Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 56/2009 - 75

- 77

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: H. A., zastoupený JUDr. Evou Černou, advokátkou se sídlem Klínovecká 998, Ostrov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2008, č. j. – 42,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žádost ustanovené zástupkyně stěžovatele JUDr. Evy Černé o zproštění zastoupení se zamítá.

IV. Ustanovené zástupkyni stěžovatele JUDr. Evě Černé, advokátce se sídlem Klínovecká 998, Ostrov, s e u r č u j e odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2008, č. j. – 42 bylo podle ust. a , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 2. 2008, č. j. OAM-119/LE-07-ZA07-2008 o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli podle ust. § až 14b .

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. V kasační stížnosti především namítal, že jeho pobyt v době rozhodnutí byl znám a dále vytkl krajskému soudu hrubé pochybení při výkladu práva, respektive to, že se ztotožnil s chybným výkladem správního orgánu a nerespektoval ustálenou judikaturu. Kasační stížnost podle stěžovatele splňuje kritéria přijatelnosti. V závěru kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a požádal o ustanovení právního zástupce.

Usnesením ze dne 7. 1. 2009, č. j. – 59, ustanovil krajský soud stěžovateli zástupkyní advokátku JUDr. Evu Černou. Toto usnesení doručil jak advokátce, tak stěžovateli, který je osobně převzal. Toto usnesení obsahovalo i poučení, že je v zájmu stěžovatele ustanovenou zástupkyni neprodleně vyhledat a poskytnout jí informace a všechny písemnosti týkající se věci. Usnesením ze dne 9. 2. 2009, č. j. – 61, doručeným zástupkyni stěžovatele, krajský soud vyzval stěžovatele, aby kasační stížnost ve lhůtě do 1 měsíce od doručení usnesení doplnil o konkrétní důvody, v nichž spatřuje naplnění ust. Dne 5. 3. 2009 zástupkyně stěžovatele krajskému soudu sdělila, že ji stěžovatel do uvedeného dne nekontaktoval a vzhledem k tomu, že jí nejsou známy žádné skutečnosti týkající se této právní věci, nemůže doplnit kasační stížnost. Dne 2. 4. 2009 krajský soud zaslal zástupkyni sdělení o nové adrese pobytu stěžovatele a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti o jeden měsíc. Zástupkyně stěžovatele reagovala dne 18. 5. 2009 sdělením, že ji stěžovatel žádným způsobem nekontaktoval a požádala o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele.

Jednou z náležitostí kasační stížnosti ( ) je označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu. V kasační stížnosti musí být uvedeny jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné, tj. k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem nebo soudem, jakými konkrétními vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak Nejvyšší správní soud zásadně vázán ( ). Požadavek uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v ust. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní úkon účastníka řízení se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí, že z obsahu kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publikovaný pod č. NSS a na ww.nssoud.cz), ale na straně druhé nepostačí, jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen ust. a nekonkretizuje dostatečně vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle jeho názoru dopustil.

V daném případě stěžovatel pouze uvedl, že k zastavení řízení došlo nedůvodně, neboť jeho pobyt byl znám. Nijak však konkrétně nevyvrací zjištění krajského soudu o jeho neznámém pobytu uvedené v odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Jde tedy pouze o námitku obecnou, bez konkrétního věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud místo stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů je na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá i řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel dále pouze uvedl, že došlo k hrubému pochybení při výkladu práva a že se krajský soud ztotožnil s chybným výkladem správního orgánu a nerespektoval ustálenou judikaturu. Krajský soud však žádný právní názor správního orgánu nepřevzal, neboť řízení zastavil z důvodu neznámého pobytu stěžovatele, tedy z důvodů zcela se míjejících s tím, čím se ve svém rozhodnutí zabýval správní orgán.

Kasační stížnost stěžovatele byla tedy natolik neurčitá, že z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má být napadené usnesení přezkoumáno, proto krajský soud správně vyzval stěžovatele k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu. Stěžovatel na výzvu vady kasační stížnosti neodstranil, přičemž jeho zástupkyně soudu sdělila, proč tak nemohla učinit. Neodstranění vad podání brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o vadu, která přes výzvu soudu nebyla odstraněna a bez jejíhož odstranění nelze v řízení pokračovat, neboť není vymezen věcný rozsah přezkumu napadeného usnesení Nejvyšším správním soudem.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost s ohledem na výše uvedené odůvodnění odmítl podle ust. ve spojení s

Žádost zástupkyně stěžovatele o zproštění zastoupení Nejvyšší správní soud zamítl, neboť k němu není důvod. I za situace, kdy stěžovatel zástupkyni nekontaktoval, je totiž pro dokončení řízení o kasační stížnosti třeba, aby byl zastoupen.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka a v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( a ). Nejvyšší správní soud ustanovené advokátce přiznal odměnu za jeden úkon právní služby podle ust. a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů, v částce 2100 Kč a náhradu hotových výdajů podle ust. citované vyhlášky v částce 300 Kč, celkem tedy 2400 Kč. I když v daném případě nebyl zcela naplněn předpoklad ve smyslu ust. citované vyhlášky tak, aby náležela ustanovené zástupkyni odměna, když neměla poradu se stěžovatelem, Nejvyšší správní soud zohlednil, že se tak stalo proto, že stěžovatel, ač k tomu byl vyzván, ustanovenou zástupkyni nekontaktoval a rovněž to, že ustanovená zástupkyně se věcí v určité míře zabývala a dvakrát komunikovala se soudem, tedy prováděla úkony svým obsahem a rozsahem přibližně srovnatelné s úkony právní služby podle citovaného ustanovení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. července 2009

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu