Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 82/2008 - 72

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008, č. j. - 45,

takto:

I. Usnesení městského soudu se ve výroku I. zrušuje.

II. Kasační stížnost směřující do výroku II. se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu označenou jako žaloba na nečinnost, kterou napadá sdělení ministra práce a sociálních věcí ze dne 27. 9. 2007, jímž byl žalobce vyrozuměn, že jeho podání směřující proti pravomocným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí byla přijata jako podnět k přezkoumání zákonnosti uvedených rozhodnutí. Dopisem pak žalobci sdělil, že tento podnět posoudil, a protože v uvedených rozhodnutích ministerstva nebylo nalezeno nic, co by bylo v rozporu s právními předpisy, není proto důvod zahajovat přezkumné řízení. Žalobce zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soudem.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008, č. j. - 45, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a žádost žalobce o ustanovení zástupce byla zamítnuta. V odůvodnění svého usnesení městský soud po citaci ustanovení , (dále jen „ “), uvedl, že návrh na ustanovení zástupce byl zamítnut z důvodu zjevné neúspěšnosti návrhu žalobce, neboť žalobce sám tvrdí, že podal ve stejné věci 80 žalob u městského soudu, a proto další žaloba ve stejné věci je procesně nepřípustná. Dále městský soud konstatuje, že žalobce uvedl nepravdivé údaje o svých majetkových poměrech s tím, že nemá žádné příjmy. Z tohoto důvodu se soud rozhodl žalobci nepřiznat osvobození od soudního poplatku podle Jelikož tedy žalobce podle názoru městského soudu nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, rozhodl se soud nevyhovět ani žádosti žalobce o ustanovení zástupce podle

Proti usnesení Městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost podle , b), c) a d) a domáhá se jeho zrušení. V kasační stížnosti pouze poukazuje na to, že jeho věc je přímo ze zákona osvobozena od soudních poplatků a na sociální důvody. Zároveň přiložil některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na něž se odvolává, a část , o soudních poplatcích, upravujících osvobození od poplatků. Dále stěžovatel žádá, aby mu byl zástupcem ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka, který ho v řízeních u soudu zastupuje.

Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu přezkoumal v souladu s , 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. , o soudních poplatcích, se od poplatků osvobozují řízení ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek. Ze žaloby vyplývá, že stěžovatel se na žalovaného obracel ve věci zabezpečení ve stavu hmotné nouze, lze tedy vyjít z toho, že v daném případě se jedná o řízení ve věci pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, v jehož rámci podle přesvědčení stěžovatele dochází k nečinnosti správního orgánu. Na řízení ve věci podané žaloby se tudíž vztahuje věcné osvobození ve smyslu , takže nebylo třeba, aby stěžovatel žádal o osvobození od soudních poplatků. Pokud již takovouto žádost podal, neměl městský soud posuzovat, zda tato žádost je důvodná či nikoliv a o takovéto žádosti vydávat rozhodnutí. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než usnesení městského soudu ve výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci zrušit.

Při posuzování žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta soudem tak přicházel v úvahu postup podle , podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Jak vyplývá z citovaného ustanovení zákona, musejí být splněny obě podmínky a nesplnění jedné z nich vede k zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Pro závěr, zda u účastníka jsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, jsou rozhodující hlediska uvedená v Je nepodstatné, zda jde o řízení, která jsou osvobozena od soudních poplatků ( zákona o soudních poplatcích) nebo zda je účastník ze zákona osvobozen od těchto poplatků ( téhož zákona). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, že v daném případě podmínky pro osvobození od soudních poplatků zjištěny nebyly.

Stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje závěr Městského soudu v Praze, že ustanovení zástupce není třeba k ochraně jeho práv.

Nejvyšší správní soud považuje za nutné uvést následující:

Otázka, zda je třeba k ochraně jeho zájmů stěžovateli ustanovit advokáta, závisí na posouzení stupně závažnosti konkrétní věci dané právní úpravou reglementující oblast dotčenou uplatněným nárokem, v závislosti na dalších okolnostech. Jednou z těchto okolností může být i posouzení toho, zda má žaloba vůbec teoretickou šanci na úspěch, případně zda by odbornost advokáta mohla ovlivnit její konečné posouzení.

V projednávané věci jde tak především o posouzení, zda podnět stěžovatele k přezkoumání pravomocných správních rozhodnutí mimo odvolací řízení má být vyřízen formou správního rozhodnutí či nikoli. K tomu lze uvést, že ustálená judikatura správních soudů vychází z toho, že vyrozumění podatele o tom, že správní orgán neshledal důvody ke zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení, je sdělením úřadu, které nepodléhá přezkumu soudem ve správním soudnictví. Neshledá-li správní orgán podnět důvodným, nevydává o tomto zjištění rozhodnutí; není totiž důvodu zasahovat do právní sféry účastníků řízení, protože jejich práva a povinnosti, změněné nebo vzniklé rozhodnutím původním, takovým zjištěním nijak dotčena nejsou. Jestliže tedy příslušný správní orgán dojde k závěru, že chybí důvod pro přezkoumání a podnět učinil jiný subjekt, vyrozumí jej o tom, že neshledal důvod pro zahájení řízení. Tento úkon má charakter obdobný jako vyřízení stížnosti, není tedy rozhodnutím, proti kterému by byla jiná obrana než opětovná stížnost (znovu podaný podnět). K tomu lze dodat, že účinný od 1. 1. 2006 ( , podle něhož již žalovaný postupoval) ve svém ustanovení výslovně stanoví, že účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Nyní platná úprava tedy již výslovně uvádí to, k čemu za předchozí úpravy dospěla soudní judikatura.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, je úspěšnost předmětné žaloby vyloučena, není proto třeba stěžovateli ustanovit zástupce, který by na tomto faktu nemohl nic změnit a v daném soudním řízení by následné zamítnutí žaloby nemohl zvrátit. Ustanovení zástupce stěžovateli tedy není potřeba k ochraně jeho práv ( ).

Z uvedených důvodů lze usnesení městského soudu, pokud jím byla žádost o ustanovení zástupce zamítnuta, považovat za správné. Kasační stížnost směřující do výroku II. v usnesení městského soudu byla proto Nejvyšším správním soudem zamítnuta jako nedůvodná ve smyslu

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , 2 Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. května 2009

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu