Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 9/2009 - 129

- 129

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyň: a) B. S., b) S. M., zastoupena žalobkyní: B. S. jako zákonným zástupcem, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Na Kaplance 491/8, Beroun, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2007, č. j. OAM-871/VL-07-P13-2006, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2008, č. j. – 71,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelů Mgr. Jiřímu Gregůrkovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8711 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatelů nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadly žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 9. 2007, č. j. OAM-871/VL-07-P13-2006. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovatelkám k jejich žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud přisvědčil správnímu orgánu, že stěžovatelky nesplňují podmínky udělení azylu. Popsané jednání některých příslušníků policie vůči stěžovatelce B. S. nebylo jistě adekvátní, pokud ji však upozorňovali na povinnost registrace náboženských skupin, nelze je považovat za pronásledování ve smyslu . Krajský soud přisvědčil správnímu orgánu, že problémy stěžovatelky s policií nebyly tak intenzivního charakteru, aby v nich bylo možné spatřovat pronásledování. Stejný závěr platí i pro její nezletilé dítě. Dále poukázal na to, že ve výpovědích stěžovatelky týkajících se jednotlivých návštěv policie včetně uváděné domovní prohlídky jsou po porovnání s výpověďmi jejího manžela značné rozpory, které snižují věrohodnost jejího azylového příběhu. V aplikaci ust. neshledal soud žádných pochybení; při posouzení důvodů udělení humanitárního azylu žalovaný nevybočil z mezí stanovených zákonem. Soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že nebylo prokázáno, že by stěžovatelkám v případě návratu hrozilo nebezpečí vážné újmy podle .

Pokud jde o zdravotní stav stěžovatelky B. S., soud poukázal na to, že stěžovatelka v žádosti o mezinárodní ochranu označila svůj zdravotní stav za dobrý, o duševním onemocnění se nezmínila při pohovorech či v žalobě. Tuto skutečnost uvedla teprve v rámci soudního řízení v žádostech o odročení jednání. Soud pak konstatoval, že žádné z lékařských vyšetření provedených na území ČR nezjistilo vážnou duševní poruchu.

Stěžovatelky napadly rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů podle ust. , b) a d) , (dále jen „ “). Namítly, že krajský soud nesprávně zjistil skutkový stav věci a na základě toho vydal nesprávné rozhodnutí. Soud porušil práva stěžovatelky B. S. tím, že nevyhověl jejímu návrhu na přezkoumání zdravotního stavu, ačkoli trpí 12 let chronickým psychickým onemocněním, které má podle jejího názoru vliv na její schopnost řádně hájit svá práva v řízení. Stěžovatelka poukázala na to, že se jí v mezidobí narodila dcera, ohledně jejích práv se v řízení nejednalo.

V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka B. S. uvedla, že byla v Kazachstánu pronásledována z důvodu náboženství. Není vyloučeno, že po návratu by se perzekuce ještě vystupňovala a pro své náboženské přesvědčení by byla odsouzena a uvězněna nebo by jí byly odňaty děti. Správní orgán sice opatřil několik zpráv MZV USA a MZV ČR, ty však logicky nemohou postihovat všechny problémy a příkoří, ke kterým v Kazachstánu dochází. Správní orgán vůbec nezohlednil vlastní zkušenosti stěžovatelky a dostupné zprávy nezávislých pozorovatelů. Stěžovatelky ke kasační stížnosti doložily dvě zprávy o situaci v Kazachstánu ilustrující skutečnou situaci v zemi a zvůli státní moci. Dále namítly, že žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany stěžovatelce S. M. dne 14. 9. 2007. V této době ještě nebyla ukončena řízení o udělení mezinárodní ochrany rodičům stěžovatelky, neboť ti podali správní žalobu, která měla podle ust. odkladný účinek. Správní orgán tudíž při rozhodování o udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle ust. a vycházel ze stavu, který neměl oporu ve spisech.

Podaná žaloba byla projednána v nepřítomnosti stěžovatelky B. S., ačkoli tato řádně žádala o odročení jednání a chtěla se jednání osobně zúčastnit. V důsledku chybného postupu soudu jí tak byla odňata možnost podrobněji popsat a doplnit důvody pro udělení azylu při ústním jednání, což podle jejího názoru mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu. Stěžovatelky navrhly, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyň musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl krajským soudem vynesen dne 25. 8. 2008, tedy po účinnosti novely azylového , zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelky spatřují přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. K postavení vyznavačů tzv. čistého islámu v Kazachstánu se Nejvyšší správní soud již dostatečně vyjádřil např. v rozsudku ze dne 10. 6. 2008, č. j. - 75, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 24. 4. 2008, č. j. - 98, www.nssoud.cz. Zde dospěl k závěru, že příslušníci tzv. čistého islámu nejsou v zemi jejich původu pronásledováni, diskriminováni ani nepřiměřeně trestáni. Podrobně se přitom zabýval otázkou, kdy konkrétní formy negativních reakcí žadatelova okolí či orgánů státní moci již dosahují jednotlivě či ve svém souhrnu takové intenzity, aby je bylo možno považovat za „opatření působící psychický nátlak“ ve smyslu . Zákonný požadavek povinné registrace náboženských skupin v Kazachstánu pak Nejvyšší správní soud považoval za zcela legitimní, odůvodněný zájmem na ochraně bezpečnosti osob. Nejedná se tedy o výraz porušování lidských práv (náboženské svobody), resp. o pronásledování z náboženských důvodů. Osoba, která se tomuto požadavku nepodřídí, je pak vystavena oprávněné pozornosti státních orgánů. K otázce zjišťování skutkového stavu relevantního pro posouzení žádosti o azyl a významu zpráv o stavu dodržování lidských práv v zemi původu žadatele se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 30. 11. 2006, č. j. - 68, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 11. 5. 2005, č. j. - 40, www.nssoud.cz; k důvodnosti kasační stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, č. j. - 76, www.nssoud.cz. Prováděním dokazování krajským soudem se pak Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. - 89, www.nssoud.cz. Co se týče důvodů pro odročení jednání podle , lze odkázat např. na rozsudek ze dne 15. 9. 2004, č. j. - 56, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 22. 4. 2004, č. j. - 58, www.nssoud.cz.

Nejvyšší správní soud se rovněž v řadě svých rozsudků dostatečně zabýval žádostí o azyl podanou za účelem sloučení rodiny, a to např. v rozsudku ze dne 12. 8. 2004, č. j. - 81, www.nssoud.cz, kde zdůraznil, že základní podmínkou pro aplikaci je existence pravomocného rozhodnutí o udělení azylu některému z rodinných účastníků stěžovatele. K možnosti udělení humanitárního azylu podle ust. na základě volného správního uvážení správního orgánu se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, č. j. – 72, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 26. 8. 2004, č. j. - 72, www.nssoud.cz; ke zdravotním aspektům jakožto důvodům pro poskytnutí humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud již vyjádřil např. v rozsudku č. j. - 68 ze dne 18. 10. 2005, www.nssoud.cz.

Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyň podle pro nepřijatelnost odmítl.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatelek náleží podle ust. a d) o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti snížená v souladu s vyhlášky o 20 %, tedy ve výši 6720 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 7320 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 1391 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 8711 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelek nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu