Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 25/2009 - 22

- 24

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Mgr. V. K., zast. JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Jaromír Sklenář a Mgr. Aleš Sabol n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 ze dne 19. 4. 2007, č. j. Výst 121090/2006-Hs-1/660.

Poté, co byl žalobce písemně poučen o svých procesních právech (včetně práva namítat podjatost soudců), vznesl námitku podjatosti proti soudcům Městského soudu v Praze Mgr. Jaromíru Sklenářovi a Mgr. Aleši Sobolovi. Žalobce uvedl, že žalovaná věc je fakticky totožná s věcí rozhodovanou Městským soudem v Praze pod sp. zn. . Předsedovi senátu Mgr. Aleši Sabolovi vytýká, že v usnesení ze dne 29. 1. 2009, č. j. – 82, „žalobce svévolně (bez jakéhokoliv odůvodnění) a v rozporu se skutkovým stavem věci, jenž plyne z obsahu správního a soudního spisu, pojal jako účastníka dle a nikoliv dle odstavce 1 tohoto ustanovení, což samozřejmě má zásadní právní důsledky“.

Dále žalobce uvádí, že ve věci sp. zn. mu byli zákonnými soudci určeni JUDr. Ladislav Hejtmánek, JUDr. Iveta Šašková a Mgr. Aleš Sabol. Bez vědomí žalobce však byl JUDr. Hejtmánek nahrazen Mgr. Jaromírem Sklenářem, přičemž ten ani nebyl členem zástupčího senátu. Žalobce tak byl odňat svému zákonnému soudci a neměl ani možnost vznést námitku podjatosti proti Mgr. Sklenářovi. Tím bylo hrubě porušeno žalobcovo základní právo na zákonného soudce a obejit institut námitky podjatosti, což samo o sobě diskvalifikuje kteréhokoli soudce z projednání věci, v níž tyto skutečnosti nastanou.

Další důvod podjatosti Mgr. Sabola pak žalobce spatřuje v tom, že ve věci sp. zn. porušil zásadu rychlosti řízení a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, neboť o odmítnutí žaloby bylo rozhodnuto až po cca tři čtvrtě roku a až poté, co byl žalobce vyzván k sdělení, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání, a poté, co si městský soud vyžádal předložení správních spisů a žalobci byla k replice zaslána žalobní odpověď žalovaného.

Mgr. Aleš Sabol podle názoru žalobce pochybil rovněž tím, že s ohledem na svou funkci předsedy senátu nezajistil ochranu žalobcova práva na zákonného soudce.

K námitce podjatosti se vyjádřili soudci Mgr. Jaromír Sklenář a Mgr. Aleš Sabol. Oba shodně uvedli, že nemají poměr k věci ani k účastníkům řízení a že se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu.

Podle , (dále jen „ “), soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Z návrhu na vyloučení soudců Městského soudu v Praze, podaného žalobcem, výslovně vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tím, že soudci Mgr. Aleš Sabol a Mgr. Jaromír Sklenář rozhodovali v jiné jeho věci, byť o ní tvrdí, že je „fakticky totožná“ s věcí nynější. Z ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc a podílem na předcházejícím soudním řízení bude například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak, kdy jako člen senátu Nejvyššího správního soudu by věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat. Taková situace však v posuzované věci nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003-18 (publikováno pod č. NSS), v němž bylo řečeno, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Další důvody námitky podjatosti pak žalobce spatřuje v procesním postupu jmenovaných soudců (a zejména předsedy senátu Mgr. Sabola) v soudním řízení ve věci sp. zn. a v jejím rozhodnutí. Takové důvody však podle výslovné zákonné úpravy nemohou vést k vyloučení soudce ( in fine ). Žalobce nemůže uplatňovat vady řízení, nesprávné obsazení soudu a nezákonnost soudního rozhodnutí cestou námitky podjatosti, ale v opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (zde v kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009, č. j. – 82).

Se zřetelem k tomu, že o důvodech uplatňovaných žalobcem, tj. vyloučení soudců z projednávání a rozhodování této věci pro jejich rozhodování v jiné jeho věci a pro jejich procesní postup a rozhodnutí v jiné jeho věci, zákon výslovně stanoví, že nemohou vést k vyloučení soudce, neshledal Nejvyšší správní soudu návrh žalobce na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaní soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , vyloučeni.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. června 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu