Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 22/2009 - 47

- 49

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ch. A., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2008, čj. OAM-264/LE-BE03-BE07-2008, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2009, č. j. - 32,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2008, čj. OAM-264/LE-BE03-BE07-2008. Tímto rozhodnutím bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci zastaveno podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle tohoto zákona.

Krajský soud z databáze Ministerstva vnitra dne 26. 11. 2008 zjistil, že žalobce byl naposledy hlášen k pobytu na adrese Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, odkud dne 16. 9. 2008 odešel. Jeho další pobyt z této evidence není znám. Krajský soud následně zjišťoval místo pobytu žalobce dotazem na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, která mu dne 16. 12. 2008 sdělila, že žalobce byl dne 16. 9. 2008 propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, neboť skončila lhůta k zajištění. Téhož dne bylo žalobci vydáno výjezdní vízum X platné do 15. 10. 2008. Současné místo pobytu žalobce není známé. Podle krajského soudu tak byla v daném případě naplněna podmínka , a proto řízení o žalobě zastavil.

Usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení řízení napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu dle , (dále jen „ “). I kdyby bylo správné skutkové zjištění soudu o tom, že pobyt stěžovatele není znám, nebylo podle stěžovatele možné zastavit řízení podle citovaného ustanovení . Aplikovat lze pouze hmotně-právní ustanovení tohoto zákona, procesně-právní úprava je obsažena v . Zákonný důvod podle pro zastavení řízení přitom nebyl dán.

Pokud jde o samotné skutkové konstatování, že pobyt stěžovatele není znám, pak v tomto ohledu stěžovatel zdůraznil, že ihned po svém propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců nahlásil orgánům policie adresu, na které se zdržuje a bude zdržovat, nehledě na to, že stěžovatel měl po celou dobu řízení před správními soudy právního zástupce, kterého mohl kdykoliv napadený soud za účelem zjištění pobytu stěžovatele kontaktovat. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. Z obsáhlé judikatury k otázce zastavení řízení podle lze odkázat na rozsudky zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2004, čj. - 57, publ. pod č. NSS, a ze dne 26. 5. 2005, čj. - 58, publ. pod č. 707/2005 Sb. NSS, resp. usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2005, čj. - 50, publ. pod č. 708/2005 Sb. NSS, či ze dne 14. 2. 2008, čj. - 66, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu