají právo se předmětným právním otázkám vyjádřit ve lhůtě do 14 dnů od doručení tohoto rozhodnutí.

V Brně dne 8. července 2009

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu