Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
1 As 60/2009 - 168.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 As 60/2009 - 168
1 As 60/2009 - 171
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Základní odborové organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označované též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací“), identifikační číslo 71197176, se sídlem 783 25 Bouzov 8, proti žalovanému Ministerstvu kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, 118 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2008, č. j. 6 Ca 365/2007 - 127,
t a k t o :
I. V řízení se bude dále pokračovat na straně žalobkyně s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u, identifikační číslo 26991934, se sídlem 783 25, Bouzov 8.
II. Kasační stížnost s e o d m í t á .
III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 1. 2005 domáhala u soudu zrušení fiktivního negativního rozhodnutí žalovaného, který v řízení o odvolání nerozhodl o odvolání a tím potvrdil fiktivní negativní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2008, č. j. 6 Ca 365/2007 - 127, zamítl žádost o ustanovení právního zástupce (bod I. výroku), zrušil fiktivní rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobkyně ze dne 6. 12. 2004 proti rozhodnutí Národního památkového ústav u ze dne 30. 11. 2004, č. j. 9478/2004 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (bod II. výroku). Dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 175 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (bod III. výroku) a JUDr. Ireně Kohoutové, advokátce, přiznal odměnu za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci tohoto rozsudku (bod IV. výroku).
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila proti bodu IV. výroku usnesení městského soudu kasační stížností s tím, že „ustanovené zástupkyni žalobkyně nemůže náležet odměna za úkon, který prokazatelně neprovedla, neboť žalobkyni neposkytla žádnou právní poradu“. Žalobkyně zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyššímu správnímu soudu sdělila stěžovatelka prostřednictvím své předsedkyně, že Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označovaná též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací“) se dne 12. 4. 2009 sloučila s Odborovou organizací pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u, což doložila zápisem z členských konferencí a společné členské konference odborových organizací ze dne 12. 4. 2009. Z tohoto zápisu vyplývá, že obě organizace souhlasily se sloučením obou organizací tak, aby nástupnickou organizací byla Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u a aby tato nástupnická organizace vstoupila dnem 12. 4. 2009 do všech práv a povinností zaniklé Základní odborové organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označované též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací“). Členská konference rovněž zvolila za předsedkyni Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u PhDr. H. P. Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u následně soudu sdělila, že je procesní nástupkyní bývalé žalobkyně a že požaduje, aby ve všech řízeních, které vedla bývalá stěžovatelka, s ní bylo pokračováno jako s účastníkem řízení.
Podle § 107 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř. “), pokud právnická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Z dikce ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Protože původní stěžovatelka Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk (označovaná též jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací“) zanikla a její nástupkyně Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u uvedla, že hodlá vstoupit do řízení, které vedla zaniklá organizace, je Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústav u v předmětné věci její procesní nástupkyní nastupující v tomto řízení do práv a povinností oprávněné.
Nejvyšší správní soud rozhodl tak jak je uvedeno v bodu I. výroku, neboť je toho názoru, že o procesním nástupnictví účastníka nebylo v dané věci nutné rozhodovat samostatným usnesením a poté vyčkávat na právní moc tohoto usnesení, jelikož změnou v subjektu nedošlo ke změně osoby, která za žalobkyni jedná a která již mohla vyjádřit k dané věci vše potřebné v předchozí fázi řízení. Zdejší soud tak rozhodl vázán zásadou procesní ekonomie a též s ohledem na skutečnost, že podaná kasační stížnost nemůže být věcně přezkoumána. Opačný postup by totiž vedl k formálnímu dodržení procesních předpisů za současného citelného rozporu se zásadou procesní ekonomie a bez jakéhokoli dopadu do práv a povinností žalobkyně.
Městský soud v Praze, aniž by odstraňoval vady kasační stížnosti, předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu.
Kasační stížnost není přípustná.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ustanovení § 109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s. “)].
Předem dalšího odůvodnění Nejvyšší správní soud konstatuje, že by měl formálně vrátit věc městskému soudu k postupu podle ustanovení § 108 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , aby městský soud rozhodl o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze o této žádosti stěžovatelky nerozhodoval, neboť se s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2008, č. j. 8 As 16/2008 - 244, domníval, že podaná kasační stížnost není přípustná.
Nejvyšší správní soud městskému soud přisvědčil, jelikož s ohledem na konstantní judikaturu zdejšího soudu je podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. „nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (především mezi účastníky řízení), ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Pod pojem placení nákladů řízení spadá jak placení nákladů účastníky řízení, tak i placení nákladů státem. Rozhodnutím o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti zaplatit ustanovenému zástupci hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby (účastníka řízení - § 35 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. ).“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 2 Azs 76/2003 - 41, publikované pod č. 644/2005 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz). Kasační stížnost proti takovémuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud odmítne.
Nejvyšší správní soud v této posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od svého předchozího právního závěru, proto kasační stížnost podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s ust. § 123 s. ř. s. s. ř. s. odmítl.
K tomuto postupu Nejvyšší správní soud přistoupil, přestože nebyl zaplacen soudní poplatek z řízení o kasační stížnosti a stěžovatelka v řízení o ní nebyla zastoupena advokátem. Vzhledem k zřejmé nepřípustnosti kasační stížnosti by totiž jakýkoliv jiný postup byl zcela bezúčelný, formalistický, v příkrém rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatelky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2008, č. j. 8 As 16/2008 - 244, dostupný na www.nssoud.cz).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s ust. § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu