Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 42/2008 - 123

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce PVA a. s., IČ: 25658484, se sídlem Beranových 667, Praha 9, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem Čs. legií 172/I, Klatovy, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: TERINVEST spol. s r. o., IČ: 48115592, se sídlem Legerova 15, Praha 2, zastoupené JUDr. Alešem Zábršem, advokátem se sídlem Na Beránce 2, Praha 6, o přezkoumání rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7. 4. 2006, čj. O-168566, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, č. j. - 75,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, č. j. - 75, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 7. 4. 2006, čj. O-168566, byl podle , , zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 3. 2005, čj. 47828/2004 ve věci vedené pod sp. zn. O-168566. Uvedeným rozhodnutím Úřad průmyslového vlastnictví rozhodl o zamítnutí návrhu žalobce na prohlášení slovní ochranné známky č. 242683 ve znění „PVA“ za neplatnou, neboť podle něj byla předmětná ochranná známka zapsána v souladu s , o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „ “, s účinností od 1. 4. 2004 zrušen a nahrazen , o ochranných známkách a o změně , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “], platného v době zápisu napadené ochranné známky do rejstříku.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí předseda žalovaného uvedl, že představuje absolutní výluku ze zápisné způsobilosti, která se zkoumá ex offo. Pokud označení nemá rozlišovací způsobilost, Úřad průmyslového vlastnictví zápis ochranné známky odmítne. Výluka se zkoumá objektivně, ve vztahu k výrobkům a službám, nikoliv ve vztahu ke třetím osobám. Není tedy rozhodující, zda předmětné označení užívají či užívaly i jiné subjekty, pokud se ovšem nejedná o označení z běžné slovní zásoby. Žalobce nepodal v zákonem stanovené lhůtě námitky podle nebo d) , a proto byl zápis ochranné známky ve znění „PVA“ dne 22. 3. 2002 proveden. Žalovaný dále vyjádřil názor, že z hlediska průměrného spotřebitele nebude napadená ochranná známka vnímána jako pouhá zkratka Pražského veletržního areálu v Letňanech, ale jako originální označení, ze které průměrný spotřebitel bude schopen rozeznat služby z určitého obchodního zdroje. Proto již v době zápisu do rejstříku ochranných známek měla předmětná ochranná známka rozlišovací způsobilost, tudíž se nezabýval otázkou prokázání získání rozlišovací způsobilosti po jejím zápisu do rejstříku podle , ani tím, že ochrannou známku užívala před podáním její přihlášky i řada dalších subjektů. Žalovaný podotkl, že podle , nejsou vyloučena ze zápisu do ochranných známek ta označení, která pouze používají pro označení svých výrobku či služeb třetí osoby, které mají navíc možnost bránit se zápisu podáním námitek z titulu držitele, resp. uživatele nezapsaného označení. S ohledem na tyto skutečnosti předseda žalovaného rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2007, čj. - 29, toto rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud, shodně se žalovaným, dospěl k závěru, že označení „PVA“ jako takové má rozlišovací způsobilost a splňuje tedy předpoklady pro zápis do rejstříku ochranných známek. Je svou formou a obsahem do té míry originální, že jeho osobité znaky mají schopnosti individualizovat výrobky nebo služby, které jím mají být označeny, a to i z hlediska celkového dojmu, jakým působí označení jako celek, s přihlédnutím k povaze zboží nebo služeb a dalším relevantním faktorům. Soud však vytkl žalovanému, že se nezabýval žalobcem uplatněnou námitkou podle , která shledává rozpor předmětné ochranné známky s a Vzhledem k námitce žalobce ohledně kolize jeho obchodní firmy s předmětnou ochrannou známkou, což představuje důvod její zápisné nezpůsobilosti, která nebyla řešena, se měl žalovaný touto námitkou zabývat, a to s ohledem na přechodná ustanovení. Soud dále vyjádřil názor, že řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou je nutno považovat za samostatné řízení, které vychází z právní úpravy platné ke dni návrhu, a proto postup, který žalovaný zvolil, znamenal ve svých důsledcích zkrácení procesních práv žalobce v rozkladovém řízení. Soud rovněž dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se předseda žalovaného ve svém napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal s námitkou, že žalobce začal používat označení „PVA“, které je označením a symbolem pro Pražský veletržní areál, již dnem 8. 4. 1998, kdy byla obchodní firma PVA a. s. zapsána do obchodního rejstříku, že tedy označení „PVA“ vzniklo a na trhu existuje ještě před podáním přihlášky ochranné známky „PVA“ a dále, že přihlašovatel ochranné známky Pražský veletržní areál ani nevybudoval, ani organizačně nezajistil, ani do něj neinvestoval a ani není pořadatelem výstav v něm prováděných, že je pouze jedním z vystavovatelů, a že na žalobcem vybudované soutěžní pozici se „svezl“. Žalobce namítal, že přihláška napadené ochranné známky nebyla podána v dobré víře, přičemž touto námitkou se měl žalovaný s ohledem na zabývat, což neučinil. Proto rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ke kasačním stížnostem podaným proti tomuto rozsudku žalovaným a osobou zúčastněnou na řízení (dále též „stěžovatelé“) Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud přisvědčil námitce stěžovatelů, podle níž Městský soud v Praze nesprávně posoudil přechodná ustanovení obsažená v , pročež nesprávně zavázal žalovaného, aby se věnoval posouzení souladu ochranné známky s a , ačkoliv žalobce v souladu se zněním přechodného ustanovení namítal porušení

Předmětná slovní ochranná známka č. 242683 ve znění „PVA“, jejímž majitelem je osoba zúčastněná, byla zapsána do rejstříku ochranných zámek dne 22. 3. 2002. Dne 14. 7. 2004 podal žalobce návrh na prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou, který odůvodnil poukazem na s přihlédnutím k a Zatímco předmětná ochranná známka tedy byla zapsána za účinnosti předcházející právní úpravy představované , žalobce podal návrh na prohlášení této ochranné známky za neplatnou za účinnosti pozdější právní úpravy podle Jak žalovaný, tak i jeho předseda ve svých rozhodnutích tuto skutečnost zmínili a postupovali správně, když vedli řízení s ohledem na znění a zabývali se toliko otázkou rozlišovací způsobilosti předmětné ochranné známky podle , kterou žalobce výslovně namítl. V daném ohledu tedy dostáli požadavkům zásady zákonnosti vyjádřeným v y a d, vyjádřené rovněž v .

Podle zůstávají ochranné známky zapsané podle dřívějších právních předpisů v platnosti. Je-li podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem, posuzuje se zápisná způsobilost ochranné známky podle zákona platného v době zápisu ochranné známky do rejstříku. Ochranná známka však nebude prohlášena za neplatnou, je-li její zápis v souladu s tímto zákonem. Předmětné ustanovení je podle Nejvyššího správního soudu třeba interpretovat tak, že pokud byl podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, tedy již v době účinnosti , zápisná způsobilost se posuzuje podle právní úpravy platné a účinné v době zápisu ochranné známky do rejstříku, což v dané věci představuje Tudíž je třeba otázku splnění zákonných podmínek zápisu posuzovat výlučně podle Ochranná známka by však nebyla prohlášena za neplatnou, pokud by sice zákonným podmínkám podle nevyhověla, ale pokud by splňovala podmínky zápisu podle , což je smysl poslední věty. Opačný přístup, tedy, že zápis ochranné známky zapsané podle , pokud je posuzována za účinnosti musí být v souladu s tímto pozdějším zákonem, je proto mylný.

Nejvyšší správní soud proto uložil Městskému soudu v Praze, aby se v novém řízení vypořádal s otázkou zápisné způsobilosti s ohledem na řádnou aplikaci , tedy ve vztahu k předcházejícímu

Novým rozhodnutím ze dne 22. 5. 2008, čj. - 75, které je nyní předmětem přezkumu zdejším soudem, Městský soud v Praze opět rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí opřel zejména o rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2006, čj. - 77, publ. pod č. 1098/2007 Sb. NSS. Podle tohoto rozsudku pokud správní orgán vyhodnotil námitky uplatněné za účinnosti dříve platného zákona o ochranných známkách (č. ), formulované s přihlédnutím k obsahu a mezím této dřívější právní úpravy, dle právní úpravy nové ( ), aniž namítateli umožnil vyjádřit se k posuzované věci právě s přihlédnutím k nové právní úpravě, zkrátil tímto postupem žalobce na jeho procesních právech. Tuto právní větu si pak Městský soud v Praze vyložil tak, že za účinnosti je povinností správního orgánu umožnit namítateli vyjádřit se k posuzované věci právě s přihlédnutím k nové právní úpravě.

Z takto provedené interpretace citované právní věty pak Městský soud v Praze pro projednávanou věc dovodil, že bylo povinností správního orgánu zabývat se ustanoveními a v návaznosti na obsah návrhu, ve kterém se žalobce dovolával tohoto zákona. Touto legitimně uplatněnou námitkou se však žalovaný nezabýval, ač takovou povinnost podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. měl. K tomu soud přičinil krátký výklad o retroaktivitě právních norem se závěrem, že u se o pravou retroaktivitu nejedná.

Dále Městský soud v Praze přisvědčil námitce, podle níž byl souhlas s registrací ochranné známky ze dne 2. 7. 2001 podepsaný jednatelem společnosti PVA a PVA servis s. r. o., vydán non-subjektem, a je tedy neplatný, neboť společnost udělující souhlas byla zapsána do obchodního rejstříku teprve dne 3. 12. 2001. V postupu přihlašovatele by tedy podle soudu bylo lze spatřovat nedostatek dobré víry ve smyslu , podle kterého se do rejstříku nezapíše označení, jestliže je zjevné, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře. V této souvislosti odkázal Městský soud v Praze rovněž na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropských společenství, jmenovitě na rozhodnutí ve věci C-245/02, Anheuser-Busch, zabývající se mimo jiné i souladem s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

Důvodnou soud neshledal námitku dovolávající se (rozlišovací způsobilost označení), v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. - 47 a ztotožnil se se závěry žalovaného, že označení PVA rozlišovací způsobilost má a splňuje tedy předpoklady pro zápis do rejstříku ochranných známek. Vzhledem k výše uvedenému závěru ohledně prvně jmenované námitky však rozhodnutí žalovaného opět zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nový rozsudek Městského soudu v Praze napadli žalovaný [stěžovatel a)] a zúčastněná osoba [stěžovatel b)] kasační stížností z důvodů vymezených v a d) Oba stěžovatelé shodně namítli, že Městský soud v Praze nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , a rozhodl tak v rozporu s Podle uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu postupoval žalovaný správně, pokud vedl řízení s ohledem na a zabýval se pouze otázkou rozlišovací způsobilosti napadené známky podle Přesto Městský soud v Praze opět uzavřel, že se měl žalovaný zabývat rovněž námitkou dovolávající se v celém rozsahu, tj. včetně a tohoto zákona.

Stěžovatel a) nadto uvedl, že Městským soudem v Praze citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. se týkal naprosto odlišné situace, kdy námitky podané za účinnosti jednoho zákona proti zápisu konkrétní ochranné známky bylo pro další řízení o nich nutno v důsledku změny právní úpravy překvalifikovat. To se však netýká projednávané věci, kde bylo navrhováno prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu, že tato byla zapsána do rejstříku v rozporu se zákonem platným v době zápisu do rejstříku.

Stěžovatel a) dále uvedl, že návrh na prohlášení napadené známky za neplatnou byl vymezen pouze zápisnou nezpůsobilostí podle a otázka souhlasu se zápisem (zda byl vydán existujícím či neexistujícím subjektem) nebyla předmětem řízení. Jelikož se distinktivita ochranné známky posuzuje z hlediska objektivního, je tak jako tak subjektivní souhlas se zápisem označení PVA do rejstříku ochranných známek pro posouzení zápisné způsobilosti bez významu.

Oba stěžovatelé shodně navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.

V rozsudku ze dne 9. 1. 2008, čj - 66, Nejvyšší správní soud výslovně a zcela jasně uvedl, že napadenou známku (její platnost) je třeba posuzovat podle , tedy podle zákona, za jehož účinnosti byla zapsána, a to s ohledem na přechodné ustanovení , a pokud tak žalovaný postupoval, pak postupoval správně a v souladu se zákonem. Přesto Městský soud v Praze poté, co napadené správní rozhodnutí zrušil, uložil žalovanému opět posoudit napadenou známku podle a a závazný právní názor zdejšího soudu tedy zcela ignoroval.

Své rozhodnutí navíc opřel o rozsudek zdejšího soudu sp. zn. , který se týkal naprosto odlišné věci a právní větu z tohoto rozsudku vyplynuvší k tomu ještě zcela nesprávně interpretoval (tedy dovodil z ní něco, co se v této větě vůbec neříká). Ve věci sp. zn. se jednalo o probíhající řízení o zápisu ochranné známky do rejstříku, kdy proti přihlášenému označení podal jiný subjekt námitky ve smyslu Vzhledem k následné změně právní úpravy pak správní orgán v souladu s přechodným ustanovením posuzoval podané námitky s ohledem na znění nového předpisu, ovšem opomněl dát přitom namítateli možnost vyjádřit se k takto právně překvalifikovanému předmětu řízení.

V nyní souzené věci se jedná o situaci skutkově i právně zcela odlišnou, kdy řízení před správním orgánem probíhalo na základě návrhu na prohlášení již zaregistrovaného označení za neplatné. Přechodným ustanovením dopadajícím na tato řízení je Každé z uvedených přechodných ustanovení tedy řeší jinou procesní situaci a jejich účel rozhodně není totožný. Zatímco smyslem je zajistit kontinuitu probíhajících řízení o dříve podaných přihláškách, účelem věty druhé je poskytnout co největší ochranu právům již jednou v dobré víře nabytým. Jedná se tedy o ustanovení ve prospěch subjektu, který již vlastníkem daného označení je. I v případě, že by správní orgán zjistil, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem účinným v době zápisu, ovšem tento důvod zápisné nezpůsobilosti již nebyl zahrnut do , je povinen návrh zamítnout.

Městský soud v Praze však vztáhl výklad týkající se obsažený v rozsudku sp. zn. na tohoto zákona, čímž v konečném důsledku provedl interpretaci přesně opačnou smyslu tohoto ustanovení, tedy v neprospěch vlastníka napadené známky a fakticky tím založil pravou retroaktivitu zákona (k této otázce srov. příp. též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ).

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasačních stížností vymezený v je v daném případě naplněn, a napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je tento soud vázán výše vysloveným právním názorem ( ) a bude tedy postupovat v souladu s tím, co mu bylo uloženo rozsudkem ze dne 9. 1. 2008, čj. - 66.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. března 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu