Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 154/2008 - 94

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. Š., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2007, č. X, o kasační stížnosti M. H., zast. JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2007, č. j. – 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1904 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2007, č. X, zamítla žalovaná žádost žalobce o zvýšení důchodu pro bezmocnost. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou dne 14. 8. 2007 u Krajského soudu v Praze. Soud rozhodnutím ze dne 26. 10. 2007 řízení zastavil, neboť ze zprávy notáře Mgr. J. Š. ze dne 8. 10. 2007 zjistil, že žalobce dne 14. 9. 2007 zemřel. Ze soudního spisu vyplynulo, že žalobce byl svobodný a bezdětný, proto podle soudu nepřipadá v úvahu postup podle , o důchodovém pojištění (dále jen „ “). Krajský soud tedy postupoval podle , (dále jen „ “) ve spojení s , (dále jen „ “).

Usnesení krajského soudu napadl včas podanou kasační stížností původní zmocněnec žalobce pan Z. H. Tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 30. 4. 2008, č. j. - 48, neboť dospěl k závěru, že zastoupení zaniklo smrtí žalobce, a stěžovatel tak nebyl oprávněn podat kasační stížnost jeho jménem. Současně nebyl stěžovatel ani osobou oprávněnou podle , protože v řízení o žalobě nebyl právním nástupcem zemřelého dle Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo ustanovené zástupkyni doručeno dne 23. 5. 2008.

Dne 5. 6. 2008 byla krajskému soudu doručena kasační stížnost paní M. H. (dále jen „stěžovatelka“) jako jediné dědičky po V. Š. Zde požádala, aby bylo ve věci urychleně rozhodnuto. Krajský soud následně ověřil, že paní H. skutečně je sestrou zemřelého žalobce, a ustanovil jí pro řízení o kasační stížnosti advokátku. Na dotaz soudu, kdy se seznámila s rozhodnutím krajského soudu ze dne 26. 10. 2007, stěžovatelka neodpověděla.

Ustanovená advokátka stěžovatelky následně doplnila kasační stížnost a namítala, shodně jako dříve zemřelý žalobce, průtahy v předcházejícím řízení a rozpor napadeného správního rozhodnutí se zákonem, neboť zdravotní stav žalobce vyžadoval k datu podání žádosti pomoc další osoby. Lékařská zpráva ošetřující lékařky ze dne 1. 11. 2006 a 4. 12. 2006 byla zavádějící a neodpovídala jeho skutečnému stavu. Řízení před krajským soudem tak bylo zastaveno v rozporu se zákonem ve smyslu Podle se stávají nároky uplatněné z titulu nároku dávek důchodového pojištění předmětem dědictví. Na základě dědického řízení se jedinou dědičkou po zemřelém stala jeho sestra M. H. Krajský soud měl proto řízení přerušit do skončení dědického řízení vedeného Mgr. J. Š. pod sp. zn. ( ), ve kterém by byl zjištěn okruh dědiců, a umožnit jejich vstup do řízení. V tomto řízení by pak měl být opatřen posudek nezávislého znalce, který by znovu posoudil zdravotní stav zemřelého žalobce k datu uplatnění nároku. Krajský soud by měl rovněž provést výslechy osob, které zajišťovaly péči o zemřelého, konkrétně jeho sestry a švagra, kteří mohou nejlépe uvést, s jakými úkony museli žalobci pomáhat a jakých úkonů nebyl schopen vůbec. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu ze dne 27. 10. 2007, č. j. - 19, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud předně zkoumal, zda jsou v daném případě splněny podmínky řízení, tj. zejména zda kasační stížnost nebyla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a zda byla podána včas. Po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že podmínky řízení splněny jsou.

Stěžovatelka se v daném případě domáhá postavení opomenutého účastníka řízení před krajským soudem. Jako první se proto Nejvyšší správní soud zabýval otázkou zda nebyla kasační stížnost podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou ve smyslu V tomto ohledu dospěl Nejvyšší správní soud k negativnímu závěru. Stěžovatelka prokázala, že je potenciální dědičkou po zemřelém žalobci a v závislosti na výsledku dědického řízení by se tak mohla stát právním nástupcem žalobce, pokud jde o jeho nároky na dávky důchodového pojištění v souladu s Dále se soud zabýval otázkou včasnosti podané kasační stížnosti. Formálně vzato by totiž bylo možné posoudit kasační stížnost jako podanou předčasně či jako podanou opožděně ve smyslu

Vzhledem k tomu, že usnesení krajského soudu o zastavení řízení nebylo stěžovatelce doručeno, připadalo by v úvahu označit stěžovatelčinu kasační stížnost za předčasně podanou. Pokud by Nejvyšší správní soud vycházel z předpokladu, že stěžovatelka se s obsahem napadeného usnesení seznámila v den, kdy bylo doručeno jejímu manželovi, a za rozhodný by vzal takto fiktivně stanovený okamžik doručení, byla by kasační stížnost naopak podána více než 6 měsíců po uplynutí zákonné lhůty ( ), a tudíž opožděně.

Po zvážení všech okolností případu došel Nejvyšší správní soud k závěru, že postup podle by bylo možné označit za přepjatý formalismus, potenciálně vedoucí k odepření stěžovatelčina přístupu k soudu (denegatio iustitiae), a tím za porušení d. Soud tedy postupoval v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch“ a kasační stížnost posoudil jako včas podanou.

Lze tak uzavřít, že podmínky řízení jsou v daném případě splněny, Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních bodů. Po posouzení věci nicméně dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Podle zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti. Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

Podle byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 1.

Podle nejsou nároky přecházející na osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

O věci uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Úvodem nutno předeslat, že zatímco nebyl ve svém ustanovení od nabytí své účinnosti novelizován, úprava správního soudnictví prošla v uplynulých letech poměrně zásadním vývojem. Řízení před správními soudy (správními úseky civilních soudů) ve věcech důchodového pojištění podle předpisů účinných do 31. 12. 2002 (část pátá ; část šestá, hlava druhá ) bylo koncipováno jako přezkumné řízení, jehož účelem bylo posoudit zákonnost správního rozhodnutí žalované. Přitom opravný prostředek zásadně měl odkladný účinek (s výjimkami uvedenými v ), a přezkoumáváno tak bylo nepravomocné správní rozhodnutí. Řízení před soudem tedy tvořilo s řízením správním do jisté míry „jeden celek“, když správní rozhodnutí nabývalo právní moci teprve spolu s právní mocí rozhodnutí soudu.

Naproti tomu podle nové právní úpravy (novelizovaný ; ) se může účastník správního řízení domáhat žalobou ke správnímu soudu přezkumu správních rozhodnutí, která jsou v právní moci. Řízení před soudem je tedy dnes zcela jasně od správního řízení odděleno, přičemž výrazem tohoto oddělení je právní moc správního rozhodnutí, které je žalobou napadáno.

Výše uvedené změny v úpravě správního soudnictví pak měly poměrně zásadní dopad na aplikaci ust. Zatímco podle dřívější právní úpravy bylo možné vztáhnout toto zákonné ustanovení (koncipované primárně pro řízení správní – srov. „řízení o dávce“ v ) i na řízení o opravném prostředku před krajským soudem, po 31. 12. 2002 již toto není podle názoru Nejvyššího správního soudu nadále možné, a to právě s ohledem na právní moc rozhodnutí žalované, které soud ve správním soudnictví přezkoumává.

Ztratí-li tedy v průběhu řízení před správním soudem (v důchodové věci) způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, dopadá dnes na tuto situaci – pokud jde o procesní nástupnictví – jen a pouze základní pravidlo (ve spojení s ), podle kterého jsou procesním nástupcem zemřelého dědici, resp. ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

V dalším řízení před soudem proto bude vždy nutno zohlednit úpravu dědění zakotvenou v § a násl. , , resp. dědického řízení podle § a násl. , , podle které se stávají nároky z důchodového pojištění součástí pozůstalosti, konkrétně „pohledávkou zůstavitele vůči státu“. Aby však bylo vůbec možné takovou pohledávku do dědictví zahrnout, musí se podle názoru Nejvyššího správního soudu – s ohledem na právní úpravu dědění – jednat o pohledávku v době smrti reálně existující ( ), jinými slovy musí zde v okamžiku smrti oprávněného existovat přiznaný nárok v určité výši. Pouze tehdy bude možný případný přechod nároku na dědice oprávněného.

Vztáhneme-li uvedené závěry na projednávaný případ, nelze než dojít k názoru, že k procesnímu nástupnictví stěžovatelky podle v dané věci nedošlo, neboť v době žalobcovy smrti žádná pohledávka vůči státu z důvodu jeho nároku na dávku důchodového zabezpečení (zvýšení důchodu pro bezmocnost) v popsaném smyslu neexistovala. O nároku bylo za života žalobce pravomocně rozhodnuto negativně, tj. tak, že jeho žádost byla zamítnuta. Zemřel-li pak žalobce v průběhu řízení o žalobě proti zamítavému rozhodnutí žalované dříve, než bylo krajským soudem ve věci rozhodnuto, pak tento stav, totiž pravomocně deklarovaná neexistence nároku, v době smrti oprávněného stále trval, a materiálně vzato tedy není ničeho, co by mohlo na případné dědice přejít.

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze netrpí vadou podle a kasační stížnost proto v souladu s jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a 2 ve spojení s ust. ). Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží v souladu s a , d) , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 1600 Kč. Částku 500 Kč vyúčtovanou ustanovenou advokátkou v souvislosti se studiem spisu u Krajského soudu v Praze Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť toto je součástí převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. - 40, www.nssoud.cz). Protože je ustanovená advokátka plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 304 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 1904 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 9. dubna 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu