Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 100/2009 - 49

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: R. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009, č. j. - 8,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009, č. j. - 8, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 3. 2007, č. j. 2007/1736-33, zn. ÚPP/OZZ/2006-39, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) a změněno rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy ze dne 3. 11. 2006, č. j. ÚP/OZZ/2006-39, tak, že se žalobkyně neuznává osobou zdravotně znevýhodněnou podle a odst. 3 , o zaměstnanosti, ve znění (dále jen „ “). Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 7. 4. 2009 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž požádala o ustanovení zástupce v žalobním řízení.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009, č. j. - 8, byl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítnut. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně předložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož vyplývá, že má velmi nízké příjmy a je nemajetná, takže splňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků. Soud však dospěl k závěru, že v daném případě zástupce žalobkyni nelze ustanovit, neboť se jedná o zcela zjevně neúspěšný návrh. Ze soudního přezkumu jsou totiž podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, pokud sama o sobě neznamenají překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské činnosti.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 12. 5. 2009 prostřednictvím e-mailu doručeného Městskému soudu v Praze dne 13. 5. 2009 včasnou kasační stížnost, jež byla písemně doplněna dne 13. 5. 2009. V ní se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze. Dále v kasační stížnosti obsáhle popisovala svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a uvedla, že se od roku 1995 marně snaží nalézt pracovní uplatnění vhodné pro její zdravotní stav. Rovněž tak stěžovatelka tvrdila, že neporozuměla odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení, tedy tomu, že její návrh je zjevně neúspěšný. Dále stěžovatelka uvedla, že se snaží dělat maximum pro získání zaměstnání odpovídající jejím schopnostem. Konečně pak se obsáhle věnovala námitkám proti rozhodnutí žalovaného.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesené soudu prvního stupně v souladu s ustanoveními a 3 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Úvodem, s ohledem na to, že žalobkyně není v řízení o této kasační stížnosti zastoupena advokátem, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné odkázat na svou ustálenou judikaturu vyjádřenou kupř. v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publikovaném pod č. NSS, podle níž „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení ( ).“ Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost stěžovatelky směřuje, vylučuje, aby bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Je-li předmětem tohoto soudního přezkumu rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, trvání na podmínce povinného zastoupení by vedlo k vlastnímu popření cíle, který žalobkyně podáním žádosti sledovala, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že žalobkyně právo na ustanovení zástupce nemá. Proto nelze skutečnost, že stěžovatelka není v tomto řízení zastoupena advokátem, považovat za nedostatek podmínky řízení vylučující, aby se Nejvyšší správní soud kasační stížností věcně zabýval.

Stížnostní námitku o nedostatečnosti důvodů pro neustanovení zástupce lze podřadit pod důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení , neboť podle něho lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle může být od soudních poplatků osvobozen účastník, jenž doloží, že nemá dostatečné prostředky; přitom se nesmí jednat o návrh, který zjevně nemůže být úspěšný. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že pro ustanovení zástupce navrhovateli ve správním soudnictví je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek. První z nich je doložení nedostatečnosti prostředků navrhovatele, druhou potřeba ochrany jeho práv a třetí alespoň nepatrná míra pravděpodobnosti, že jeho návrh bude úspěšný.

V projednávané věci byla první podmínka pro ustanovení zástupce žalobkyni splněna, neboť ta v řízení o žalobě předložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož vyplývá, že je nemajetná, což ostatně dovodil také soud prvního stupně. Ustanovení zástupce je dále zapotřebí k ochraně práv žalobkyně, neboť ta svá dosud učiněná podání nesepsala kvalifikovaným způsobem a je tak zřejmé, že v žalobním řízení se neobejde bez právní pomoci. Žalobkyně tedy splnila i druhou podmínku pro ustanovení zástupce.

Rovněž tak naplnila i podmínku třetí, neboť v nyní projednávané věci nelze učinit závěr, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného nemůže být zjevně úspěšná. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. - 72, který je dostupný na www.nssoud.cz, totiž „vlastnost „zjevně neúspěšného návrhu“, kterou zákonodárce vyjádřil pojmem „zjevně“, je třeba vykládat jako vlastnost návrhu seznatelnou „na první pohled“, jehož neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může být např.: opožděně podaná žaloba, opožděně podaná kasační stížnost; návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně (bez meritorního posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání, jako je např. kasační stížnost proti usnesení o přerušení řízení. Naproti tomu o „zjevně neúspěšný návrh“ nejde tehdy, je-li „zjevnost“ závislá na předběžném zkoumání a posouzení povahy návrhu, jako tomu je např. u návrhu na vyslovení nicotnosti správních rozhodnutí.“ V dané věci však neúspěšnost žaloby není jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Žalobkyně totiž u soudu prvního stupně napadá rozhodnutí žalované, kterým podle a odst. 3 nebyla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou. Osoby zdravotně znevýhodněné přitom podle těchto zákonných ustanovení náležejí do okruhu osob se zdravotním postižením, které mají na náklady úřadů práce právo na pracovní rehabilitaci, kterou se rozumí souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání ( a 2 ). Pro osoby se zdravotním postižením se dále vytvářejí chráněná pracovní místa a chráněné pracovní dílny, na které poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek, jak vyplývá z ustanovení . Rovněž tak úřad práce podle téhož právního předpisu poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením těm zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců. Mezi uznáním osobou zdravotně znevýhodněnou a určitým právem, jehož uplatnění je bezprostředně vázáno na existenci tohoto rozhodnutí, tedy může existovat určitá vazba. Nelze proto s jistotou říci, že rozhodnutí o neuznání osoby za zdravotně znevýhodněnou nemá žádné dopady do právní sféry jeho adresáta a ve smyslu ustanovení představuje pouze úkon správního orgánu, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, které neznamená právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, jak se uvádí v usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání zástupce žalobkyni. V nyní projednávané věci tedy nelze bez jakýchkoliv pochybností učinit závěr, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudnímu přezkumu, když navíc tato otázka nebyla doposud v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena.

Lze tedy konstatovat, že žalobkyně v nyní projednávané věci splnila všechny zákonné podmínky pro ustanovení zástupce, a proto soud prvního stupně pochybil, když kasační stížností napadeným usnesením její žádost o vydání takového rozhodnutí zamítl.

Tvrzeními žalobkyně, které směřovaly proti žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného, se však Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť takové rozhodnutí není v tomto řízení o kasační stížnosti předmětem přezkumu.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto podle věty první napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně podle vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím rozhodnutí. V novém rozhodnutí pak Městský soud v Praze podle věty první rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. července 2009

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu