Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Komp 1/2009 - 11

- 13

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovaným: 1) Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, a 2) Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kompetenční žalobě,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou podanou u Nejvyššího správního soudu dne 14. 1. 2008 domáhal rozhodnutí v tvrzeném kompetenčním sporu mezi Ministerstvem kultury a Krajským úřadem Jihočeského kraje. Uvedl, že „oba správní orgány odmítají vydat rozhodnutí o správnosti a zákonnosti provozního trvalého opatření Jihočeské vědecké knihovny vůči“ žalobci. Krajský úřad Jihočeského kraje žalobci k jeho návrhu na „určení právního vztahu“ sdělil, že sporné věci je oprávněn řešit pouze soud, a podobně Ministerstvo kultury odložilo „návrh na sporné řízení v téže věci pro nepříslušnost žádného správního orgánu“. Podle žalobce „(o)ba správní orgány svým postupem legitimizovaly zmocnění se JVK sankcionovat vykonatelným omezujícím opatřením uživatele služeb knihoven, ačkoliv takový výkon veřejné moci jí nenáleží a musí být přezkoumatelný některým státním orgánem“ a oba tyto orgány „tvrdí, že sporná práva a povinnosti mají charakter občansko-právní“ .

Z přípisu žalovaného 2) žalobci ze dne 31. 1. 2008 vyplynulo, že krajský úřad neshledal rozpor mezi ukončením členství žalobce v Jihočeské vědecké knihovně a knihovním a výpůjčním řádem této knihovny. S námitkami proti odpovídajícímu rozhodnutí knihovny, která je právním subjektem, krajský úřad odkázal žalobce na soud.

Z usnesení žalovaného 1) ze dne 2. 12. 2008, čj. 14721/2008, vyplynulo, že Ministerstvo kultury odložilo věc návrhu žalobce na zahájení sporného řízení mezi ním a Jihočeskou vědeckou knihovnou. Dovodilo přitom, že nemá pravomoc vést řízení podle ( ). Smlouva mezi provozovatelem knihovny a osobou využívající služeb knihovny je smlouvou soukromoprávní. Podle Ministerstva kultury není k řešení sporu mezi žalobcem a Jihočeskou vědeckou knihovnou příslušný žádný správní orgán, ale pouze soud.

Nejvyšší správní soud se s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v zabýval především otázkou, zda se v dané věci vůbec jedná o kompetenční spor a v této souvislosti vážil, zda jsou žalovaní vůbec stranami kompetenčního sporu. Podle citovaného ustanovení mohou být stranami kompetenčního sporu: správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy [písm. a)]; orgány územní, zájmové a profesní samosprávy navzájem [písm. b)]; ústřední správní úřady navzájem [písm. c)]. O který z uvedených v úvahu přicházejících kompetenčních sporů se v daném případě podle jeho názoru jedná, žalobce v žalobě neuvedl.

Žalovaný 1) je ústředním orgánem státní správy ( , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), tedy ústředním správním úřadem ve smyslu . Žalovaný 2) je orgánem územní samosprávy, který v důsledku modelu tzv. smíšené územní veřejné správy, uplatňovaného nyní v České republice, vykonává i určité kompetence státní správy. Ve vztahu k postavení zřizovatele Jihočeské vědecké knihovny se jedná o samostatnou (samosprávnou) působnost [srov. , o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů a jeho přílohu 1, dále – 3 , o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, příp. a , o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)].

Žalovaní, jako státní úřad na straně jedné a orgán územní samosprávy na straně druhé, by tak teoreticky mohli být stranami kompetenčního sporu ve smyslu

Žalobce tvrdil, že mu oba žalovaní odmítají vydat rozhodnutí, tvrdil tedy záporný kompetenční spor.

Záporným kompetenčním sporem je podle spor, ve kterém správní orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem. Musí se ovšem jednat o situaci, kdy je dána pravomoc správních orgánů ve věci rozhodovat. Jinými slovy, záporným kompetenčním sporem ve smyslu může být pouze takový spor, kdy některý ze správních orgánů má pravomoc ve věci rozhodnout, v řízení o kompetenčním sporu je pak řešeno pouze, který ze správních orgánů touto kompetencí disponuje.

V nyní posuzované věci taková situace nenastala. Oba žalovaní shodně odkázali žalobce na soudní řízení, žalovaný 2) navíc podrobně odůvodnil, proč správní orgány v soukromoprávní věci žalobce nemají pravomoc rozhodnout.

Žalobce žalobou nezpochybnil závěr, že je k rozhodnutí jeho sporu s Jihočeskou vědeckou knihovnou dána pravomoc soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. Z žaloby nevyplývá, zda se žalobce obrátil na příslušný civilní soud a zda, příp. jak, bylo o jeho žalobě rozhodnuto. Vznikl-li by spor o pravomoc mezi soudem, na který by se žalobce v souladu s názorem žalovaných obrátil, a správními orgány, byl by k řešení takového sporu příslušný zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Z žaloby nevyplývá, že by správní orgány měly pravomoc rozhodovat ve sporné věci žalobce. Mezi žalovanými proto nemohl vzniknout záporný kompetenční spor ve smyslu ustanovení , k jehož řešení by byl příslušný Nejvyšší správní soud. Ten proto žalobu jako nepřípustnou odmítl [ za použití ].

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 3. března 2009

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu