Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
11 Kss 1/2008 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 Kss 1/2008 - 45
Legal thesis
Jak vyplývá z provedeného dokazování, Mgr. Z. P. takto ve svých označených trestních věcech nepostupoval. V období, které vymezil kárný soud, neprováděl procesní úkony, které by vedly k meritornímu ukončení věcí, přestože mu byly tyto nedostatky již v minulosti předsedou soudu vytknuty. Ačkoli Mgr. Z. P. nebránily žádné objektivní okolnosti k urychlenému ukončení těchto nevyřízených věcí, přesto s označenými spisy nepracoval způsobem, který by byl z pohledu požadavků § 79 odst. 1 a § 80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, žádoucí. Jak již bylo konstatováno výše, nečinnost v předmětných věcech byla Mgr. Z. P. zaviněna, toto zavinění se váže i k porušení právní povinnosti, kterou má uloženu ustanovením § 79 odst. 1 , resp. i ustanovením § 80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
Porušení citovaných právních povinností (§ 79 odst. 1 , § 80 odst. 1 zák.č. 6/2002 Sb. ) se v posuzované věci neprojevuje v tom, že by jejich následkem bylo ohrožení důvěry v nezávislé a stejně tak i nestranné rozhodování soudů. Podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb. je však kárným proviněním též zaviněné porušení povinností soudce, jimiž soudce ohrožuje důvěru ve spravedlivé rozhodování. Pojem spravedlivého rozhodování soudů zahrnuje i rozhodování soudů ve lhůtách, které odpovídají povaze a závažnosti jednotlivých věcí. Pokud tedy soudce v řízení nečiní úkony v odpovídajících lhůtách, je toto jednání způsobilé ohrozit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, a to i přesto, pokud se nedostatky týkají pouze malého počtu věcí. Nevyřízení konkrétní věci v odpovídající lhůtě (bez existence objektivní překážky takového stavu) negativně zasahuje účastníky sporu, z jejichž pohledu nejsou průtahy omluvitelné poukazem na skutečnost, že se jednalo o ojedinělý exces při jinak řádné činnosti soudce.
Kárný soud se tedy po provedeném řízení ztotožnil s právním hodnocením navrhovatele ohledně posouzení jednání Mgr. Z. P., neboť jeho zaviněné pochybení vykazuje znaky kárného provinění ve smyslu § 87 zákona č. 6/2002 Sb.
Při úvaze o právních následcích kárné odpovědnosti Mgr. Z. P. vycházel kárný soud především ze zjištěného stupně závažnosti kárného provinění, přihlédl i k poznatkům charakterizujících osobu kárně stíhaného soudce při výkonu jeho funkce. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že svým charakterem je zaviněná nečinnost vždy závažným proviněním. Při úvaze o volbě konkrétního kárného opatření je však nutno přihlédnout k četnosti věcí, v nichž k průtahům došlo, a k době jejich trvání. V dané věci se jednalo o menší počet věcí, celková doba nečinnosti nebyla v řádech let, ale měsíců. Kárný senát přihlédl též ke skutečnostem vyplývajícím z pracovního hodnocení Mgr. Z. P. vypracovaného navrhovatelem, dle něhož výkon tohoto soudce v roce 2007 a 2008 mírně převyšoval všechny ostatní soudce trestního úseku, navrhovatel sám uvedl, že se jedná o kvalitního soudce, jehož činnosti si cení. Pozitivně lze hodnotit postoj Mgr. Z. P., který se k nedostatkům uvedeným v kárném návrhu doznal, neuchyloval se k hledání zástupných důvodů pro svou nečinnost, naopak se snažil sebekriticky pojmenovat její příčiny, což je předpokladem k jejich odstranění.
Nelze pominout skutečnost, že Mgr. Z. P. byl na nedostatky při vyřizování věcí ze strany navrhovatele v minulosti upozorněn. Uložení výtky z roku 2002 již nemá s projednávanou věcí časovou souvislost, avšak výtku uloženou navrhovatelem v roce 2006 lze považovat v rámci úvah o kárném opatření za přitěžující okolnost, neboť soudce byl na svou povahou stejné nedostatky upozorněn, včetně poučení, že opakování těchto nedostatků bude posuzováno jako kárné provinění. Projednání výtky ze dne 4. 7. 2008 však dle názoru kárného senátu nelze přičíst jednoznačně pouze k tíži soudce. Nečinnost ve všech zde projednávaných trestních věcech v době uložení výtky trvala a vyvstává proto otázka, proč tyto nedostatky nebyly též jejím předmětem, přičemž nelze vyloučit předpoklad, že by v takovém případě došlo k jejich odstranění a ke dni podání kárného návrhu již mohl být negativní stav napraven.
Dále se kárný senát musel vypořádat s tím, zda při ukládání kárného opatření lze přihlížet ke skutečnosti, že byl Mgr. Z. P. shledán vinným kárným proviněním rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ds 15/04 ze dne 19. 11. 2004, či je na něho nutno z důvodu zahlazení kárného opatření dle § 24 zákona č. 7/2002 Sb. hledět, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán. Dle současného znění uvedeného ustanovení účinného od 1. 10. 2008 se kárné opatření zahlazuje po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Dle přechodných ustanovení k Čl. IV zákona č. 314/2008 Sb. , bod 4, se však ustanovení citovaného § 24 zákona č. 7/2002 Sb. , ve znění účinném od 1. 10. 2008, vztahuje pouze na rozhodnutí o uložení kárného opatření, které bylo uloženo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z uvedeného vyplývá, že kárná opatření uložená rozhodnutími vydanými do 1. 10. 2008 se zahlazují ve lhůtě 1 roku, jak původně stanovil § 24 zákona č. 7/2002 Sb. , pětiletá lhůta pro zahlazení platí pro kárná opatření uložená po 1. 10. 2008. Mgr. Z. P. bylo předešlé kárné opatření uloženo rozhodnutím ze dne 19. 11. 2004, proto se na něj dle § 24 zákona č. 7/2002 Sb. , ve znění účinném do 30. 9. 2008, ve spojení s přechodným ustanovením Čl. IV, bod 2 zákona č. 314/2008 Sb. ke dni zahájení tohoto kárného řízení hledělo, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán a tuto skutečnost nelze považovat při ukládání kárného opatření za přitěžující.
Zákon č. 6/2002 Sb. upravuje v ustanovení § 88 odst. 1 kárná opatření, která lze v závislosti na závažnosti kárného provinění soudci uložit. Dle § 9 odst. 2 věta poslední zákona č. 7/2002 Sb. není senát kárného soudu návrhem na uložení kárného opatření vázán. Přestože navrhovatel navrhl uložení kárného opatření dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. , tj. snížení platu soudce, dle názoru kárného senátu pro uložení tohoto druhu sankce neposkytoval kárný návrh a skutečnosti zjištěné v průběhu řízení oporu. Kárný senát při úvaze o uložení konkrétního kárného opatření vzal v úvahu výše uvedené polehčující okolnosti na straně Mgr. Z. P., a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě je odůvodněno užití kárného opatření dle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb. , tj.sankce v podobě důtky.
P o u č e n í : Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení n e n í přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu