Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 10/2009 - 91

- 92

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: T. Z., zastoupené Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2007, čj. OAM-1-932/VL-07-11-2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2008, čj. - 58

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodnou. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.

Stěžovatelka jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti tvrdila zásadní pochybení krajského soudu, jenž má dopad do jejího hmotněprávního postavení, spočívající v tom, že napadené rozhodnutí jí odnímá možnost získat mezinárodní ochranu. Dále namítla, že rozsudek krajského soudu trpí nezákonností pro nesprávné posouzení právní otázky, nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a dále uvedla, že rozhodnutí žalovaného postrádá dostatečné odůvodnění, přičemž krajský soud tyto nedostatky přehlédl [ , b) a d) ]. Stěžovatelka se dostala ve své domovské zemi do finančních obtíží, neboť byla okradena. Ukradené peníze po ní vymáhaly osoby ze zločineckých struktur a stěžovatelka tak byla ohrožena i na životě. Hledala-li ochranu u státních orgánů, zjistila, že tyto jsou rovněž součástí zločineckých struktur. Stěžovatelka je přesvědčena, že patří do sociální skupiny „nečlenů zločineckých struktur“ a je zločineckými strukturami pronásledována. Dále uvedla, že žalovaný provedl dokazování nedostatečným způsobem, nerespektoval situaci stěžovatelky, která má jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o perzekuci v domovské zemi. Krajský soud dále pochybil, když neprovedl výslech stěžovatelkou navržené svědkyně O. R. Konečně stěžovatelka soudu uvedla, že nesouhlasí se způsobem, s jakým se krajský soud vypořádal se závěry žalovaného o neexistenci překážek vycestování podle zákona zákona o azylu, neboť se domnívá, že pro jejich přiznání splňuje zákonné podmínky, přičemž žalovaný ani krajský soud se jimi ve svých rozhodnutích vůbec nezabývali.

Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje a současně konstatuje, že v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani žádné pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení.

Podobnými otázkami, jaké stěžovatelka namítla v kasační stížnosti, se Nejvyšší správní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ze dne 26. 8. 2004, čj. - 49, č. NSS, ze dne 30. 9. 2005, čj. - 62, ze dne 4. 5. 2005, čj. - 50, ze dne 5. 3. 2004, čj. - 64, ze dne 18. 12. 2003, čj. - 49, ze dne 18. 12. 2003, čj. - 48 ze dne 4. 12. 2003, čj. - 130, č. NSS a ze dne 10. 2. 2004, čj. - 71). Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Krajský soud se rovněž dostatečně odůvodnil, proč navrhovaný výslechu svědkyně O. R. neprovedl.

Námitka pochybení žalovaného, resp. krajského soudu, spočívající v nedostatečném posouzení a odůvodnění konstatovaní o neexistenci překážek vycestování ve smyslu ustanovení zákona o azylu, je zcela irelevantní vzhledem k tomu, že žalovaný o věci rozhodoval podle zákona o azylu ve znění , tedy poté, co byl institut překážek vycestování ze zákona vypuštěn a nahrazen institutem doplňkové ochrany podle zákona o azylu. Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s nedostatečností důvodů pro udělení doplňkové ochrany se žalovaný i krajský soud vypořádali dostatečně.

Nejvyšší správní soud v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal, proto kasační stížnost podle odmítl.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 94