Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 66/2007 - 58

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: HOKRA Spedition, s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Nusle, U Křížku 4/1403, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Brno, tř. kpt. Jaroše 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 3. 2006, čj. , o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. – 25,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. – 25 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 1. 2006, čj. S 578-R/05–527/140/Ná, bylo vysloveno, že se podle v návaznosti na , o veřejných zakázkách (dále též „zákon o veřejných zakázkách“) zastavuje správní řízení ve věci přezkoumání úkonů včetně rozhodnutí zadavatele Česká republika - Ministerstvo obrany, neboť s podáním návrhu uchazeč „HORKA“ (správně HOKRA) Spedition s. r. o. nesložil kauci v plné výši.

Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 3. 2006, čj. , byl rozklad společnosti HOKRA Spedition, s. r. o. zamítnut a uvedené rozhodnutí ze dne 17. 1. 2006 bylo potvrzeno.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení tohoto (posledně uvedeného) správního rozhodnutí s tím, aby bylo zrušeno i rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2006.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, čj. – 25, byla obě tato správní rozhodnutí zrušena. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud vycházel ze závěru, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, neboť sám vypočetl výši kauce s odkazem na analogický postup pro výpočet předpokládané ceny a to ve výši celkové ceny předmětu veřejné zakázky za období 4 let. V zadávací dokumentaci nebylo uvedeno za jaké období má být nabídková cena stanovena. Konstrukce stanovení předpokládané a nabídkové ceny je zcela jiná a má úplně jiný účel. Nelze proto připustit analogii ustanovení o výpočtu předpokládané ceny pro výpočet nabídkové ceny. Krajský soud dále dovodil, že nesplnění povinnosti složit kauci v odpovídající výši je odstranitelnou vadou návrhu při analogickém použití § 97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce však před rozhodnutím o zastavení řízení k odstranění této vady vyzván nebyl. Konečně tento soud nad rámec žalobních důvodů poukázal i na nesprávné označení žalobce v rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2006.

Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal přezkoumání a zrušení uvedeného rozsudku krajského soudu. S poukazem na podstatu a smysl kauce dovozuje, že jeho postup byl správný pokud se týká výpočtu nabídkové ceny pro výši kauce s analogickým použitím § 20 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatel dále s poukazem na znění § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách vyslovil nesouhlas i se závěrem krajského soudu, že se jednalo o odstranitelnou vadu návrhu. Dále uvedl, že nesprávné označení žalobce v jeho rozhodnutí nemá za následek zmatečnost rozhodnutí a bylo by toliko důvodem pro opravu zřejmé nesprávnosti (chyby v psaní).

Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu stížních důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Zdejší soud již ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2007, čj. – 87 (publikováno na www.nssoud.cz) dospěl k závěru, že zákon o veřejných zakázkách v § 97 odst. 2, ani v jiných ustanoveních nesankcionuje nesložení kauce dle § 98 odst. 1 téhož zákona zastavením řízení. Zastavení řízení podle tohoto zákona tedy v tomto případě nepřichází v úvahu. Co do podrobnosti je možno odkázat na tento judikát. Ani v této (nyní projednávané) věci neshledal Nejvyšší správní soud se od tohoto stanoviska (pokud se týká ) odchýlit.

Navíc, se zřetelem na odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, je třeba uvést: Zastavení řízení o návrhu dle § 97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách má za následek odejmutí možnosti přezkoumání úkonů zadavatele, pokud sám Úřad pro ochranu veřejné soutěže nedospěje k závěru, že je třeba pokračovat v řízení z vlastního podnětu. Důvody zastavení řízení není možné rozšiřovat nad rámec výslovné úpravy uvedené v tomto ustanovení, a to ani rozšiřujícím výkladem či za použití analogie v neprospěch účastníka řízení, a to i za situace, kdy úprava v tomto zákoně byla nesporně nedostatečná. K použití analogie je možno poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. (viz. NALUS – databáze rozhodnutí Ústavního soudu), v jehož odůvodnění, poté co bylo poukázáno na některé prameny odborné literatury bylo uvedeno:

I z takto nastíněného přehledu názorů doktrinárních, ve vší jejich mnohoznačnosti, lze dovodit závěr, dle něhož připouští-li vůbec doktrína použití analogie v oboru správního řízení, pak toliko za omezujících podmínek – pouze v omezeném rámci za účelem vyplňování mezer procesní úpravy a dále pouze ve prospěch ochrany práv účastníků správního řízení.

Obdobně judikuje i zdejší soud (viz. např. rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. – 44, rovněž uvedeno na www.nssoud.cz).

Krajský soud v Brně tedy postupoval správně, pokud rozhodnutí stěžovatele zrušil. Zavázal však žalovaného nesprávným právním názorem v otázce aplikace zákona o veřejných zakázkách. Proto byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). V tomto řízení bude na krajském soudu, aby vycházel z právního názoru vysloveného v tomto rozsudku, kterým je podle vázán). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu