Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 31/2009 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. V., zast. Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Svornosti 2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2009, č. j. – 28,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2009, č. j. - 28, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odměna advokáta Mgr. Radima Struminského s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 7. 2007, č. j. OAM-1-542/VL-18-19-2007, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Hlavní argumentem žalovaného byl závěr, že žalobce pobýval na území České republiky nelegálně od 16. 8. 2006 (do té doby žalobce pracoval v České republice legálně na základě pracovního povolení), přičemž žádost o mezinárodní ochranu podal až dne 12. 7. 2007 poté, co mu bylo cizineckou policií uděleno správní vyhoštění (rozhodnutím ze dne 30. 6. 2007).

Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, ve které napadl zamítnutí své žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle . Dále žalobce (1) brojil proti absenci výroku o neudělení humanitárního azylu podle ; (2) brojil proti absenci výroku o nevztažení překážky vycestování podle ; a (3) namítal porušení a 4, , , a , o správním řízení. Žalobce rovněž žádal o ustanovení zástupce.

Krajský soud v Ostravě nejprve usnesením ze dne 1. 2. 2008, č. j. - 23, rozhodl, že se žalobci advokát neustanovuje, neboť žalobce neprokázal své majetkové a osobní poměry.

Posléze Krajský soud v Ostravě žalobu rozsudkem ze dne 20. 1. 2009, č. j. - 28, zamítl, neboť shledal všechny podmínky pro aplikaci za naplněné. K výše uvedeným žalobním bodům se blíže nevyjádřil; toliko konstatoval, že „nebylo prokázáno, že by žalobce splňoval některou z podmínek pro udělení mezinárodní ochrany, když jeho snahou bylo pouze legalizovat si pobyt v České republice po uložení správního vyhoštění“. Krajský soud rovněž neshledal žádné porušení .

Žalobce („stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl důvody dle , b) a d)

Stěžovatel především namítal, že žalovaný se ve svém rozhodnutí vůbec nevyjádřil k možné aplikaci ustanovení o humanitárním azylu a o existenci překážek vycestování, krajský soud měl tedy jeho rozhodnutí zrušit jako nepřezkoumatelné. Dále stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu a i pro tuto vytýkanou vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit. Dále stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně posoudil podmínky pro ustanovení zástupce, stěžovatel dle svého názoru nemusel prokazovat své majetkové poměry, neboť byl jako účastník řízení o mezinárodní ochraně ex lege oprávněn k ustanovení zástupce z řad advokátů. Tento závěr stěžovatel odvozoval od skutečnosti, že žadatel o mezinárodní ochranu je dle h) , o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků. Stěžovatel měl tedy být v řízení zastoupen advokátem, postupem soudu byl zkrácen na svých právech. Konečně stěžovatel krajskému soud vytýká, že se v odůvodnění svého rozsudku nikterak nevypořádal s žalobními body týkajícími se absence výroku, jež by se vztahoval k a .

V doplnění kasační stížnosti stěžovatel k první a poslední stížní námitce v souvislosti s humanitárním azylem dle poukazoval na svůj špatný zdravotní stav způsobený tím, že byl dne 26. 11. 2008 sražen na přechodu pro chodce osobním automobilem, což dokládá lékařskou zprávou. Svůj špatný zdravotní stav považuje stěžovatel za důvod „hodný zvláštního zřetele“ ve smyslu .

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, přičemž odkázal na své rozhodnutí a stručně zopakoval důvody, na nichž své rozhodnutí založil.

Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a je zastoupen advokátem ( ). Kasační stížnost je tedy přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.

Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost přijatelnou z důvodu zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele (čtvrtý důvod přijatelnosti).

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, publikovaném pod č. 1724/2008 Sb. NSS totiž judikoval, že vykládaný v souladu s a 18 kvalifikační směrnice (2004/83/ES) a písm. i) a j) procedurální směrnice (2005/85/ES) vyžaduje aplikaci třístupňového testu: (1) zda hrozí žadateli vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny; (2) zda mohl žadatel požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve; a (3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny. Tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně; v případě nesplnění byť jedné z nich nelze aplikovat.

Na základě výše uvedeného třístupňového testu vyplývajícího z Nejvyšší správní soud považuje v projednávané věci za nesporné, že stěžovateli hrozí správní vyhoštění a že mohl podat žádost o mezinárodní ochranu dříve. Spornou je pouze otázka, zda stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu „pouze“ s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Ačkoliv stěžovatel v pohovoru se žalovaným uvedl skutečnosti, které by mohly být relevantní z hlediska mezinárodní ochrany (zdejší soud se na tomto místě nikterak nevyjadřuje k tomu, zda tyto důvody jsou dostatečné pro udělení azylu či doplňkové ochrany), žalovaný ani krajský soud se těmito skutečnostmi vůbec nezabývali. Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu jsou tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to konkrétně pro absenci posouzení třetího kritéria třístupňového testu vyplývajícího z , tj. zda stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu „pouze“ s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, „ tudíž nelze vykládat jako další vylučující klauzuli; vylučující klauzule jsou taxativně vymezeny v a 17 kvalifikační směrnice (v pak v a ) a rozšíření důvodů pro vyloučení z mezinárodní ochrany by bylo v rozporu s komunitárním právem“ [bod IV. b) tohoto rozsudku].

Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žadatel v žalobě namítal absenci výroku o (v době rozhodování správního orgánu již zrušených) překážkách vycestování podle , neboť Nejvyšší správní soud judikoval, že pokud žalobce namítá v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci mezinárodní ochrany, že měly být shledány překážky vycestování podle , o azylu, přestože se na jeho věc vztahuje již znění po novele č. 165/2006 Sb., jíž byl zrušen, je krajský soud povinen interpretovat tuto žalobní námitku ve světle nového právního institutu, jímž byly překážky vycestování nahrazeny (byť nejde o zcela shodný institut), a tedy přezkoumat rozhodnutí správního orgánu i z hlediska možného udělení doplňkové ochrany ve smyslu , ve znění po novele č. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. - 65, www.nssoud.cz).

Při posouzení zákonnosti aplikace bude v dalším řízení nutno aplikovat kritéria pro splnění třetího bodu testu stanovená ve výše uvedeném rozsudku ze dne 15. 8. 2008, č. j. - 48, tj. zejména posoudit dobu, jež uplynula od chvíle, kdy žadatel začal pobývat na území České republiky nelegálně, do udělení rozhodnutí o správním vyhoštění, věrohodnost tvrzení o důvodech pro mezinárodní ochranu a relevantnost tvrzené hrozby vzhledem k informacím o zemi původu. V rámci třetího bodu výše zmíněného testu je nutné posoudit jak azyl podle , tak doplňkovou ochranu podle téhož zákona. Jinými slovy, žádost o udělení mezinárodní ochrany je zjevně nedůvodná podle pouze tehdy, pokud je zjevně nedůvodná jak z hlediska azylu, tak z hlediska doplňkové ochrany (v případě se pak azyl i doplňková ochrana posuzují v rámci třetího bodu testu).

Kasační námitky směřující proti absenci odůvodnění ohledně doplňkové ochrany ve smyslu je tudíž důvodná, stejně jako námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu ve vztahu k žalobní námitce týkající se neudělení humanitárního azylu dle . Krajský soud skutečně na tuto námitku nijak nereagoval, a to ani odkazem na stávající judikaturu Nejvyššího správního soudu k této otázce.

Pokud jde o námitku, podle níž žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, tato je formulována zcela obecně, Nejvyšší správní soud se k ní nemůže blíže vyjádřit také vzhledem k tomu, že konstatoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů. Jakmile budou z rozhodnutí žalovaného patrné jeho závěry ve vztahu k možným důvodům pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany v této věci, bude možné posoudit, zda mají tyto závěry dostatečnou oporu ve spise, tedy v řádně zjištěném skutkovém stavu věci.

Námitka směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 1. 2. 2008, č. j. -23, jímž stěžovateli nebyl pro řízení o žalobě ustanoven zástupce, nemůže být úspěšná. Krajský soud o žádosti na ustanovení zástupce řádně rozhodl a své rozhodnutí odůvodnil. Proti tomuto rozhodnutí byl stěžovatel oprávněn brojit kasační stížností, což neučinil, nemůže tedy zákonnost rozhodnutí o neustanovení zástupce zpochybňovat až v kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o věci samé.

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost z celkového hlediska důvodnou a s ohledem na tuto skutečnost napadený rozsudek krajského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Byť Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a úhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta stěžovatele, které dle hradí stát. Odměna a hotové výdaje ustanoveného advokáta sice totiž patří mezi náklady řízení ve smyslu , nejde však o náhradu nákladů řízení mezi jeho účastníky ve smyslu , o níž má dle - v případě náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti po zrušení napadeného rozsudku krajského soudu - rozhodovat v dalším řízení krajský soud.

Ustanovenému zástupci stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 5712 Kč [dva úkony právní služby po 2100 Kč podle a d) ve spojení s a bodem 5 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006, a dále dva režijní paušály po 300 Kč podle advokátního tarifu, vše zvýšeno v souladu s o částku odpovídající DPH 19%].

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 31. července 2009

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu