Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 122/2008 - 189

- 189

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: L. L., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2004, č. j. X, v řízení o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové,

takto:

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. u Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

V řízení probíhajícím u Městského soudu v Praze o žalobě o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 14. 7. 2004, č. j. X, požádala žalobkyně (po zrušení předchozího zamítavého rozsudku Nejvyšším správním soudem) o ustanovení zástupce pro další řízení před městským soudem. Městský soud usnesením ze dne 24. 11. 2008, č. j. - 147, návrh na ustanovení zástupce zamítl. Následně žalobkyně podala proti tomuto usnesení kasační stížnost a současně vznesla námitku podjatosti vůči soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavě Hrehorové.

Námitku podjatosti zdůvodnila žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) tím, že uvedená soudkyně má zjevně nepřátelský vztah a postoj vůči osobě stěžovatelky i snahu jednat a rozhodovat v rozporu se smyslem a účelem zákonů ČR. Odkazuje na dřívější rozhodnutí NSS ČR i na obsah napadeného usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. - 147, o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, které jmenovaná soudkyně odůvodnila tím, že žalobkyně je zjevně schopná se hájit sama. Stěžovatelka vyjadřuje naprostý nesouhlas s tím, že by byla schopná čelit advokátovi protistrany. Stěžovatelka uzavírá s tím, že je z její strany důvodné podezření, že soudkyně Hrehorová není ochotna jednat v souladu s existujícími zákony a nebude respektovat zásady spravedlivého procesu.

Věc byla spolu s kasační stížností předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle , (dále jen „ “), věcně příslušný o námitce podjatosti rozhodnout. Podle vyjádření jmenované soudkyně nejsou dány důvody její podjatosti, účastníky řízení osobně nezná, k věci nemá žádný vztah a na výsledku řízení nemá zájem.

Nejvyšší správní soud podjatost jmenované soudkyně rovněž neshledal.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 téhož ustanovení může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. Nutno především uvést, že v daném případě námitka podjatosti není příliš konkretizována. Stěžovatelka ji dovozuje pouze z domněnky nepřátelského postoje a nezákonného rozhodování (a dále také z postupu soudkyně ve věci, který se stěžovatelce jeví nesprávným - k tomu viz níže). Vzhledem k okolnosti, že zákon požaduje, aby námitka podjatosti byla opřena o konkrétní důvody, a aby žalobce současně uvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých podjatost dovozuje, musí Nejvyšší správní soud konstatovat, že z obecných dohadů, úvah a předpokladů, které uvádí stěžovatelka, nelze dost dobře nahlížet reálné důvody podjatosti výše jmenované soudkyně tak, jak je má na mysli zákon. Z námitky samotné je zřejmé, že žádný z relevantních důvodů podjatosti podle stěžovatelka spolu s konkretizovanými skutečnostmi, ze kterých by je dovozovala, ani neuvádí (viz níže). Dále je nutno uvést následující: Námitku podjatosti dovozuje stěžovatelka ze skutečnosti, že jmenovaná soudkyně má dle jejího názoru snahu rozhodovat v rozporu se smyslem a účelem zákonů, přičemž odkazuje zejména na nesprávnost zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (s tím, že stěžovatelka uvádí, že - oproti tvrzení v odůvodnění jmenované soudkyně - není sama schopna se hájit a čelit tak protistraně, tj. subjektu zastoupenému osobou s právním vzděláním). Okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, však podle výslovného znění zákona - věta poslední - nemohou být důvodem pro vyloučení soudce. Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Poměr k věci vyplývá především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci; tak je tomu v případě, kdyby byl sám účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při řízení (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazovaní). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být také založen především příbuzenským nebo jemu obdobným osobním vztahem, např. vztahem přátelským či naopak zjevně nepřátelským. Zákon přitom přímo vylučuje, aby důvodem pochybnosti o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V postupu soudce při projednávání konkrétní věci se totiž projevuje samotný výkon soudnictví a tyto okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce. V daném případě stěžovatelka uvádí celou řadu skutečností, které souvisejí přímo s postupem jmenované soudkyně ve věci, a ze kterých vyplývá nespokojenost stěžovatelky s tímto postupem; žádná z nich však nesvědčí o přímém poměru jmenované soudkyně k věci, nebo k účastnici - žalobkyni (stěžovatelce). Ani soudkyně si takového poměru není vědoma, jak vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti. V posuzované věci je třeba uvést, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Stěžovatelkou tvrzené důvody, jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti jmenované soudkyně nelze dovodit ani z vyjádření této soudkyně, ve kterém potvrzuje, že k věci, ani k účastníkům a jejich zástupcům nemá žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedené soudkyně pak nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatelky. Protože tedy Nejvyšší správní soud neshledal, že by jmenovaná soudkyně byla z projednávání a rozhodování věci vyloučena, vyslovil tento závěr výrokem svého usnesení ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. února 2009

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu