Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 61/2008 - 86

- 86

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r.o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, č. j. - 68,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, č. j. - 68 (dále jen „rozsudek“), kterým městský soud zrušil její rozhodnutí ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 2006/422/had/CET, č. j. had/7284/06 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž stěžovatelka shledala, že žalobkyně porušila ustanovení , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a podle uložila žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč. Porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, spočívalo v tom, že stěžovatelka na programu NOVA odvysílala ve dnech 13. - 17. 5. 2006 reklamu na časopis TV Max, která je svým hororovým obsahem nevhodná pro děti a mladistvé, neboť mohla svou brutalitou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná upřesnila, že předmětná reklama vychází ze scény Vetřelec, v níž se vetřelcem napadený jedinec zmítá bolestí, a poté, co je ostatními připoután na stůl, se z jeho nitra vyvrhne vetřelec. V reklamě se však nejedná o vetřelce, ale o reklamní časopis TV Max zabalený v černém obalu. Reklama byla dne 13. 5. 2006 vysílána devětkrát, a to od 8.24 hod. do 21.20 hod. Přitom na porušení byla žalobkyně upozorněna ve smyslu tohoto zákona v souvislosti s odvysíláním upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou a filmu Striptýz.

Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, v níž namítla, že nebyla upozorněna na porušení povinnosti podle v souvislosti s odvysíláním upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou a filmu Striptýz, neboť v případě filmu Striptýz nešlo o typově a druhově shodné chování jako u odvysílané reklamy a u upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou byli diváci předem upozorněni, že upoutávka bude na hororový film. Dále žalované vytýkala, že nesprávně právně posoudila zjištěný skutkový stav podle a , neboť podle ní se tyto ustanovení nevztahují na povinnosti stanovené pro vysílání reklamy. Uvedla také, že obsah reklamy nemohl ohrozit dětskou psychiku, neboť šlo o zjevnou nadsázku. Z těchto důvodů navrhla, aby městský soud zrušil napadené rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně byla řádně upozorněna podle , neboť zákon nijak nespecifikuje, že by upozornění mělo být typově a druhově totožné. Smyslem totiž je ochránit děti a mladistvé před možným fyzickým, psychickým nebo mravním ohrožením, ke kterému může dojít i odvysíláním reklamy. Podotkla, že předmětná reklama bez ohledu na nadsázku vyvolávala pocit strachu a děsu.

Městský soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalované podle pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že na vysílání reklamy se vztahují také obecné povinnosti stanovené pro pořady podle Shledal, že děj reklamy je natolik autentický, že ani prvky nadsázky nevylučují, aby reklama u diváků, zejména dětských, vyvolávala pocit děsu, přičemž vysílací čas reklamy (sobotní dopoledne a podvečer) jednoznačně zakládá porušení povinnosti stanovené Námitku absence předchozího upozornění ve smyslu odmítl s tím, že žalobkyně byla upozorněna na typově shodné porušení povinnosti stanovené v souvislosti s odvysíláním upoutávky na pořad Texaský masakr motorovou pilou. Na tomto závěru podle městského soudu nic nemění to, že upozornění učiněné v souvislosti s filmem Striptýz nelze považovat za typově shodné porušení povinnosti žalobkyně, neboť tento film nebyl způsobilý ohrozit psychický, nýbrž mravní vývoj dětí a mládeže, tedy jiný chráněný zájem.

Městský soud však přes výše uvedené zrušil napadené rozhodnutí, neboť žalovaná ve výroku uvedla, že uložila žalobkyni za porušení povinnosti stanovené v pokutu podle Městský soud zdůraznil, že za deliktní jednání v rozporu s je možné uložit sankci podle , jak je ostatně správně uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nikoli však pokutu podle Podle městského soudu se nejedná o chybu v psaní, ale jde o takovou vadu řízení, která má za následek jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí, neboť žalobkyni byla uložena pokutu na základě ustanovení, které upravuje odlišné deliktní jednání. Z tohoto důvodu městský soud zrušil napadené rozhodnutí podle , přestože žalobkyně tuto vadu nenamítla, a zavázal žalovanou, aby v novém rozhodnutí uvedla, na základě jakého ustanovení uložila konkrétní výši dané pokuty, zejména s ohledem na zjištění o vysílacím čase reklamy, který by měl být také uveden ve výrokové skutkové větě.

Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení a d) , v níž napadla závěr městského soudu, podle něhož předchozí upozornění pro porušení ohledně filmu Striptýz nelze považovat za typově shodné porušení povinností žalobkyně, neboť tento film nebyl způsobilý ohrozit psychický, nýbrž mravní vývoj dětí a mládeže, tedy jiný chráněný zájem. Podle stěžovatelky tak městský soud zasáhl do jejího správního uvážení, a to navíc polemikou, která nemá oporu v zákoně ani ve správním spise. Namítla, že nikterak nevymezuje typovou shodnost závadného jednání, neboť ustanovení užívá pojmy „fyzický, psychický a mravní“ vztahující se k ochraně dětí a mladistvých en bloc, a proto nelze za jejich jednotlivé porušení udělovat upozornění. Podotkla, že citované ustanovení nijak nevymezuje typové vymezení ohrožovacího jednání. Podle jejího názoru je v konkrétním případě plně vystižen způsob ohrožení tím, že v rozhodnutí je uvedeno úplné znění porušeného zákonného ustanovení a následně je konkrétně specifikováno jeho možné ohrožení. Nadto městskému soudu vytkla, že nikterak necharakterizoval, co shledává onou typovou shodností. Rozsudek městského soudu je tak nesrozumitelný a zmatečný, a proto navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. V této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Kasační stížnost je nepřípustná v případech uvedených v Podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v

Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení , tj. pro údajnou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a v ustanovení , tj. pro údajnou nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud připomíná, že se již mnohokráte zabýval otázkou formulace kasačních důvodů, jejich podřaditelnosti pod důvody uvedené v a míru jejich konkrétnosti. V usnesení ze dne 18. 3. 2004, č. j. -47, vyslovil závěr, že „kasační stížnost, tedy i uváděné důvody, o jejichž existenci kasační stížnost opírá, musí soud posuzovat podle jejich obsahu ( ve spojení s ), nikoliv podle formálního označení. Jinak řečeno, konkrétně uváděné důvody, o něž stěžovatel kasační stížnost opírá, musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů, které v ustanovení jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v neuvedené.“ Dále opakovaně judikoval, že není důvodem kasační stížnosti, jestliže stěžovatel nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se krajský soud podle stěžovatele dopustil. Vymezení rozsahu kasační stížnosti a specifikace jejích důvodů leží v důsledku dispoziční zásady, která ovládá řízení o kasační stížnosti, na stěžovateli. Přitom zajisté platí, že pokud ze znění kasační stížnosti jsou důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody formálně nepodřadí jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně. Pokud je v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho to stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení musí vycházet z důvodů napadeného rozsudku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, dostupný na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud shledal, že kasační důvod podle je uveden pouze formálně, protože stěžovatelka nevznesla v rámci tohoto důvodu jedinou konkrétní námitku. V rámci kasačního důvodu podle napadla stěžovatelka závěr městského soudu týkající se předchozího upozornění učiněného v souvislosti s filmem Striptýz, které podle názoru městského soudu nelze považovat za upozornění na typově shodné porušení povinností.

V tomto případě je však podstatné, že městský soud dospěl v posuzované věci k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí stěžovatelky je nepřezkoumatelné jednak z důvodu, že žalobkyni byla uložena pokuta na základě ustanovení, které upravuje sankci pro jiné skutkové podstaty než skutkové podstaty uvedenou v a jednak proto, že ve výrokové skutkové větě nebyl náležitě konkrétně uveden vysílací čas reklamy. Nejvyšší správní soud by se tak mohl zabývat v řízení o kasační stížnosti jen námitkami směřujícími proti důvodům, pro které městský soud napadené rozhodnutí zrušil. Tak tomu ale v posuzované věci není.

Stěžovatelka sice formálně uplatnila důvod uvedený v , věcně však nevznesla žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení rozsudku městského soudu, tj. proti jeho rozhodovacím důvodům. Přitom argumentace obsažená v kasační stížnosti musí vždy brojit proti důvodům, pro které soud zrušil rozhodnutí správního orgánu, neboť pouze právní názor, který soud v řízení o žalobě vysloví jako důvod zrušení, je pro správní orgán závazný ( ). V konkrétní věci byl tímto závazným právním názorem názor městského soudu na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí stěžovatelky, a proto přípustnou může být jen kasační stížnost, mířící proti tomuto názoru, a to s příslušnou právní argumentací. Z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem městského soudu, který byl vysloven nad rámec vlastních rozhodovacích důvodů rozsudku a nadto by v dané věci ani nevedl ke zrušení napadeného rozhodnutí stěžovatelky.

Napadala-li stěžovatelka rozsudek pro nesprávné posouzení právní otázky, bylo na ní, aby konkretizovala, v čem spatřuje nesprávnost právní otázky rozhodné pro výrok napadeného rozsudku. Jinak řečeno, bylo na stěžovatelce, aby v kasační stížnosti tvrdila, že její rozhodnutí bylo přezkoumatelné a mělo být městským soudem také věcně přezkoumáno. To ale stěžovatelka neučinila a vlastní rozhodovací důvod (a právní názor pro správní orgán závazný) nepopřela a ponechala jej stranou. Argumentovala-li proti právnímu názoru městského soudu, který nepředstavoval rozhodovací důvod, a byl učiněn, jak shora uvedeno, jen nezávazně nad rámec nutného odůvodnění (obiter dictum), nemůže taková kasační stížnost napadeným rozsudkem účinně otřást a míří mimo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. - 77, dostupný na www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud pro úplnost, připomíná, že rozsah kasační stížnosti a specifikaci jejích důvodů určuje stěžovatel v důsledku dispoziční zásady, která ovládá řízení o kasační stížnosti. V konkrétní věci to stručně řečeno znamená, že Nejvyšší správní soud nemůže dospět k závěru o tom, že rozhodnutí správního orgánu je přezkoumatelné, přestože to kasační stížnost není tvrzeno.

Lze tedy shrnout, že kasační námitky zpochybňující právní výklad městského soudu k předchozímu upozornění učiněného v souvislosti s filmem Striptýz, který učinil mimo rámec důvodů, pro které rozhodnutí rušil, nemohou být uznány za zákonný důvod kasační stížnosti. Brojí-li stěžovatelka v kasační stížnosti proti důvodům rozhodnutí soudu, jež nebyly podkladem pro výrok tohoto rozhodnutí, a nebyly tak důvodem zrušení jejího rozhodnutí (zde tedy pro zrušení rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost), jde jen o jiné důvody kasační stížnosti než ty, které jsou uvedeny v Taková kasační stížnost je podle nepřípustná (obdobně také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. - 31 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2008, č. j. 2 Afs 9/2005 - 158, dostupný na www.nssoud.cz).

Z vyložených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřípustnost odmítl [ , ve spojení s ].

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu