Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 7/2009 - 148

č. j. - 150

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: ČSAD Invest, a.s., se sídlem Ohrada 791, Vsetín, zastoupen JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem Palackého 168, Vsetín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Semily, a.s., se sídlem Na rovinkách 211, Semily, zastoupena JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, č. j. - 110,

t a k t o:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 16. 5. 2008, č. j. - 110, zrušil k žalobě ČSAD Invest, a.s. rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 5. 2006, č. j. , jímž byl zamítnut rozklad žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 2. 2006, č. j. VZ/S248/05-2830/2006/520-KV, kterým bylo zastaveno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele veřejné zakázky a zamítnut návrh žalobce ČSAD Invest, a.s. na vydání předběžného opatření. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 21. 12. 2007, č. j. - 87, kterým byl zrušen v nyní projednávané věci předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. - 51, není kauce podle ustanovení , o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách) součástí návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, neboť v ustanovení citovaného zákona není kauce uvedena jako jedna z náležitostí návrhu na zahájení tohoto správního řízení. V případě nesložení kauce (vůbec či částečně), proto nepřipadá v úvahu postup podle zákona o veřejných zakázkách. Jedná se o podmínku řízení, za jejíž nesplnění však zákon o veřejných zakázkách, ani , o správním řízení, nestanoví žádnou sankci. Jelikož nesložení kauce není podle platných právních předpisů v této věci nijak sankcionováno, je nutné lhůtu pro složení kauce hodnotit jako lhůtu pořádkovou. Postup správních orgánů proto nebyl v souladu se zákonem, pokud bylo řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v důsledku nesložení kauce v zákonem požadované výši podle zákona o veřejných zakázkách zastaveno.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný správní orgán jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, kterou opřel o důvod uvedený v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. - 87 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2007, č. j. - 51, a to z toho důvodu, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku nesplnění povinnosti složení kauce podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, neboť tento nedostatek hodnotil jako vadu návrhu podle § 97 odst. 2 citovaného zákona, kterou lze zhojit výzvou k doplnění návrhu, případně správní řízení zastavit. Nejvyšší správní soud byl naopak toho názoru, že kauce podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách není součástí návrhu na zahájení řízení a že zákon za nesplnění povinnosti složit kauci navíc nestanoví žádnou sankci. Rozsudky Nejvyššího správního soudu a krajského soudu (zde v důsledku závaznosti právního názoru vysloveného kasačním soudem) jsou nesprávné. V této souvislosti je třeba poukázat na předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Brně v obdobné věci vedené pod sp.zn. . Nejvyšší správní soud o předchozí kasační stížnosti ze dne 28. 8. 2007 navíc rozhodoval v rozporu s Jednacím řádem Nejvyššího správního soudu a ustanovením , neboť o uvedené kasační stížnosti mělo být rozhodováno v rozšířeném senátu. Z předchozí doby existuje rozhodnutí (sp.zn. ), v němž krajský soud dospěl ke zcela odlišným závěrům, než Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2007, č. j. - 87. Stěžovatel navrhl neaplikovat ustanovení , neboť jeho aplikací, jež vylučuje věcné projednání kasační stížnosti, by došlo k nemožnosti napadnout výklad právního předpisu, který považuje za neústavní. Je tomu tak i proto, že pokud v poslední den lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele není připsána kauce na účet orgánu dohledu, musí být správní řízení zastaveno. S ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že plně souhlasí se závěry, které jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008. Stěžovatelovy námitky považuje za neopodstatněné a navíc je i zřejmé, že stěžovatel zaměňuje rozhodnutí soudů různých úrovní – soudu krajských a Nejvyššího správního soudu. Skutečnosti namítané v kasační stížnosti proto žalobce považuje za ryze účelové a nemající zákonnou oporu. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti v celém jejím rozsahu.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.

Podle ustanovení kasační stížnost není přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

K aplikaci tohoto ustanovení se vyslovil i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. , poukázal na to, že „ustanovení zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“.

Z výše popsaného stavu je zřejmé, že krajský soud rozhodoval znovu poté, kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí v nyní projednávané věci zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, přičemž krajský soud se v novém rozhodnutí řídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, který věc meritorně projednal a dospěl k závěru, že kauce podle § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách není součástí návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, nýbrž je podmínkou řízení správního orgánu vykonávajícího dohled. Nesplnění povinnosti složit kauci v požadované zákonné výši však není zákonem nijak sankcionováno, a nelze proto řízení z tohoto důvodu zastavit. Stěžovatel v nově podané kasační stížnosti napadá meritorní posouzení věci, tedy právní názor Nejvyššího správního soudu, který se již k této problematice ve svém předchozím rozhodnutí věcně vyjádřil. Stěžovatel tak požaduje po Nejvyšším správním soudu, aby se znovu zabýval věcí, u které již jedenkrát svůj závazný právní názor na výklad práva vyslovil, a to v situaci, kdy se krajský soud tímto právním názorem řídil. Taková kasační stížnost je však podle ustanovení nepřípustná.

Nejvyšší správní soud se již také k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 10. 6. 2008, č. j. - 119, dostupném na www.nssoud.cz, v němž konstatoval, že „ustanovení zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.“ V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje i na rozsudek ze dne 8. 4. 2005, č. j. - 106, dostupný na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „pokud se stěžovatel v kasační stížnosti podané proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, dovolává stížních důvodů v předchozí kasační stížnosti již jednou uplatněných a Nejvyšším správním soudem věcně přezkoumaných, je kasační stížnost v této části nepřípustná podle “

Ke stěžovatelově námitce spočívající ve výtce porušení a Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu lze toliko konstatovat, že předmětné ustanovení se týká rozhodování v rozšířeném senátu Nejvyššího správního soudu v případech, kdy senát jmenovaného soudu dospěje k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v dřívějším rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jinými slovy řečeno, toto ustanovení se týká pouze vztahu mezi jednotlivými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, v nichž senáty dospěly k odlišným právním názorům. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně, v němž byl zaujat jiný právní názor, je proto z hlediska a smyslu naprosto irelevantní. Navíc předmětem kasačního řízení je přezkum napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, č. j. - 110, a proto jakákoliv námitka směřující do jiného, než právě uvedeného rozhodnutí, je naprosto mimo nyní projednávanou věc.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že stěžovatelovu kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, č. j. - 110 je nutno odmítnout pro nepřípustnost / s. ř. s/, a to z důvodu uvedeného v ustanovení za použití ustanovení

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , věty první za použití ustanovení s .ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o nákladech řízení způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u žádné opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu