Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 21/2009 - 53

- 55

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: V. O., zastoupeného advokátem Michalem Benčokem, se sídlem Na Poříčním právu 1914/6, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ,se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2008, č. j. - 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Michala Benčoka s e u r č u j e částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 27. 7. 2007, č. j. OAM-1-585/VL-07-12-2007, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítlo žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl podle , (dále jen „ “), rozsudkem ze dne 15. 9. 2008.

Rozsudek stěžovatel napadá kasační stížností z důvodů obsažených v , b), c) a d) , čímž namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem, vady řízení před správním orgánem, zmatečnost řízení před krajským soudem a nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí či jinou vadu řízení. V odůvodnění kasační stížnosti nicméně pouze uvádí, že shledává vážná pochybení všech orgánů, které dosud v jeho věci jednaly, a má reálnou obavu z nuceného opuštění ČR a následného odjezdu na Ukrajinu, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.

V doplnění kasační stížnosti (po ustanovení advokáta soudem) dále namítl, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné, neboť se vůbec nezabýval tím, zda byly či nebyly splněny důvody podle § 13 a § 14 zákona o azylu. Stěžovatelův nárok přitom bylo možno podřadit právě pod ustanovení § 14 zákona o azylu, neboť má neustále odůvodněné obavy o svou psychiku a život s ohledem na celkový stav na Ukrajině.

Připomněl také, že o mezinárodní ochranu žádal kvůli problémům s věřitelem, který po něm chtěl, aby na Ukrajině páchal trestnou činnost, tedy z důvodů, které žalovaný odmítl podřadit důvodům pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. Přitom situaci na Ukrajině v oblasti zajištění ochrany práv občanů, zejména před mafiány a kriminálními živly soustředěnými v tzv. brigádách a provozujícími na profesionální bázi vydírání tzv. raket, nelze právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval.

Žalovanému vytkl, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav, neopatřil si dostatečné důkazy, když stěžovateli nepředložil informace týkající se ekonomické a politické situace v regionu, jak to obvykle dělá, a konečně také neobjasnil důvody svého rozhodutí, čili v několika bodech nedostál povinnostem plynoucím správnímu orgánu ze , . Lze tak tvrdit, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, neměla oporu ve spisech nebo s nimi byla v rozporu ve smyslu

Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek krajského soud zrušen.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, aby mohla být shledána přijatelnou.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Pokud stěžovatel vytýká krajském soudu, že se nezabýval tím, zda v jeho případě byly dány důvody pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž povinnost posoudit možnost udělení humanitárního azylu váže správní orgán pouze v případě negativního výroku podle § 12 zákona o azylu, nikoli při zamítání žádosti o azyl pro zjevnou nedůvodnost podle jeho § 16, jak bylo konstatováno např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz): „Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle § 14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle § 13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle § 13 nebo podle § 14 neuděluje.“ Pokud by tak u stěžovatele byly dány důvody pro posouzení humanitárního azylu, nebylo by vůbec namístě jeho žádost zamítat podle § 16, jak bylo konstatováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz): „I žadatel se zjevně nedůvodnou žádostí o udělení azylu se může dovolat humanitárních důvodů, popř. správní orgán je může shledat sám již v rámci zkráceného řízení. V takovém případě však není místo pro zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle , o azylu, ve znění , se současným udělením humanitárního azylu, ale naopak pouze pro kladný výrok ve smyslu téhož zákona.“

K rekapitulaci stěžovatelova příběhu, který končí pouze obecným apelem, že situaci osob pronásledovaných ze strany věřitelů a nucených k trestné činnosti nelze srovnat se stavem ochrany lidských práv v ČR, může zdejší soud pouze upozornit na skutečnost, že obdobnými situacemi se zabýval již v mnoha svých rozhodnutích, a to zvláště ve vztahu k žadatelům o mezinárodní ochranu přicházejícím z Ukrajiny a majícím tam potíže se svými věřiteli, a to například v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. ; rozsudku ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. (všechny publ. na www.nssoud.cz), či rozsudku ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. (publ. pod č. NSS).

Stěžovatelova poslední námitka kritizující stav provedeného dokazování je poněkud obecná, když stěžovatel konkrétně neuvádí, jaké další důkazy byly podle něj nezbytné k řádnému posouzení jeho věci. Proto nelze než odkázat na rozsáhlou judikaturu vážící se ke standardům dokazování v řízení o udělení mezinárodní ochrany, zejména tehdy, kdy je žádost o udělení mezinárodní ochrany zjevně nedůvodná. K nim se vyjádřil zejména rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz): „Posouzení situace v zemi původu je pro rozhodnutí podle ustanovení , o azylu, ve znění , nerozhodné.“ Na něj pak argumentačně navázal rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. (publ. pod č. NSS): „Vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v , o azylu, stanoví tento zákon také vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze; tyto důvody jsou taxativně stanoveny v a tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle citovaného zákona, protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát Michal Benčok; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, včetně první porady s klientem v jeho věci, a doplnění kasační stížnosti - a 2 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů - v souladu s , , , d), ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. května 2009

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu