Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 16/2009 - 87

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, č. j. - 68,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 800 Kč, která ji bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. 9. 2007, č. j. MHMP-342665/2007, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Úřadu Městské části Praha 12, č. j. 10648/2007/AAL, ze dne 26. 7. 2007, jímž bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) přerušeno řízení ve věci žádosti paní R. P. ze dne 5. 3. 2007, o příspěvek na živobytí. Současně se zamítnutím odvolání Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) napadené usnesení potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že v dané věci byly splněny podmínky ustanovení , neboť žádost žalobkyně o příspěvek na živobytí neobsahovala potřebné náležitosti a nebyly k ní přiloženy doklady vyžadované ust. , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, jimiž je doklad o výši příjmu žadatele, doklad o výši nájemného a o výši pravidelných úhrad za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, popř. o výši obdobných nákladů, spojených s vlastnickou formou bydlení, doklad o výši úhrady za dodávku elektrické energie a plynu, popř. dalších druhů paliv. Proto právem správní orgán I. stupně řízení přerušil a současně vyzval žadatelku k odstranění zmíněných nedostatků.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného včas žalobu, v níž namítala, že nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení tak, jak má na zřeteli ust. ve spojení s ust. , neboť společně se žádostí o příspěvek na živobytí doložila potřebné doklady prokazující její momentální životní a osobní situaci a jež v předmětné době osvědčovaly její nárok na požadovaný příspěvek. Připomněla, že v důsledku přerušení řízení byla po dobu půl roku bez finančních prostředků potřebných k zajištění základních životních potřeb. Vytýkala správnímu orgánu I. stupně i žalovanému porušení ust. , podle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu a dále též a ; v tomto směru poukazovala na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navrhovala, aby Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání a poté rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze napadeným usnesením žalobu odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Citoval ust. (dále jen „ “) a uzavřel, že napadené rozhodnutí o přerušení řízení je rozhodnutím, jímž se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem, takže žaloba proti němu je nepřípustná, a proto ji odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž namítala, že napadené rozhodnutí žalovaného není takovým úkonem správního orgánu, jímž by se pouze upravovalo vedení řízení. Podle jejího názoru nebylo na místě použití ustanovení , neboť pokud správní orgán I. stupně rozhodl o přerušení řízení, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky, a žalovaný tento závěr svým rozhodnutím stvrdil, čímž stěžovatelku poškodil na jejích právech, je podání žaloby proti takovému rozhodnutí žalovaného jediným možným řešením vedoucím k nápravě stavu. S odkazem na ust. stěžovatelka navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný podle obsahu spisu vyjádření ke kasační stížnosti nepodal.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nímž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatelka se v kasační stížnosti dovolává důvodu uvedeného v (který jako jediný v případě kasační stížnosti směřující proti odmítnutí žaloby přichází v úvahu), tedy tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle , nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Podle žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

Podle ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze, jež vyústilo ve vydání napadeného usnesení, byla žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného o přerušení řízení.

Kompetenční výluka uvedená v představuje dřívější judikaturou správních soudů a Ústavního soudu redukované vyloučení přezkumu rozhodnutí procesní povahy ( , ve znění účinném do 31. 12. 2002). Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. , publikovaném ve sbírce Soudní judikatura pod č. 664/2000, vyslovil, že za rozhodnutí procesní povahy soud považuje ta rozhodnutí, jimiž se správní orgán nedotkl přímo těch práv účastníka, která vyvěrají z hmotného práva, ale zasáhl jen do práv daných pro vlastní vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou např. rozhodnutí o přerušení řízení ...

Právní povaha rozhodnutí o přerušení řízení se s nabytím účinnosti (1. 1. 2003) nezměnila. Tato rozhodnutí nadále nezasahují do práv účastníků správních řízení a nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva ani hmotněprávní povinnosti; pouze se jimi upravuje vedení správních řízení.

Nejvyšší správní soud doplňuje, že proti rozhodnutí o přerušení řízení nebylo za účinnosti , o správním řízení ), tj. do 31. 12. 2005, přípustné odvolání ve správním řízení ( tohoto zákona). S ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu správních rozhodnutí by bylo nelogické a neúčelné, aby v dané situaci rozhodnutí o přerušení řízení podléhalo přezkoumání soudem ve správním soudnictví, nebyl-li oprávněn je přezkoumat ani odvolací správní orgán.

Rozhodnutím o přerušení řízení se totiž správní řízení nekončí, ani tímto rozhodnutím není nijak zasaženo hmotněprávní postavení účastníka správního řízení. Důvodem přerušení řízení je překážka, která brání pokračování v řízení či vydání meritorního rozhodnutí; po odpadnutí této překážky správní orgán v řízení pokračuje a teprve tehdy vydá rozhodnutí o věci samé, kterým již může zasáhnout do právní sféry účastníka řízení.

Závěr o tom, že rozhodnutí o přerušení řízení patří mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, podporuje i skutečnost, že judikatura Nejvyššího správního soudu do této kategorie zahrnula jeho protiklad, tj. rozhodnutí o pokračování řízení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2006, č. j. - 64, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1048/2007, www.nssoud.cz, rozhodnutí o pokračování daňové exekuce odložené dle zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, upravuje vedení řízení před správním orgánem, a je proto vyloučeno ze soudního přezkoumání podle

Podobně Nejvyšší správní soud vyloučil z kasačního přezkumu rozhodnutí krajských soudů o přerušení řízení, byť nikoliv jako rozhodnutí upravující vedení řízení, ale z důvodu existence speciálního ustanovení jako rozhodnutí dočasné povahy. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. - 36, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 737/2006, www.nssoud.cz). To však nic nemění na závěru, že rozhodnutím správního orgánu o přerušení řízení se toliko upravuje vedení řízení [ ], a žaloba proti takovému rozhodnutí je nepřípustná ve smyslu

Nejvyšší správní soud shledal, že Městský soud v Praze postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními , neboť žalobu podanou proti rozhodnutí o přerušení řízení vyhodnotil jako nepřípustnou a z tohoto zjištění vyvodil správný závěr, tedy žalobu odmítl. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že odmítnutí žaloby bylo nezákonné.

Shora uvedený nedostatek podmínek řízení nemůže zhojit ani stěžovatelkou tvrzená nezákonnost přerušení správního řízení, neboť posouzení zákonnosti rozhodnutí o přerušení řízení je otázkou meritorního přezkumu, který je v případě nepřípustného návrhu vyloučen.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně o přerušení řízení, jakož i rozhodnutí soudu, jímž byla následně odmítnuta žaloba směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, č. j. – 68, podle jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle za použití ust. téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení nad rámec jeho běžné činnosti žádné náklady nevznikly a stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo a náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelce byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. – 40, ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová pro celé řízení. Ustanovená zástupkyně zastupuje stěžovatelku i v řízení o kasační stížnosti a byla jí přiznána odměna za zastupování v tomto stádiu řízení v částce 800 Kč, která sestává z odměny za jeden úkon právní služby po 500 Kč [ a , advokátní tarif], k čemuž je třeba přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ve smyslu téže vyhlášky. Celkem tedy náleží zástupkyni stěžovatelky odměna ve výši 800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. března 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu