Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 47/2009 - 78

- 80

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2008, č. j. 338/08-SOSV-OSV, o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní,

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze žalobkyně brojila proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její stížnost a podle , o svobodném přístupu k informacím, potvrdil postup Městského soudu v Praze při vyřizování její žádosti o informace. Současně žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků.

Přípisem ze dne 10. 2. 2009 (č. l. 23) městský soud účastníkům řízení sdělil, že pro vyloučení soudců specializovaných senátů tohoto soudu nelze k projednávání věci sestavit senát, pročež bude věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí podle Dále je poučil o právu vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.

V reakci na toto sdělení žalobkyně v podání ze dne 11. 2. 2009 (č. l. 27) uvedla, že jí nejsou známy důvody, pro které by měli být soudci specializovaných senátů městského soudu vyloučeni, a dodala, že pro přikázání věci jinému soudu tak nevidí důvod.

Žalovaný podáním ze dne 17. 2. 2009 (č. l. 29) navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Praze.

Následně městský soud po doplnění podkladů usnesením ze dne 9. 6. 2009 (č. l. 54) zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že ve věci jako správní orgán prvního stupně rozhodoval Městský soud v Praze, z toho důvodu soud účastníky řízení vyzval, aby se vyjádřili k postupu podle Vzhledem k podání žalobkyně ze dne 11. 2. 2009 však soud věc s návrhem na přikázání věci jinému soudu Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil. Tento procesní postup, který měl šetřit práva žalobkyně, tak již nebyl opodstatněný. Městský soud rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, jeho rozhodnutí tedy není výsledkem výkonu soudní moci ve smyslu a násl. y. Soudci městského soudu rozhodující o předmětné žalobě dospěli k závěru, že funkční příslušnost k Městskému soudu v Praze neznamená sama o sobě existenci poměru soudců k věci či účastníkům řízení, pro který by byl dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Navíc městský soud ani není žalovaným.

Proti tomuto usnesení žalobkyně podala dne 18. 6. 2009 kasační stížnost a požádala o ustanovení advokáta. Namítla, že ve věci rozhodoval vyloučený senát, který si opatřil důkazy mimo rámec zákona. Rozhodnutí je bezprostředním důsledkem jí podané stížnosti na průtahy v řízení.

Podáním z téhož dne (č. l. 70) pak namítla podjatost členů senátu 7 Ca Městského soudu v Praze Mgr. Aleše Sabola, Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jaromíra Sklenáře, neboť s ohledem na jejich poměr k osobě žalobkyně není dána záruka spravedlivého a nestranného rozhodování o jejích žalobách. O důvodech podjatosti se dozvěděla poté, co obdržela usnesení ve věci sp. zn. . Členové uvedeného senátu vůči ní uplatňují moc, která jim byla svěřena, mimo meze zákona.

Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti soudce Mgr. Aleš Sabol uvedl, že nemá poměr k věci ani k účastníkům řízení, nepodílel se na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu. Zároveň se ohradil proti tvrzení žalobkyně, že usnesení bylo reakcí na její stížnost. Bylo vydáno na základě skutečností uvedených v jeho odůvodnění, a to již dne 9. 6. 2009, kanceláři bylo předáno k vypravení dne 10. 6. 2009, vzhledem k onemocnění pracovnice kanceláře bylo vypraveno až dne 18. 6. 2009. Stížnost na průtahy řízení zmiňovaná žalobkyní byla podána dne 17. 6. 2009, tedy po vydání předmětného usnesení.

Soudci Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář ve vyjádření k námitce podjatosti shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod k pochybnostem o jejich nestrannosti.

Námitka podjatosti žalobkyně byla za této procesní situace postupem podle předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, který ji shledal důvodnou.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

V daném případě žalobkyně vznesla námitku podjatosti poté, co městský soud usnesením ze dne 9. 6. 2009 zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků.

I ve fázi po vydání procesního rozhodnutí (tj. v daném případě po vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků) je v případě, že proti rozhodnutí byla podána přípustná kasační stížnost (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. - 55, publ. pod č. NSS), nezbytné (a tedy i přípustné) rozhodnout o námitce podjatosti soudců krajského soudu, kteří napadené rozhodnutí vydali, byla-li žalobkyní taková námitka vznesena. Je tomu tak proto, že ve fázi mezi podáním kasační stížnosti a předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o ní činí krajský soud podle řadu přípravných úkonů směřujících k tomu, aby o kasační stížnosti mohlo být řádně rozhodnuto; v rámci toho je často potřeba vydávat i rozhodnutí procesní povahy (vyzvat k odstranění vad kasační stížnosti, rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení advokáta apod.), která se závažným způsobem dotýkají právního postavení účastníků a u nichž je třeba stejně jako při rozhodování o věci samé, aby byla vydána nepodjatými soudci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. - 34).

Samotnou námitku podjatosti žalobkyně vztahovala k postupu dotčených soudců v řízení o předmětné žalobě proti rozhodnutí žalovaného. Okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci však podle věty třetí důvodem k vyloučení soudce nejsou.

Zdejší soud ale nemohl přehlédnout, že Městský soud v Praze v projednávané věci vystupoval jako správní orgán prvního stupně. V této souvislosti je nutno odkázat na závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený např. ve skutkově obdobné věci v usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, podle něhož směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu prvního stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu.

Zdejší soud neměl důvodu se od tohoto závěru jakkoli odchýlit a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Co se týče dalšího postupu městského soudu, je zřejmé, že jeho následujícím krokem bude posouzení otázky vyloučení i zbývajících soudců jeho specializovaných senátů z projednávání a rozhodování dané věci, a poté případné předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na přikázání věci jinému soudu podle

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2009

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu