Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 As 36/2008 - 111.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 As 36/2008 - 111
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, Maltézské nám. 1, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2006, čj. 12757/2006 o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2008, čj. 9 Ca 151/2006 – 55,
t a k t o :
I. Návrh žalobkyně na zproštění jejího zastupování advokátem Mgr. Pavlem Baťkem a na ustanovení nového zástupce s e z a m í t á .
II. Kasační stížnost s e z a m í t á .
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Pavlu Baťkovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný správním aktem uvedeným v záhlaví rozhodl ve věci stížnosti žalobkyně na postup při vyřizování žádosti o poskytnutí informace podle § 16a odst. 1 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím (dále též „zákon o informacích“), tak, že potvrdil postup povinného subjektu, tedy Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru kultury a památkové péče. Ten na žádost o poskytnutí informace podle citovaného zákona odpověděl přípisem ze dne 7. 9. 2006, čj. KUOK 93504/2006.
Spornou zůstala otázka 5), která zněla: „a) Jaký úkon (v rozhodnutí nazvaný „šetření na místě samém“) prováděl dne 2. 3. 2006 správní orgán v prostorách SH Bouzov – žádám o specifikaci úkonu odkazem na příslušné ustanovení správního řádu . b) Které osoby se tohoto úkonu účastnily a v jakém procesním postavení ve smyslu správního řádu .“ Odpověď zněla: „Jak Vám již bylo sděleno naším dopisem ze dne 17. 5. 2006 a ze dne 28. 7. 2006, zdejší správní orgán se zúčastnil ústního jednání na základě oznámení Národního památkového ústav u o poškození národní kulturní památky hrad Bouzov. Ústní jednání se neuskutečnilo v rámci žádného správního řízení. Jednání se zúčastnili za Národní památkový ústav, ústřední pracoviště Praha, Ing. arch. D. Š. a PhDr. J. N., za Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci, Ing. A. H., Mgr. F. Ch. a PhDr. Z. M. a za Krajský úřad olomouckého kraje, odbor kultury a památkové péče, Ing. N. P.“
Žalovaný v napadeném rozhodnutí k otázce 5) uvedl, že tato je zodpovězena dostatečně, skutkový stav pak popsal chronologicky – dopisem ze dne 22. 2. 2006 oznámil ředitel Národního památkového ústav u poškození národní kulturní památky hradu Bouzov, na základě tohoto oznámení provedl správní orgán dne 2. 3. 2006 šetření za účelem zjištění rozsahu škod v důsledku havárie topného systému. Následně dne 10. 3. 2006 podal Národní památkový ústav žádost o vydání závazného stanoviska a teprve tímto podáním bylo zahájeno správní řízení ve věci.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze žalobou, který ji rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, čj. 9 Ca 151/2006 - 55, jako nedůvodnou zamítl.
Městský soud uvedl, že žalovaný poskytl žalobkyni dostatečnou informaci v souladu se skutečností, že předmětné jednání, jehož se žádost žalobkyně o informaci týkala, se neuskutečnilo v rámci žádného správního řízení, nýbrž na základě oznámení o poškození národní kulturní památky, což žalobkyni již bylo sděleno dopisy ze dne 9. 5. 2006 a 22. 2. 2006. Žalovaný tento postup správně shledal dostatečným a jen upřesnil, že šlo o šetření za účelem zjištění rozsahu škod v důsledku havárie topného systému a to před zahájením řízení o vydání závazného stanoviska. Skutečnost, že povinný subjekt neuvedl ve své odpovědi procesní postavení zúčastněných osob, není odepřením informace, neboť tyto osoby se v žádném procesním postavení při předmětném jednání nenacházely. V tomto případě proto postačovalo žalobkyni sdělit, že došlo k provedení místního šetření jako nezbytného opatření k prověření rozsahu škod. Oprávněným k takovému zjištění je Národní památkový ústav, uvedené šetření tedy bylo úkonem správce národní kulturní památky dle § 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. , o státní památkové péči, v součinnosti s Krajským úřadem Olomouckého kraje jako orgánem státní památkové péče dle § 25 odst. 1 téhož zákona, směřujícím ke splnění povinnosti péče o národní kulturní památku.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížností, v níž uplatnila námitky odpovídající § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “). Nezákonnost napadeného rozhodnutí stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení šetření na místě samém a setrvává na stanovisku, že tento úkon je nutno považovat za postup správního orgánu v oblasti veřejné správy, a to z důvodů uvedených již dříve v replice ze dne 30. 11. 2007. V tomto smyslu pak ani nelze označení procesního postavení osob chápat ve smyslu výkladu platné právní normy coby stanovení jejího obsahu a povinnost poskytnout informaci tak nebyla splněna z důvodu absence pravdivosti a úplnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 30. 7. 2008, neboť má za to, že z odůvodnění rozsudku městského soudu vyplývá, že šetření dne 2. 3. 2006 nebylo úkonem orgánu veřejné správy ve správním řízení, ale úkonem Národního památkového ústav u ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o státní památkové péči, v součinnosti s Krajským úřadem Olomouckého kraje jako orgánem státní památkové péče dle § 25 odst. 1 téhož zákona, směřujícím ke splnění povinnosti péče o národní kulturní památku. V této souvislosti pak požadavek, aby v odpovědi na žádost o poskytnutí informace bylo uvedeno též procesní postavení osob, které se šetření daného dne zúčastnily, nemá smysl. Žalovaný je názoru, že kasační stížnost neobsahuje žádná relevantní tvrzení či důkazy a navrhl proto kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval návrhem stěžovatelky na zproštění jejího dosavadního zástupce Mgr. Pavla Baťka a na ustanovení nového zástupce, tak jak bylo uvedeno v části jejího podání ze dne 27 6. 2009. Ačkoliv tento návrh byl adresován Městskému soudu v Praze, rozhodl o něm zdejší soud, kterému již byla věc předložena s kasační stížností.
Ke změně ustanoveného zástupce musí být dány, a účastníkem či zástupcem i tvrzeny, podstatné skutečnosti, které vyvstaly po tomuto ustanovení, a které vylučují nebo do značné míry omezují zajištění práva účastníka na zastoupení v řízení. Takovéto důvody ani stěžovatelka ve svém podání netvrdí. Pouze zcela všeobecně uvádí, že podání advokáta ze dne 13. 5. 2008 je „naprosto odbyté a nesrozumitelné“, jen s částečnou konkretizací, že „se vůbec nevypořádal s vadami kasací napadeného rozsudku, zej. s nepřípadným výkladem zák. č. 20/1987 Sb. ve vztahu k provomocem výkonného orgánu státní památkové péče“.
Uvedené doplnění kasační stížnosti zpracované zástupcem stěžovatelky přes svoji stručnost splňuje všechny náležitosti podání, a obsahuje i konkretizaci stížních důvodů v souladu s námitkami uvedenými v žalobě, že úkon ohledání a šetření na místě samém je nutno považovat za postup správního orgánu v oblasti veřejné správy. Jelikož tedy nebyly shledány podstatné důvody pro změnu ustanoveného zástupce stěžovatelky, byl její návrh zamítnut.
O vlastní kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil takto:
V daném případě bylo mezi účastníky řízení sporné, a pro rozhodnutí v této věci zejména podstatné, zda žalobkyni byla poskytnuta informace pouze částečně, aniž bylo o zbytku žádosti rozhodnuto o odmítnutí [§ 16a odst. 1 písm. c) zákona o informacích], a zda tedy stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace byla důvodná.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. , o státní památkové péči vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
Byl-li v daném případě dotyčný úkon proveden mimo správní řízení - před jeho zahájením, toliko k získání základní informace o stavu kulturní památky – o plnění povinností dle cit. ustanovení (zjištění rozsahu škod způsobených v důsledku havárie topného systému), tedy mimo řízení upravené správním řádem či jiným procesním předpisem, který vymezuje postavení právnických či fyzických osob zúčastněných na tomto řízení, nelze pojmově uvažovat o tomto procesním postavení. Uvedení osob, které se zúčastnily tohoto jednání bylo postačující. Není proto možné ani dovodit, že by neposkytnutím informace o procesním postavení došlo k situaci uvedené v § 16a odst. 1 písm. c) zákona o informacích. Na tom nemůže nic měnit odlišný názor stěžovatelky, že se o úkon ve vlastním správním řízení jednalo, resp. mělo jednat. Proto v souladu s § 16a odst. 6 písm. a) zákona o informacích žalovaný postup povinného subjektu potvrdil a žaloba proti uvedenému rozhodnutí byla právem zamítnuta. Kasační stížnost tedy nebyla shledána důvodnou.
Úspěšnému žalovanému nad rámec běžných výdajů náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, a proto mu nebyla jejich náhrada přiznána.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ust. § 11 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) odměna za písemné doplnění kasační stížnosti ve výši 2100 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Ustanovený advokát je plátcem DPH, přiznaná odměna tak s připočtení DPH činí částku 2856 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu